Jó, Petříčku, zákazy jsou , Václav, 7/30/2020 12:12 AM
pro opravdové fajnšmekry. My dědečkové, co jsme mládí prožili v dobách, kdy (nejen) české kotlině vládla tlupa gangsterů zvaná "Bolševici", o tom víme své. Zkusím ti někde v knihovně vyhrabat knížky jednoho Náčelníka, který své hochy ze Severu potajmu provedl mnoha zakázanými uzemími, a ještě o tom krásně psal. Tenkrát to byla z nouze cnost, ale efekt byl ten samý, jako dneska. V celé té nádherné divočině byli totiž ti odvážlivci dočista sami, bo mastňáci, paďouři a podobná havěť slepě dodržovali všechna nařízení "Bolševiků", nebo prostě byli moc líní, a do těch nádherných končin ani nepáchli. A tak je Náčelníkovi (též zakázaní) skauti měli jenom pro sebe. Protože těch hlídačů je ve skutečnosti málo na to, aby měli všechno pod kontrolou. Když člověk vstupuje do zakázaného území nebo splouvá zakázanou řeku jako psanec, tiše, opatrně a pokorně, neřve jako kanec a ohně viditelné do dáli nepálí, může si, milý Péťo, vychutnat krásu Velké Jizerské louky, Belánských Tater, spodní Želivky i mnoha jiných nádherných míst, která jsou pro ostatní smrtelníky zapovězena. A nebo všech možných potoků a struh, na které se odváží jen skuteční dobrodruzi. Bez roušek. Prostě, milý vnoučku, nic není tak černé, jak to vypadá. Jen JIM nesmíš moc skákat na lep. Platilo to tenkrát za "Bolševiků", platí to i dneska. A teď běž na kutě, jinochu. Zítra se budeme plížit k Hřenské Kamenici, kterou si v noci potajmu splujeme. A ne, že to na mě práskneš mamince!