Člověčina, michmar, michmar~email.cz, 2/28/2023 6:51 PM
Ahoj Vladimíre,
Dlouho chodím kolem tohoto článku a hledám odvahu na odpověď. Ono vidím v něm minimálně rovinu duchovní, lidskou a okolního světa. To, co jsi popsal v muzeu, je nepochybně duchovní zážitek. Něco, o čem se v našem moderním světě moc nemluví, natož o tom píše. Lidskou rovinu jednak viz. muzeum, druhak dílna. Dílnu chápu díky tomu, že tu na Raftu s dychtivostí čtu každý článek. Tvoje mám zvlášť v oblibě. Asi pro sloh a snad pro to skryté mezi řádky. Ano radost. Ale nečíst Tvé Od omylu k omylu, nechápal bych, co, pro Tebe, muselo znamenat rušit oddílovou dílnu. Teď okolí, asi žijeme příliš dlouho. Příliš dlouho na to, aby jsme si nevšimli změn v chodu společnosti kolem nás v průběhu času. Nebo to jsou změny nás samotných?. Asi obojí. Úděl nás moderních lidí je stálá honba se za něčím. Mnohdy ani nevíme za čím, ale víme, že to chceme. Kdo to nemá, či za tím neprahne, je outsider. Kdo to má, neví, že to má a chce víc. Pak přijdeme do let a přestaneme stíhat. Ať už fyzicky, či mozkově (schválně nepíšu duševně). Pak začneme říkat, že dřív bývalo líp. Jasně že bývalo. U rodičů, na škole, ..., a pak přišlo teď. No a co teprve budoucnost?! Hele, obecně naše společnost žije ode zdi ke zdi. Jsou teoretici, kteří jen sní a pak jsou praktici, kteří konají. V extrému konají, či dokonávají cizí sny. Kam se řadíš? Řečnická otázka. A se zbloudilýma dušema, skrzeva zapomenutí ze strany světa živých, bych si hlavu nelámal. Píšu za sebe, tak jak cítím. Pochopitelně tak, jak na mě Vtůj článek zapůsobil. Taky už nejsem mladík, ale ještě ani kmet. Hlavu vzhůru, bylo, je a bude. Můj obdiv za odvahu pustit sem takový článek a pochvala za způsob jakým byl puštěn. Děkuji, Michal.