Konec února přinesl do našich jinak vyschlých potoků vrchovatou dávku vody. Toho samozřejmě musíme využít a míříme za krátkých a málokdy sjízdným potokem Březná. Ten teče nedaleko Zábřeha a splouvá se ze Štítů do Hoštejna, kde se vlévá do Moravské Sázavy. Úsek nad Štíty se většinou nejezdí, protože není jinak zajímavý a to jak obtížnostně, tak i krajinou. Změna nastává právě pod Štíty, kdy se zařezává do lesnatého údolí téměř bez civilizace.

Jedno auto necháváme asi 2 km před ústím a druhým vyjíždíme po relativně úzké silničce, která vede podél řeky. Máme tak možnost pozorovat zapadanost potoka a případné nástrahy. Jenže u vesničky Jedlí nám značky zakazují další pokračování podél řeky a nutí nás k objezdu v délce cca 7 km. Rovně můžeme pokračovat jen s povolením LS. Chvíli váháme, jestli jim v nápise nechybí na konci písmeno D nebo jestli naše jména nemají iniciály na L nebo S, že bychom si to povolení udělili, ale nakonec se pro zachování průzkumu potoka ze silnice rozhodujeme povolení si udělit i bez LSD.

Vyjíždíme do Štítů a ještě před městečkem vidíme dva padlé stromy, z nichž jen ten první by šel objet. Chtěli jsme nastupovat u pily, ale to se nevyplatí, a tak sjíždíme níže a nastupujeme pod druhým stromem. Sestup k řece je dost komplikovaný, silnice jde těsně podél řeky a opěrná zeď je velmi strmá. Nějak to zvládáme a konečně jsme na vodě. Jsme až překvapeni, jakou má potok šíři a vody má docela dost.

Následuje velmi pěkný 3km dlouhý úsek s peřejkami do WW II v lesnatém údolíčku, kdy opěrná zeď silnice na některých místech tvoří kolmý břeh. Obvykle právě u těchto zdí jsou obtížnější místa.

Dojíždíme k prvním domům a odtud se již začínají objevovat jezy. Je to až neskutečné, že na takto malém toku může být tolik MVE, které na dlouhé vzdálenosti odvádí vodu z koryta. Za našeho stavu jsme ale žádné větší problémy s vodou neměli, za limitních to bude určitě horší.

První jez skáčeme a stále se těšíme z krásných peřejí. Po 1 km přichází další jez, který je již vyšší. Též ho skáčeme, ale je vidět úbytek vody pod ním. Kousek za jezem je most a za ním v zatáčce je schovaný vypečený stupeň s vývarem, na který je nutné si dát pozor.

Dále jsme opět vjeli do lesnatého údolí bez civilizace, které končí na jezu před Drozdovskou Pilou. Dole pod jezem jsou kameny a je lepší ho raději přenést. Voda odvedená náhonem opět trochu chybí, ale nic zásadního. Pak už se údolí více otevírá a objevují se louky. Stromy se dají téměř všechny podjet nebo objet, nic jsme nemuseli přenášet. Ještě sjedeme jeden jízek, který odvádí vodu ho přilehlého rybníka a po 10 km a 2 hodinách jsme u auta.

Březná mě velmi mile překvapila a to nejenom svým krásným údolím, ale i šířkou koryta. I díky tomu jsme padlé stromy mohli objet či podjet, žádné další nástrahy na řece kromě jezů nejsou. Na vodočtu v Hoštejnu jsme měli 102 cm s průtokem 5.99 m³/s. Pod jezy už bylo znát, že by vody mohlo být více, ale žádné výrazné dření nenastalo. Za nižších stavů s tím ale bude nutné počítat. Těch jezů s dlouhými náhony je docela dost na tak krátkém toku, který je po většinu roku téměř bez vody.

Petr