Re: dotaz pro Dí, Dí, 8/13/2011 11:16 PM
...ale kdepak při mých 160cm výšky a vyčerpání to nebylo možné.
Po prvním neúspěšném pokusu o přiražení, kdy jsme museli minout skupinku kajakářů, jsme zkoušeli znovu přirazit, ale voda už byla moc prudká. Bojovala jsem s proudem ze všech sil, když jsem viděla, jak nikomu z vyskakujících vodáků se nepodařilo raft zachytit. Když poslední vodák opustil raft, najednou jsem si uvědomila, že jsem unašená proudem na lodi sama. Zmocnil se mě pocit paniky. Raft už byl pár metrů od koruny jezu a já měla pár sekund na rozmyšlenou. Dala bych bůhvíco za radu či zkušenost. Prostě jsem nevěděla jestli, je lepší do válce spadnout sama nebo s lodí, v podstatě průšvih tak, jako tak. Pak jsem zahlédla první ženu, která vyskočila z raftu, jak se stále drží lana na boku. Jenže celý raft se otočil a ženu vrhl do prudkého proudu, skočila jsem ji naproti se snahou se držet lan raftu, který už někdo zachytil. Bohužel proud byl, tak silný, že se mně to nepodařilo. Asi by stačilo se jich přidržet při vyskakování,jenže, jenže...
Tiše a mlčky jsme se snažily dostat do míst, kde se řeka rozdělovala na dva proudy. V té chvíli jsem se dívala jen na pilíř, kterému vy vodáci říkate koza. Zaměřila jsem ho, jako mušku v hledáčku a říkala si, že tady nebude proud, tak silný. Cítila jsem tu sílu vody, byla velmi děsivá. Proudy si s námi pohrávaly, věděla jsem, že skončím v jednom z nich. Tak mě napadlo, že ten uzčí otvor bude možná bezpečnější, než obrovský válec, že mě snad vyplivne...Pak na mě někdo zařval: "Tam ne". Naskočila mně "husí kůže". Rázem jsem pochopila, že by to byla jistá smrt. V tomto místě se klidně můžete zdržet komentáře, stačí, když se vám budou ježit chlupy
Dostaly jsme se až přímo ke koze. Já až druhá. Při mé výšce jsem si připadala, jako korek na vodě, boky mně olizovaly dva proudy jeden zleva a druhý zprava. Nemilosrdnou silou se o mně přetahovaly: "Já ji chci, ne já jsem silnější".
A v té předtuše smrti jsem uviděla spásu - lano. Házečku, kterou někdo hodil ze břehu. Možná, že ten, kdo ji házel věděl,že nemáme sílu vylézt na kozu, možná věděl,že nás každou chvíli může strhnout proud do propustě. Byla to úleva, protože už samotný fakt, že je někdo vybaven lanem, vám dává naději v jeho schopnosti a záchranu.
Jelikož jsem stála až druhá chytla jsem lano a podala ji ženě přede mnou, neměla vestu. Sama jsem se chytla lana o kousek dál a najednou jsem ucítila silný proud, který mě strhává dolů zpěněnou vodu. Když jsem pocítila tu sílu vody, pochopila jsem, že umřu. Řekla jsem si: "Tak tohle se nedá přežít..."
O tom, jak je těžké bojovat s válcem bez zkušeností vám povím příště.

Dí