zlomit pokušení, Dan, 11/30/2021 3:34 PMAhoj Amálko,
díky za fotky, video a hlavně za upřímný a snad věrohodný popis Vašeho 'rozhodovacího procesu'. Po prvním článku o Rioni, zejména po větě "takže zdržení pár hodin je zcela běžné" jsem měl trochu divný pocit ve střevech a při závěrečné doušce "Kvůli hluboké řezné ráně na noze mého kormidelníka, která začínala pomalu ale jistě hnít" jsem nebyl dalek opovrhnuní ... silně jsem pochyboval o Vaší schopnosti aklimatizace. Ale píšou, říkal jsem si, čili přežili a to je hlavní. Inu, mladé tělo hodně vydrží, což je hezké, leč nepřenosné. Jenže co vlastně přiznají a co vytěsní/li (tím nemyslím úmyslně zatajit před publikem, je to prostá přirozená reakce organismu a sebe-ochrana vlastní mysli před psychózou i fatalismem) ...
Teď při čtení o dalších dvou řekách mám krom hodnotného poučení dokonce radost a to ze dvou momentů:
1) "Ač neradi, museli jsme uznat, že to je nad naše síly" a
2) "Nezbývalo, než loď vyfouknout a přenést o 100m dále po řece ... To jsme absolvovali 4x tam a zpět ... Celý proces zabral přes 2 hodiny."
Pro mě osobně je klíčové v neznámé řece zlomit to pokušení zariskovat, bez ohledu na obtížnost úseku či vzdálenost od civilizace. To zjištění, že přenosit celou bagáž v horolezeckém terénu trvá naprosto zanedbatelné a nicotné dvě hoďky!!! Což ten výhled na kaňon shůry či návrat domů se dá vyvažovat 120 minutmi? Ale to je 'po bitvě generál'. Naopak zlomit to pokušení na místě "teď a tady", to je kumšt! Přizpůsobit své tempo řece/přírodě a nekoledovat si opakem o průsešvih. To je pro mě nejhodnotnější zkušenost. Dík za ni. Dan
A optám se: 1) jak dlouho jste žili s místním počasím mezi první a druhou štací? ... dívali jste se na hydrogramy nějak podrobněji (jak rychlá je reakce odtoku z povodí na srážku) a zažili jste v mezičase průtrž či vícedenní déšť?
2) uvažovali jste nad 'sifónem' i o jiném způsobu jeho překonání (koníčovat, sjet s prázdnou lodí)? Jeden leckdy pro stručnost psaní musí obětovat důležité detaily.