Krásné téměř letní počasí přivítalo v sobotu stovky vodáků na jednom z posledních tradičních setkání tohoto roku a to na Vavřinci. Potok Vavřinec je poměrně zajímavý a to jednak díky poměrně slušnému spádu v úzkém korytě, tak i množstvím nečekaných překážek v podobě padlých stromů, nízkých lávek a prudkých meandrů.
Na letošní akci přijíždím s trochu jiným záměrem, než jsem obvykle jezdil. Chystám se točit trochu zajímavé záběry, které by se po sestříhání daly používat jako výukový film nebezpečných situací u kurzů Vodácké školy záchrany. Přeci jenom se snažíme o co největší názornost a proto je video neocenitelným pomocníkem. Na Vavřineckém potoce či jiné turisticko-masovější akci není o zajímavé záběry většinou žádná nouze.
Jen co se mi podaří dostat k lávce u startu, tak vidím borce, jak si to s kajakem šine pod lávku. Jenže trochu zaváhal a už je tam bokem. Chvíli bojuje s proudem, dostává se do pěkného zaklínění, ze kterého si už nemůže pomoci sám. Naštěstí na lávce je dostatek pomocných rukou, které se ho ujímají a vytahují ho i s kajakem ven. Bohužel moje příprava kamery byla o něco delší, než předvedená exhibice a tak jsem vyšel na prázdno. „Nevadí, o podobných záběrů nebude snad nouze,“ utěšuji sám sebe. Vyrážím, abych po chvíli zastavil u prvního trochu problémového místa. Voda jde mezi stromy a trochu na ně valí. Jen, co jsem připravený, tak slyším nějaké známé hlasy: „Jé, já chci být v televizi. Ahoj mami, ahoj mami,“ mává Kosatka s Fantomasem z lodí do kamery. Tak tady mně pšenka nepokvete. Čekám, až se vzdálí z dosahu viditelného i zvukového, a pak jsem znovu ve střehu.
A první plaváček na sebe nenechá dlouho čekat. Borci na Pálavě nezvládají zatáčku a již plavají. Mají to však o něco těžší. Bez neoprenu, helmy, vesty, bundy jen v krátkých rukávech a kalhotách to jde o trochu hůře. Vody je však po kolena, tak postaví uprostřed proudu docela rychle a vylézají na břeh. Zde potkávám další dvojici na Pálavě, která mě pak bude doprovázet po velkou část plavby a která se mi bude neustále motat před kamerou. Jsou velmi podobni v oblečení koupající se dvojici a jejich posez na Pálavě již jasně naznačuje, že si docela věří. Občas jim dělá problém nastoupit nebo vyjet od břehu bez koupání, ale i takový plaváček se počítá. Mezi jejich asi nejzajímavější kousek patřil průjezd prvním brankovištěm, kde se několikrát cvakli, několikrát loď přenesli opět výše, aby si ho sjeli znovu bez cvaknutí. Nakonec to projeli stylem povídky Na jedné lodi s pádly ve vzduchu.
O zajímavá místečka nebyla nouze. Mezi zkoušky zdatnosti patřily nízké lávky nebo nízko položené stromy. Pokud se někdo zaklínil, další x lidí najetím do něho ho zdárně propasírovalo zpoza překážky ven. Spousta lodí jela až těsně za sebou namačkáni v jedné dlouhé koloně, jak je obvykle na těchto akcích zvykem. Krásné počasí mělo jistě lví podíl na tom, že účast byla tak hojná.
Asi nejhůře mi bylo zhruba 500m před Doubravčany, kde voda šla prudce do stromu u břehu, na kterém bylo naneseno množství klacků a potokového smetí, s následným prudkým meandrem. Lodě to samozřejmě snášelo na tento strom a špatný náklon mohl udělat své. Zastavuji pod meandrem a jdu si připravit nádobíčko. Přicházím ke stromu a přijíždí zrovna jedna Pálava. Namačkává je to na strom, kde zůstávají chvíli viset. Pak připlouvá druhá Pálava, kterou to opět snáší ke stromu, jenže zde už je jedna loď. Opřou se o ni, trocha rychlého proudu se opírá do boku lodě, náklon na překážku posádka neprovádí a tak musí nevyhnutelně přijít cvaknutí.
Bum a jsou tam. Rychle se pokouším vydolovat kameru a připravit ji. Mezitím sleduji osud koupající posádky. Zmizeli totiž pod lodí a nikdo neví, jestli pod tou jejich nebo pod druhou nebo jestli už jsou někde v roští u stromu. Jeden vyplavává, ale druhý stále nikde. „Kde je Tomáš, kde je Tomáš,“ vykřikuje dívčina na připlácnuté Pálavě u stromu. Pomalu i mně dochází trpělivost a napřimuji se ke skoku blíž k nim, abych jejich Pálavu poslal po proudu a tím uvolnil místo. Naštěstí jim to dochází a zadák odstrkává loď do proudu. Pak se i okamžitě vynořuje poslední plaváček. Uf, to tedy měl zase někdo kliku.
Docela obdivuji lidi na otevřených plastových kánoích, kterých díky jedné cestovce není zrovna málo. Před dvěma roky jsem si já s kamarádem sjel Vavřinec na plastovce a musím říci, že je to docela slušný adrenalin. Jel jsem to už na různých typech plavidel, ale ta otevřená plastovka byla v tomto směru velmi zajímavá. Jednak jen tak něco neodpustí a jednak si musíte dávat velký pozor, jak a do čeho vjedete. O to více mi není jasné, jak za těchto podmínek v ní mohou sedět jen velmi málo zkušené posádky.
Lamentovat nad vybavením některých účastníků již nemá asi žádný smysl, přesto si myslím, že špatně vybavení vodáci jsou pomalu na ústupu. Přeci jenom jich nejezdí již tolik, jako v minulosti. Ještě připojuji jeden komentář od Jirky Voneše:
Myslím, že organizátoři odvedli tradičně poctivou práci. Jen v lesním esíčku jsem očekával nějaký nový nápad -tarasy byly postaveny jako loni (myslím, i jako předloni). Voda tekla hojně, alespoň v sobotu. V neděli začali prý rybáři šetřit a kamárádi hlásili skalpované záplaty na dně lodi. Co však organizátoři ovlivnit nemohli bylo až příliš letní počasí. A to se pak přímo odrazilo na masové účasti. Zavzpomínal jsem si na pochody Praha-Prčice. Připomněla se mi i páteční D1 - vyjet z vracáku a mít svých 10 metrů před sebou bylo většinou nemožné. A na obžerstvovací louce nad Církvicemi by stačilo přistavit maringotku či kolotoč aby byl pouťový dojem úplný. Myslím že letošní Vavřincová sobota dosáhla na akceptovatelné maximum účasti. Víc lodí už potok, či přesněji řečeno vodácké srdce neunese. A tak - snad nám za týden na Botiči trochu v chladnu zaprší. Jo a: kaskáda-pálava/y-bez helmy!! No comment.
Petr