Letošní rok byl zcela výjimečný s mnoha protiklady a to nemyslím jen s ohledem na koronavirovou infekci. Ta samozřejmě zasáhla každého i vodácký sport, ale díky fungování na vzduchu a v přírodě jsme ty nejtěžší regulace neměli. V létě navíc všechno rozvolnili a my mohli svobodně fungovat. Mimochodem tuto infekci měla manželka už v únoru 2020, tudíž asi i celá naše rodina, ale to se netestovalo, nezavíralo, nechodilo do karantén a život běžel vesele dál.

Výjimečný, kromě nouzových stavů od naší vlády, byl tento rok v tom, že na jaře to vypadalo na nejhorší sucho za posledních 500 let, aby se pak povolily hvězdné kohoutky a my měli tolik vody, že nikoho ani nebavilo na vodu vyrazit. Už jsme byli líní jet na Stvořidla, která neustále tekla, a mohli jsme si je užít jen v tričku a teplu místo drbání kosy během zimy či jara.

I když bylo vody dostatek, přišli jsme však o gró zábavy a to tradiční vodácké akce. Dříve akce rušené z důvodu sucha, teď vody plno, ale všemocná korona nedovolila. A tak jsem si dal alespoň Vavřinec bez tradičního Vavřince, kdy jsme měli potok jen pro sebe. Kdo chtěl, mohl si dát tradiční Jihlavu či Moravici, a to po několik týdnů včetně úseků nad přehradami. Jenže bez ostatních vodáků, toho mumraje, cvaknutých lodí, vodáckých bálů a kankánů, to prostě není ono. Sice máte čárku, ale je taková poloviční. Svět je opravdu plný paradoxů. Nejednou jsme nadávali, co je na akcích lidí, a když okolo nás nikdo není, toužíme to vrátit zpět.

Dokonce letos tekla i Lužnice přes léto od Tábora a také Sázava v krásném úseku u Krhanic, kde po několik let bylo sucho a tyto úseky nám zůstávaly zapovězeny. I zde se objevil paradox, kdy suché a kamenité úseky dostaly takovou nadílku vody, že se tam z důvodu vysokých průtoků zase nejezdilo. Nám vodákům je fakt těžké se zavděčit, buď málo nebo moc.

No a světe div se, na Vltavě ubylo vodáků, jenže na Sázavě v srpnu nebyla k dispozici v žádné půjčovně ani loď a to minimálně na týden dopředu, nemluvě o víkendech. To nikdy nebylo. Naštěstí teklo velké množství krásných úseků a dala se bez potíží najít soukromá řeka. Výběr byl opravdu velký, takto jsme si krásně užili Tichou Orlici z Letohradu.

Abych nepsal jen o vodáckých počinech. Letošní rok byl naprosto přelomový a těžko se bude v budoucnu překonávat. Podařilo se prostřednictvím AVTS změnit vodní zákon, který ve dvou paragrafech (§36 a §15) bude zohledňovat rekreační plavbu. Stali jsme se tak rovnoprávnými s vodními živočichy a na vodáky se bude brát stejný ohled, jako na ryby. Víc už nelze docílit, než-li mít oporu v zákoně. Několik let soustavné práce se vyplatilo.

Teď nás bude čekat ale to nejtěžší – vstupovat do povolení k nakládání s vodami a zde hájit naše zájmy. Zákon je jedna věc, konkrétní stavba na řece věc druhá. V tomto směru je paradoxem Ohře, kde jsou v plánu stavby hned 3 MVE v okolí Karlových Varů. Dvě MVE na rozvalených jezech (Královské Poříčí, Dubina), třetí v peřeji u Vojkovic. Na všech intenzivně pracujeme a není to úplně jednoduché. Ba naopak se jedná o velmi složitou, časově náročnou a komplikovanou práci, kdy projektová dokumentace často zamlčuje skutečný rozsah a cíle stavby. Vše musíme rozklíčovat a ohradit se proti věcem, které by ovlivnily vodní turistiku. Na druhou stranu jsme si získali respekt a je snaha se s námi domluvit. V této souvislosti děkujeme všem, kteří nás formou členství, příspěvku nebo dárcovství podporují.

Mezi další počiny tohoto roku patří myšlenka zapsat vodáctví na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Pokud bychom uspěli a stali se „kulturní památkou“, musel by nás stát ochraňovat a pomáhat nám, aby statek nezanikl. To by nám prospělo u mnoha vodáckých akcí, které jsou často blokovány z různých malicherných důvodů. První krok se nám (AVTS a Vodáckému muzeu) zdařil, povedl se zápis na krajský seznam muzea Prahy. Uspět alespoň v jednom kraji je totiž podmínkou pro podání žádosti do národního seznamu ČR, o který nám prioritně jde. Ještě máme podané žádosti v Královehradeckém a Středočeském kraji, ale korona a volby do krajských zastupitelstev vše zpozdily. Základní podmínka je ale splněna, do konce ledna podáváme žádost do národního seznamu a budeme opět rok čekat, jestli nám ji uznají.

S obavami budeme vyhlížet, co nám vláda v příštím roce povolí nebo spíše zakáže, a jak si necháme koronou/vládou ovlivňovat své životy, vzdělávání, volnočasové aktivity i podnikání. Když jsme spolu s Vláďou Hejtmánkem psali žádost do krajských seznamů, vyzdvihovali jsme chování vodáků během krizových let a totality. Proto se nebojím, že si neporadíme i v této situaci. A pokud by někomu bylo smutno a chtěl si zazpívat nebo si sjet pěknou řeku, zvu vás kousek za hranice do Polska. U horního Bóbra mně přidělili za vodácké zásluhy rozsáhlé území, kde bude vytvořeno autonomní území s corona free zone. Žádosti o azyl se budou vyřizovat průběžně.

Tak hezké vánoce a v novém roce zase někde a někdy na vodě.

Petr