Proklouzli jsme průsmykem v masívu a před námi se rozevřela louka nám oběma tak dobře známá. Našel jsem ohniště, kde hořel oheň mou první noc bez parťáka . "No, tak tady někde v okruhu tak 400 metrů by měly být naše věci. Pročesali jsme to tady s Tallem a Tambou křížem krážem a nic". Rozdělili jsme si sektor na dvě části a pátrali. Tráva byla od naší poslední návštěvy umlácená zřejmě deštěm, což jsem netušil, jestli je špatně nebo dobře. Najednou slyším řev. Co se děje? Bóďa seskakuje z koně a poskakujíc mi mává mým pádlem nad hlavou. Von to našel! Von to našel!! Jupí, pobídl jsem koně a rozjel se k parťákovi. Chvíli jsem radostně kroužil kolem hromádky, která vyskočila jako zázrakem z umlácené, kdysi i do půli stehen vysoké trávy. Tys to našel, ty kluku praštěná, tys to našel! Seskočil jsem z koně a chvíli se přehraboval ve věcech. Deník, filmy, foťák stále nefungoval, šaty, spacáky, všechny naše věci tu byly úhledně zabaleny do zeleného tropika.
Reklama
Je to příjemnej pocit se po 14 dnech obléct do svých šatů. Oblékl jsem se tedy a zabalili jsme všechno do dvou balíků. Přivázali jsme vše k sedlu a vyjeli ke kmeni, kde Talle našel pádlo a o později o něco dále i kotlík. Bóďa mi ukazoval, jak směřovala šipka vyrytá na pádle, ale příroda to opět trochu zamotala - vítr pádlem patrně pootočil, a tak mé kroky směřovaly jinam, než v parťákových šlépějích. Inu co stalo, se stalo, tak jedeme do tábora. Tam už se při našem příjezdu mohutně veselilo. Všichni si mne nejprve prohlédli, jak vypadá oblečený Čech, pak pokynuli lahví a veselí pokračovalo. Zalovili jsme v batohu a rozdali dárky. Láhev vodky, co se prej bude hodit, čtyři pytle tabáku, bombóny, koření, které si ženský podávaly z ruky do ruky, vždy ochutnaly a pak rozdělily a uložily. Měl jsem vám z toho takovou radost, že jim mohu alespoň trochu odplatit to, co pro nás oba udělali. Mužská část zařadila láhev mezi ostatní (nebyla totiž první, ale asi ani poslední), příbuzní z Bulganu přispěli dokola taky nějakou tou lahvinkou, takže bylo za chvíli o něco "veseleji" než při moudré vodě. Zpěv ztrácel trošku na melodickosti a přibýval na decibelech.
Odvedl jsem si na chvíli Bóďu, který se veselí ochotně účastnil a rozložil před něj mapu. Ten si ji přitáhl, zasunul hlavu do stojícího límce bundy a důrazně konstatoval, že není nejtepleji. "Hmm, Orchon zejtra". "Hmm, zejtra" prohodili jsme a oběma nám bylo jasno, že léto končí, naše vaky se zásoby jsou prázdné a financí není taky nazbyt. Skoukli jsme ještě jednou jeden druhého a vešli do ztichlého stanu. Odkud se však linulo jen vzlykání a trhaná slova doprovázená popotahováním, což věštilo nezvyklou změnu. Ten vzlykot se nořil z huby navenek tvrdého a neoblomného srdce Chadbatra. Alkohol uvolnil jeho oprávněný pocit přehlížení ze strany tchána, který očividně předcházel rodině své mladší dcery. Ten zádumčivý bručoun se teď hodlal s křivdou malého dítěte sbalit a vše tu opustit. Rozdával peníze, tabák a hluboce vzlykal.
Zanedlouho se jurta zaplnila ostatními rodinnými příslušníky, kterých se konflikt týkal. Chadbatrova sestra Sudirten na mne kývla, ať jdu za ní a rázem vyrazila k hromadě klád za jurtou. Vyndala z pod nich kaprovou pilu a podala mi jeden z jejich konců. Sledoval jsem ne zrovna vesele tu rozladěnou dívku, připomínající svými výkony spíše katr. Pořezali jsme jak obvodem tak délkou jednu nemalou kládičku na špalky. Pak Sudirten zastrčila pilu zpět pod kmeny a poodešla pár kroků vstříc zapadajícímu slunci. Nebyl to zrovna příjemný pocit vidět tuto dívku rozdávající svůj věčný úsměv teď bezduše stát v západu krvavé oblohy. Přistoupil jsem tedy k ní položil ji ruku na rameno a promluvil na ni "charašo". Popotáhla do typické polohy jen jednu půli rtů a v očku jako by se blejskla jiskřička. Otočili jsme se a vykročili zpět k jurtám. Sudirten zaujmula svoje místo mezi svými v jurtě, a já jsem zastrčil svůj zvědavý nos do hospodářské jurty, která sousedila. Tam se právě chystala večeře.
Gogo