Rudu jsme splouvali v úseku mezi městem Rybnik a obcí Kuznia Raciborska. Řeka má v tomto úseku typický nížinný charakter a je na většině své délky neregulovaná, takže líně protéká nádhernými meandry v písčitém podloží. Délka splouvaného úseku byla 20 km, i s několika pauzami nám to zabralo přibližně 8 hodin. Během plavby bylo na vodočtu v Rybníku Stodolách 100 cm. Při tomto stavu v řece vždy existovala proudnice, kterou se dalo plout. I hladinu o pár cm nižší by naše vzducholoď jistě s přehledem zvládla. Na webu lze nalézt kilometráž, která víceméně odpovídá reálné situaci na řece. Nástupní místo se nachází v městské části Stodoly. Pokud necestujete autem, je nejlepší využít nedaleké zastávky MHD (Stodoly Kaplica), kterou obsluhuje autobusová linka č.43. Od vlakového nádraží je to totiž dost daleko.

Celou naši flotilu tvořila jedna nafukovací kánoe nejmenovaného českého výrobce. Tato byla slavnostně spuštěna na vodu hned za mostem pod hrází Rybnického jezera, a to za doprovodu naprostého nezájmu ze strany místního domorodého obyvatelstva. I když jsou na fotce hned u vodočtu schůdky, vody je pod nimi asi po kotníky a doporučujeme proto spíše spuštění z protějšího břehu.

Hned po vyplutí musí ve Stodolách dávat vzduchoplavci pozor na levý břeh, ze kterého na několika místech trčí roxory. Dále už řeka protéká až do obce Ruda Kozielska relativně otevřenou krajinou pouze s minimem překážek v toku. Rád bych ale upozornil na místo pod prvním silničním mostem v obci Rudy (je označeno i cedulí na břehu řeky). To, co se tvářilo jako celkem nevinná peřej, se ukázalo býti dokonalou pastí na vzducholodě. Pod mostem je totiž do dna v celé šířce řeky vtlučeno několik řad kůlů, které končí kousek pod hladinou. Ve stínu pod mostem nešly při zběžné prohlídce v relativně hluboké vodě vůbec vidět, všimli jsme si jich, až když jsme najeli nad ně a zůstali tam viset. Plastová loď ale průjezd bez problémů zvládne.

Od obce Ruda Kozielska už řeka protéká převážně lesem. Je zde velké množství napadaných stromů, v řece číhá pod hladinou spousta pařezů a větví. Je třeba smeknout před místní půjčovnou, která se o celou trasu vzorně stará a v řece prořezává průjezdy. Dělají to přitom velice šetrně, řeka si tak pořád zachovává přírodní charakter. Přetahovat padlý strom jsme na celé trase museli pouze 2x, jinak vždy existovala cesta jeho podeplutí/obeplutí (a že tam těch napadaných stromů je). Situace na řece se však určitě průběžně mění podle toho, jak moc jsou v oblasti aktivní bobři.

Druhá polovina trasy tak připomíná spíše slalom, jelikož je nutné obeplouvat a podeplouvat velké množství překážek v relativně úzkém korytu. Z tohoto důvodu bych řeku i přes její pomalý proud možná nedoporučoval naprostým začátečníkům, ale spíše někomu, kdo už na vodě alespoň jednou byl a kdo zná základy ovládání lodě.

Nad obcí Kuznia Raciborska z Rudy odbočuje říčka Rudka. My jsme zde pokračovali levým korytem až k jezu (km 4,2), kde jsme plavbu ukončili. Od jezu je to pěšky necelý kilometr na vlakové nádraží, odkud je možné jet zpět do Rybniku či Ratiboře. Podle mapy by mělo být možné doplout k nádraží i po Rudce, pokud na to má dostatečný průtok (nezkoušeli jsme).

V námi splouvaném úseku jsme přenášeli pouze jeden jez (Rudy - Brantolka). Všechny ostatní bylo možné s určitou dávkou opatrnosti splout či skoníčkovat. Jak město Rybnik, tak Kuznia Raciborszka jsou snadno dostupné vlakem. Autem jste u řeky za pouhou hodinu z Ostravy, protože teče nedaleko našich hranic. Je liduprázdná, má čistou vodu a spoustu malých pláží, které lákají k zastavení a koupání. Díky tomu získala titul „Řeka roku 2015“ a musíme konstatovat, že oprávněně. Jen v případě použití nafukovacího či laminátového plavidla je opravdu nutné věnovat velkou pozornost pařezům a větvím, schovaným pod hladinou.

Jan Fulneček