S ohledem na vánoční předpověď počasí jsme se s Andílkem domluvili, že bychom 25. prosinec strávili někde na vodě. Předem jsme si vytipovali pár možných relaxačních úseků, které by odpovídaly sváteční pohodě. Už na Štědrý den to ale vypadalo s nějakým pohodovým splutím nevalně. Vodočty letěly vzhůru a bylo celkem jasné, že lepší to rozhodně nebude. Ráno se tenhle předpoklad samozřejmě naplnil. O pádlování na rozvodňujících se řekách jsme sice nijak nestáli, ale vody jsme se vzdát také nechtěli. Výsledkem bylo kolečko po pár potocích, které většinou dostatečnou vodu na splutí nemívají. Tady se naopak nadlepšené stavy hodily.

Abychom neztráceli zbytečně čas při přejíždění autem, padla první volba na blízký Smržovský potok ze Smržova. V téhle vesnici se jedná o narovnanou strouhu tekoucí ve vydlážděném žlabu, přes který vedou četnější mostky a lávky. Ty citelně komplikují plynulost splutí, protože pod některé se vejít nedá. Jedna taková je přirozeně umístěna až u posledního domu v obci. Nasedání za ní se jevilo jako poněkud zbytečné, poněvadž další se nacházela ještě o nějakých 150 metrů níže po proudu. Navíc jen kousek nad ní ležel přes potok spadlý kmen. Pak už se konečně mohlo normálně plout.

Pod Smržovem je potok zregulován a teče volnějším tempem mezi poli. Střídají se pasáže, kde je jeho koryto zcela vyčištěné, a ty, kde nás potrápily rákos nebo spadlé větve a stromy. Všude se nám ale dařilo proplouvat bez vystupování na břeh. Evidentně se tu daří nutriím, které před námi průběžně prchaly. Pokud jde o ten rákos, tak hustota jeho porostu naštěstí nebyla nijak hrozná a dalo se v něm kupodivu většinou docela pádlovat.

S tím, jak jsme se vzdalovali od Smržova, se potok viditelně rozšiřoval. Ve chvíli, kdy jsme dorazili na úroveň biocentra Obora poblíž Smiřic, činila jeho šířka už kolem 20 metrů. Zatopil totiž své bezprostřední okolí. V téhle části jsme se museli potýkat s větším množstvím větví, keřů a stromů stojících ve vodě, ale díky šířce toku se kolem nich dalo porůznu proplétat.

Potok se opět zúžil u silničního mostu pod zmíněným biocentrem a prošel další zřetelnou proměnou. Za ním voda poprvé zrychlila a její hladinu dokonce ozdobily drobné vlnky. Důvodem jsou nízké stupínky ve znovu vydlážděném korytě. Ty ale nyní voda de facto zalila. Zpestřením bylo i pár cvičných vracáků, které se tady za našeho stavu vytvořily. V minulosti tohle místo (tzv. Plivátka) sloužilo jako koupaliště, což už ovšem dávno neplatí.

Za jiných okolností bychom se nakonec do Labe hezky sklouzli, jenže závěrečný stupeň vězel hluboko pod jeho rozvodněnou hladinou. Zastavit při ústí ale problém nebyl. Díky občasným překážkám nebyla plavba po Smržovském potoce zdaleka tak rychlá, jak jsme vzhledem ke krátkosti splutého úseku předpokládali. Potřebovali jsme na něj více než hodinu. Na soutoku jsme naložili lodě a vydali se za další čárkou…

Vojta Brádle