myslímže na takovéto téma jsme tady už odpovídali, ale co už ...

zaujalo mě, že voda se moc nedědí, skoro jako bysme tu byli s Pepurou vyjímky - teda ještě Vaca píše o rodičích závodnících, ale takovým stylem, jako by se na vodě plácal vlastně jim navzdory, a Klára tomu s otcem vodákem nasazuje korunu 😀

jako rodina jsme jezdili odjakživa, nadšení u máti sice nebylo tak silné jako u táty, nicméně když jsem trošku odrostl, v rámci dělení dovolené, které bylo jaksi méně než prázdnin, se mnou byla i sama (táta samozřejmě taky)

dětskej kajak jsem měl v pěti letech, chvíli jsem i chodil do oddílu, ale jaksi nejsem ten typ, co by bral sporty nějak vážně - využití lodi ve Žralokově stylu, že jsem na vandru, kde se nemusím tahat s pinglem na zádech, mi sedí víc

tedy rád si dám i něco sportovnějšího, ale honění adrenalínu mi nic neříká; dám konkrétní příklad: při výpravě na Salzu si ji dávám minimálně od přehrady, už se poštěstilo až z Gusswerku do Wildalpenu, a druhej den až dolů do posledního kempu nebo i k mostu - zatímco jiní nadšenci tam za víkend sdrhnou pětkrát-šestkrát dokola soutěsku, no tak to by mě mohlo ...

s tím taky souvisí, že na vodu jezdím s někým, pokecat si u pivka a tak, jako když jde na vandr parta, sólo akce mě nelákají, protože si neužívám dostatečně vodu samotnou (ač pár jsem jich dal též)

krom rodiny, párkrát jsem byl na táboře v Kramolíně, tam se samozřejmě otročilo po přehradě, v Mrákotíně bylo na rybníce taky pár kánoí ...

na vlastní pěst (resp. s partou) jsem byl na vodě poprvý v sedmnácti, pár let se jezdilo pravidelně, dokonce se dvěma partama, pak někdo odpadl a zbytek se sloučil do jedný, a pak se to rozpadlo úplně

následovalo několik let krizovek, kdy jsem třeba ani na letní vodě nebyl, ale postupně jsem nabral kontakty, tu jsem se někde přidal, tam jsem pomohl něco zorganizovat, takže v poslední době jsem myslel, že mám vyřešeno, než do toho zase hodil vidle covid ... takže vloni aby vůbec byla letní voda, tak jsem jel jen sám s děckama (a musím říct, že i s psicí, aby to Kláře nebylo líto 😉), na takovou zkrácenou jen pár dní po Moravě z Postřelmova do Olomouce

čímž se dostávám k tý další generaci v rodině - opět odjakživa, resp. od 8 měsíců starší a od 10 měsíců mladší (mínus čtyři v břiše nepočítám :-p)

vloni jsem vyzískal od kamaráda Vydru, takže mají jakože vlastní loď (ač samostatné ježdění si vyzkoušely už dávno[*]), a brzo asi budeme muset flotilu ještě rozšířit ...

[*] tady musím zmínit, že si můžem podat ruce s těmi "magory" - 49,2 km Znojmo-Jevišovka si odpádlovaly s pozdním startem v sobotu a brzkým koncem v neděli, zatímco jiní se od pátku sotva dostali do Hevlína, či dokonce jen do Hrádku (a mě u toho umíraly záda ze singlování Baraky) ... a to se rozhodně za hltače kilometrů nepovažujem, viz výše, na pohodu jako ten vandr