Dračice byla v mém podvědomí zakořeněna jako drsná vrbičkárna ala vodácké peklo na Lužnici nad Suchdolem. Nemalou míru na tom mělo vyprávění těch, co ji zkusili v spodních úsecích, ale i údaje z kilometráže (ZW tok, spád není velký, ale silně meandruje a na potoku je množství zarostlých míst).

Když se po delších deštích začalo řešit, kam se z nepřeberného množství možností vydat, padl návrh i na Dračici. K mému údivu ji Macík, který ji před mnoha léty několikrát jel, popsal úplně jinak, než bych očekával. Průtok byl zhruba dvojnásobný než udávané minimum v kilometráži, a tak se rozjel nábor. K plánovanému splutí se začalo přidávat množství dalších vodáků ochotných dorazit i ze značné vzdálenosti, aby si tento málokdy sjízdný tok sjeli.

Když jsme se na plánovaném cíli ve Františkově všichni konečně sešli, bylo už dost hodin a v očekávání čehokoliv jsme radši zvolili krátký úsek od Londýnského mostu s přístupem pouze do zákazu vjezdu.

Na nástupním místě byla lehká, hodně suchá kamenitá peřejka, na které jsem se slovy: „To bude poslední akční místo dne,“ raději všechny vyfotil. Jaké bylo mé překvapení, když za zatáčkou kamenité peřejky pokračovaly a za nimi další a další. Některé i 100 m dlouhé.

Z opatrnosti jsme vše dlouze prohlíželi kvůli případným stromům a zároveň hledali alespoň drobet vodnaté průjezdy kamením. Někdo i radši přenášel, někdo jel stylem kulečníková koule, ale zkušenější si tok chválili.

Po dojetí do cíle padl návrh na vyvezení části výpravy na horní úsek od hranic, kam vede však již jen polní cesta vhodná pro vyšší čtyřkolku. Macíkovo Subaru si přes zážitkovou jízdu pro silnější povahy s terénem poradilo. Vodočet Klikov ukazoval stav: 98 cm, 3.9 m3/s, což byl kamenolom s limitním splutí a obtížností WW II.

Proběhlo nezbytné focení u hraničních patníků, sjetí prvních 500 m vrbičkárny na rakouské straně s názvem Rissbach a už jsme vpluli do ČR, kde se s novým názvem na Dračici ihned změnil i charakter na lesní tekoucí říčku s množstvím  peřejek značného spádu.

O 11 dní později se zdravé jádro opět sešlo ve Františkově a tentokrát zvolilo pro příjezd na nástupní místo k hranicím pohodlnou legální cestu z rakouské strany přes přechod Halámky. Na vodu jsme dali za opadajících 6.0 m3/s a byla to paráda. Obtížnost se nezměnila, naopak díky záměně drncačky o kameny za stopy s proudící vodou se jelo příjemně. Tentokrát to byl takový limitní stav pro příjemné svezení bez tankodromu.

Příště snad bude více času a vod , abychom nasedali ještě výše někde pod rakouským městečkem Gopprechts , kde by mělo být ještě v lesních úsecích pěkný svezení a zároveň by se obtížnost celého toku v peřejích zvýšila na odhadovaných WW III.

Žralok