Potoky Orlických hor nemívají v posledních letech vhodné stavy pro splutí, a proto se nesmí při vzestupu hladin vůbec váhat. Často dochází k nastoupání vody večer a ráno už je zase málo, takže pokud je voda přes den, musí se jednat rychle.

Na začátku ledna přichází tání a vodní stavy se udržují nad limitem sjízdnosti. Okolo poledního si dáváme sraz v Mastech na Zlatém potoku a přejíždíme na nástupní místo do Kounova. Po cestě vyprávím své zážitky z posledních splutí a kvituji, že je leden a nejsou listy na stromech. Jednou jsme totiž jeli Zlaťák během léta a to bylo děsné. Vracáky zarostlé, nedalo se v nich zastavit, když už se zastavilo a přenášelo, nedalo se dostat zpět na vodu pro vzrostlý hustý nálet na březích. Ten byl tak silný, že se nedala loď táhnou rovně, ale muselo se s ní jít bokem. Ani jsem netušil, jak si tyto vzpomínky rychle oživím.

Vody máme 10 cm nad limitem, ale z počátku jí není mnoho. Po pár stech metrech se připojují přítoky a už žádné problémy se sjízdností nebudou. S čím ale budeme mít problémy jsou různé překážky. Nejprve podjedeme nízkou lávku, kdy dostanu herdu do zad, a pak následuje padlý strom s úzkým podjezdem u břehu. Zde chvilku bojuji, ale vyleháváním na pádlo se zachraňuji.

Od této chvíle asi nemá dále smysl počítat počet podjetých a přejetých stromů, protože jich bylo hodně a samozřejmě přibývají i stromy, které se podjet nedají. Sice se jede v pěkných peřejích a krásném lesnatém údolí, jenže často se zastavuje a přenáší. Na pozorování přírody a okolí není mnoho času, veškerá pozornost se musí věnovat tomu, co bude za zatáčkou a kde rychle zastavit. Je sice leden a listí není, ale prostrkávání lodí mezi náletem na břehu zůstalo z minula. Plavba je tak docela pomalá a moc si ji neužíváme.

Na trase je i několik jezů a stupňů, obzvláště pozor na stupeň za zatáčkou za mostem v Žákovci. Je nenápadný a má dle stavu vody solidní váleček. I další jezy na trase přenášíme – jsou vysoké a často je v nich kamení.

Změna přichází před lomem v Mastech, kde už není tok tolik blokován. Jenže přímo v lomu je jednak opět zátaras ze stromů a kousek pod ním stupeň z lomového kamene, takže zase musíme z lodí a podél těžebních strojů přenášet. Pak už se potok uklidňuje a až k mostu v Mastech je vše čisté kromě nově opraveného jezu opět s lomovým kamenem.

Za 2,5 hodiny jsme ujeli 8,5 km a stav jsme měli 65 cm (3 kubíky) na vodočtu v Žákovci. Potok je velmi krásný s obtížností okolo WW II, ale počet padlých stromů z něho dělá adepta do kategorie „příště už nemusím“. Jenže, jak se znám, se na něho zase vrátím s myšlenkou, že už tam stromy určitě někdo vytahal nebo je vzala velká voda.

Bohužel ale pomalu docházejí lidé, kteří by chtěli Zlaťák pro jeho zapadanost jet. Odradil jsem jich celkem dost. Na druhou stranu jsem den předem dostal jasný pokyn, abych vybral něco pěkného a akčního. Myslím, že jsem to výběrem Zlatého potoka splnil do puntíku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na konci dostal odpověď: „Ale takhle jsem si to nepředstavovala.“
Příště se holt musí lépe konkretizovat co je akční a pěkné.

Petr