Re: metodiky obtížnosti, Vojta, 1/6/2023 10:07 AM
Ahoj Dane,
když jsem před více jak šedesáti lety přišel do loděnice v Braníku, tak si všichni tykali a já jsme musel tykat i Vráťovi Teklému a i ostatním o více jak půlstoletí starším kamarádům vodáků. Tak bych si vyprosil to Vážený pane...dík.
S Vráťou Teklým jsem nespolupracoval, ale pokud vím tak pracoval s vodohospodářskými mapami a předpokládám, že za 1. republiky i s vojenskými. Většinu těch řek sjel on nebo někdo z klubu a v mnoha případech Vráťa sedl na motorku a jel si skutečnost ověřit přímo k řece, nevěděl-li. On byl hlavně vodák a teprve pak pan stavitel. Já se tehdy učil jezdit na vodě a zas tak moc mne to nezajímalo. Na vojně jsem se k těm vojenským mapám dostal a zjistil, že tam jsou šířky koryta, jak vypadá dno na brodu, jaký je průměrný průtok, jaká rychlost proudu a spousta dalších informací. Skoro totéž je ve vodohospodářských mapách, s kterými se pokračovalo po válce. Ale přístup k nim nebyl zrovna jednoduchý, všechno bylo tajné. Proto taky v kilometrážích Dostál-Jandák a tria Kohoutek,Houser,Davídek už některé údaje nejsou. Ono taky proč, nechme taky něco samotným vodákům, aby si to objevili, navíc jsou tyto údaje v čase závislé na mnoha aspektech. Franta Kohoutek dělal na ministerstvu zemědělství, takže měl k lecčemu přístup, k čemu se ostatní nedostali. Takže když se sjela nějaká nová řeka nebo úsek, tak podle map 1:50 či 100 s zpracovala osnova a poslal Frantovi, který pak zpracoval tzv. Sborník prvosjezdů za dané období a upravil podle dostupných pramenů. A v dalším vydání KM podle toho doplnil do knihy.
Třeba na CHMU existoval v papírové podobě sborník s vodními poměry na řekách za posledních (nevím) dejme tomu 200 let (měl jsem ho v ruce).
Prostě tehdy neexistovaly jiné databáze na netu, protože ten nebyl.
To mně připomíná jak jeden kamarád nadal dětem, že já za mladejch let neměl ani počítač, přičemž děti se ho bezelstně zeptali: "A tati jak jste chodili na internet?"
Jsem především vodák a v kartografii, hydrologii, hydrogeomorfologii atd. spíš samouk. Protože špičkový odborník v jednom oboru většinou není v obraze v dalším. Takže dneska z map všech kategorií,databází na netu lze vyčíst skoro vše. A podle vlastních zkušeností, šířky koryta, spádu, průměrného průtoku, charakteru okolí toku a dalších aspektů lze odhadnout i obtížnost.
První zájezdy na vodu do Rumunska v sedmdesátých letech se jezdili se zeměpisnou mapou ze školního atlasu - jiná nebyla. Teprve na místě bylo možno omezeně sehnat místní horolezecké mapy. Měřila se vzdálenost autobusem a samozřejmě vlastní zkušenosti při splutí. Ano průtok i spád se odhadoval podle našich známých řek, ale zas až tak nepřesné to taky nebylo. V podstatě podle mého názoru kilometráže se dělali kvůli bezpečí na vodě. Tedy délka (jak dlouho mi to může trvat), přístupy odkud kam, spád a možné překážky a orientační body u nich, tedy (jak se třeba uvádí v ruských KM: za třetím sloupem vysokého napětí, je peřej III.
Stupnice obtížnosti vzešla z alpských zemí. Američané a Rusové to mají jinak. Angličané vzhledem k charakteru místních toků uvádějí třeba obtížnost a k tomu míru nebezpečí písmeny a až myslím g. Takže množností je mnoho, je otázka jaká uzance se ujme.
Bylo by to na moc dlouhý povídání...¨
V.