Většina vodáků, kteří byli na vodě s dětmi, může potvrdit, že se jedná o specifický zážitek. Z pohledu dospělého mě na jednu stranu rozhodně těší, když voda děti baví a něco je můžu naučit. Na druhou stranu je to ale vykoupeno nutností neustálého dohledu a vymýšlení činností pro tyto malé tvory. Malé děti to na vodě nemusí úplně bavit, v extrémním případě mohou i zásadně rozvrátit vodácký zážitek usilovným řvaním. Ty aktivnější robátka zase pořád někam padají, ztrácejí pádlo, chce se jim čůrat, mají hlad a žízeň. Případně vás mohou potěšit všetečnými až otravnými otázkami jako: „Kdy už tam budeme?“ nebo „Co tady vůbec děláme?“

Vodáctví dětí v historii

Bylo to před víc než 75 lety taky tak? No, nemůžu mluvit za všechny, ale chtěl bych vám ukázat pár fotek, jak to v tomhle směru měli moji vodáčtí prarodiče.

Drobnou vodu Vltavu s úplně malým šestinedělním miminkem máte z roku 1934 nafocenou a popsanou zde. Ale to se jaksi plnohodnotně nepočítá. Mimčo kam položíte, tam ho zas najdete.

Vodáctví s dětmi na rybníku roku 1942

S malými dětmi je vhodné začínat s vodáctvím na klidné vodě. Děti mých prarodičů jezdily v době druhé světové války na prázdniny na chatu k písčitému jihočeskému rybníku Staňkov. Rybník leží na Koštěnickém potoce u Chlumu u Třeboně. To bylo místo pro vodácké pokusy ideální.

Mělká písečná pláž sloužila dětem vedle vodáckých pokusů i k dalším letním aktivitám a hrám.

Tehdejší těžké dřevěné kánoe žebrovky se poměrně špatně opravovaly, pro nástup do nich bylo šetrnější použít třeba molo.

Dětské vodácké pokusy probíhaly vedle kánoí i na kajaku, jak ukazuje i následující fotka.

Přežívání za nacistické okupace za druhé světové války nebyla procházka růžovou zahradou, jak si můžete přečíst třeba zde. O to důležitější bylo nabrat v létě do zásoby pozitivní energii, třeba právě s dětmi a na vodě.

Pro srovnání - o krásách a strastech novodobého rybníkopádlení si můžete přečíst třeba tady.

S dětmi na rybníce v létě 1944

Počet dětí mých prarodičů přibýval a děti rostly. Další sadu momentek vodáckého batolení od letního rybníka Staňkov v jižních Čechách jsem našel z léta roku 1944.

Jak takové dětské hraní na vodáky vypadalo a jaké bylo tehdy vodácké vybavení si tak můžete prohlédnout na přiložených fotkách.

Děti jsou bez záchranných pomůcek, což tehdy bylo běžné. Děti tak vyžadovaly stálý dohled, vy na záchranné pomůcky dětí prosím raději nezapomínejte. Rozvoj a široké rozšíření různých záchranných vest apod. i pro děti, nastal až v druhé polovině dvacátého století.

Nejmenšímu focenému dítěti – mému tátovi - byly v roce 1944 teprve tři roky. Vody se nebál, ale přece jen, občas se jistil plyšovým medvídkem.

Děti se evidentně v létě roku 1944 na vodě a u vody pěkně vyblbly. Voda je bavila, asi tak jako i dnešní děti.

Vltava roku 1943

První opravdovou nerybníkovou dětskou vodu nejstarší dcery mých prarodičů (mé tety) mám v rodinném albu zaznamenanou v jejích devíti letech v roce 1943. Bylo to s partou několika kamarádů a příbuzných.

Ukázku, jak se také tehdy dopravovaly těžké dřevěné kánoe od vlaku na vodu, máte na následující fotce.

Jelo se na těžko a na vodě se spalo pod stanem. Ráno bylo potřeba usušit stany na slunci a věci sbalit do lodních pytlů, obdobně jako dneska.

Zápis, jak se na první putovní vodě mojí tetě líbilo, si můžete přečíst níže.

Závěr

Na fotkách vypadají ty první vody s dětmi idylicky. Možná proto, že když je na vodě ošklivé počasí či děti zlobí, tak se nefotí, ale řeší se aktuální problém. A jaké máte s dětskými vodami zkušenosti vy?

Ahoj Eki