Re: identifikace lodí, Vladimír, 3/5/2023 8:48 PM
Koukám, že kolega je Znalec. Já měl laminovací vrchol v dobách, kdy všechny tyto matroše ještě nebyly a my začínali i končili na kombinaci důkladně rozleštěné pasty na parkety a následného detailního vytření do kříže lihovým PVA. Nikdy se nic nepřilepilo (ta čínská pryskyřice byl pozdní exces) a dík tomu, že jsme tyto zdánlivě otravné přípravy dělali vskutku pečlivě, neodrazilo se to ani na kvalitě povrchu lodě (čím víc PVA tím lepší povrch je krutý omyl). Gelcoaty jsem nikdy neměl rád a předgel dělal s laminovací pryskyřice -ve dvou vrstvách, přičemž na druhou jsme přikládali první vrstvu plátna když ještě byla ve stádiu pozdního gelu. Člověk jej ovšem nesměl strhnout, což se časem naučil, Jinak jsme se naučili využívat reakčního tepla tak, aby teplo první vrstvy hnalo reakci ve vrstvě druhé atd. Což chtělo určitý grif a pevné nervy.
Zajímavá práce byla s epoxydem, tuším 112 nebo tak nějak, prostě ty socialistické kilové pixle tuhého epoxydu. Zahřívali jsme je ve vodní lázni na 50 stupňů a člověk musel makat, aby prosytil sklo dřív, než epoxyd v chladné formě opět ztuhne. Zahřát míň anebo prohrád závod s časem znamenalo váhu (a spotřebu) navíc, zahřát víc naopak reakci jako v Černobylu.
Krásnou vzpomínku mám na laminování, když jsme s parťákem (a soupeřem) Frantou stavěli dva singly (slalomáky Prijony vertikálně dělené), jeden červený a druhý modrý. Bydlel jsem tehdy v zařízeném bytě na velké faře a pro tuto akci jsme využili dobu, kdy manželka odjela na týden pryč. Všechny podlahy jsme pokryli igelity, zatopili aby to schlo a dali se do díla. Bylo to strašné, protože jak odkapává pryskyřice, igelity se nám lepily na nohy a my chodili s obrovskými koulemi igelitu na nohou. Protože jsme nevětrali (bylo to v zimě), bylo tam ovzduší jak v morně, takže parťák jednou omdlel a scíply nám andulky. No ale dílo se podařilo a lodě byly krásné a dobré. Inu, mladost - radost.