Na divokou vodu raději s licencovanými vůdci!
Na raftových zájezdech se každý rok utopí nějaký český vodák. Znalci se přitom shodují, že téměř vždycky šlo o jasné porušení bezpečnostních pravidel na divoké vodě ze strany vůdců jednotlivých nafukovacích člunů nebo dokonce vedoucích celých zájezdů.
Reklama
Úplně jasným příkladem byl například loňský zájezd cestovní kanceláře S.E.N. na italskou řeku Noce, při kterém zahynul vodák proto, že komerční rafty s nezkušenou posádkou vyrazily za tak vysokých stavů vody, za kterých se na řeku s klienty neodvážili ani místní znalci. Následovalo převrácení lodi a jednoho účastníka zájezdu se už z rozbouřeného živlu nepodařilo vytáhnout živého.
Hazardování se zdravím i životy klientů na vodě připomíná stejný risk jako chůze po ledovci bez horolezeckého lana. Nemusí se nic stát, ale občas se pod někým proboří skrytá sněhová trhlina. Pokud je na to celé družstvo připraveno, zachytí nešťastníka a lanem ho vytáhne do bezpečí. Pokud ne, skončí v ledovém hrobě.
Vloni proto IDNES vyzkoušel bezpečnost cestovních kanceláří, které vodí své klienty do vysokých hor a letos se zaměřil na splouvání divoké vody při raftingu.
"Málo cestovních kanceláří přikročilo k praktickému nácviku sebezáchrany a často skončily na úrovni teoretického povídání," komentuje výsledky testu spoluorganizátor testu ze specializovaného vodáckého serveru Raft.cz Petr Ptáček. "Nácvik samotnými klienty je přitom důležitý, protože kdo nemá vyzkoušené plavání v divoké vodě, může začít zmatkovat a tudíž je velmi blízko k úrazu."
Materiálové vybavení všech zájezdů bylo proti tomu kvalitní, i když některé plovací vesty pro těžší jezdce měly malý výtlak a nedostatečně by tak nadnášely při plavání skrz peřeje nebo jiná nebezpečná místa po zvrhnutí. Kromě vůdců kanceláře Cvok zkontrolovali všichni ostatní zapnutí a seřízení helem a vest na jednotlivých účastnících. Adventura vše kontrolovala i průběžně během jednotlivých jízd.
Vybavení vůdců i lodí záchrannými pomůckami bylo odpovídající. Pouze kancelář Poznání měla na 71 klientů ve 14 raftech jen 5 házeček. To jsou lana s okem na konci, kterými se v případě zvrhnutí z řeky doslova loví plavající vodáci. Kdyby se jeden nebo dva rafty překlopily, vůdci by nemohli účinně zachraňovat. Standardem je mít házečku v každém raftu. Tento nedostatek Poznání zmírnila účastí dvou kajaků, které kroužily okolo těžkotonážních raftů podobně jako ve válce stíhačky hlídají svěřené bombardéry.
Všechny kanceláře dopadly velmi dobře po stránce organizační. Klienti nemuseli dlouho čekat v mokrých věcech, ale měli vždy k dispozici autobus se svými suchými věcmi. Na vodě se dbalo na zásady bezpečné jízdy, bylo určeno, kde rafty pod obtížnými místy na sebe čekaly a bylo určeno pořadí, v jakém jednotlivé lodě mají plout.
Pozor na alkohol
Častým problémem na vodáckých akcích je alkohol a ani testované zájezdy nebyly výjimkou. Vůdci se alkoholu vyvarovali, ale klienti kanceláří Cvok, VaTC Honza a Adventura si neodpustili popíjení přímo na vodě. "I když jsou často vodácké zájezdy chápány klienty jako možnost si užít a odreagovat se, není alkohol na vodě vhodným společníkem," varuje Petr Ptáček. "Snižuje obezřetnost, lidé podceňují riziko a to jsou nejčastější příčiny nehod." To se samozřejmě týká i jakýchkoliv jiných drog.
Cestovní kanceláře většinou půjčovaly i velmi důležité neoprenové oblečení, neoprenové boty a nepromokavé bundy. Na ledovcových či krasových řekách je to začátkem léta podmínkou, aby klienti neprochladli. Adventura a S.E.N. zajistili neopreny v ceně zájezdu, Poznání i neoprénové boty. S.E.N. a Turistika a hory však nenabízely možnost vypůjčení neoprénové bundy, což z případě chladného deštivého počasí pomůže ochránit horní část těla nekrytou neoprenem a zabránit tak případnému prochladnutí po zvrhnutí do vody.
Na závěr je nutné připomenout, že rafting je pro laiky velmi nebezpečný sport, pokud sebou nemají zkušené průvodce. Na velkém gumovém člunu se totiž dají sjet tak obtížné peřeje, že na kanoi či kajaku by se do nich odvážil jen zkušený expert. Pokud je komerční raft projede, zvedne se turistům adrenalin a mohou o tom vyprávět kamarádům. Pokud se v obtížném místě zvrhne, je to pro laika velmi nepříjemná situace. Nikdy před tím ho nestahovaly ke dnu víry, neotloukal se o kameny v proudu, nebo nerotoval ve vodním válci.
" Nádhera, průzračná voda, peřeje, a i na nafukovacím autobusu to bylo docela zajímavé," popisuje své dojmy z testovacího zájezdu na Soču vodní záchranář a zároveň zapřísáhlý kajakář Jiří Najman. Jinak se na vodu díval turista Lukáš Bludský, který pro test sjel slovenskou Belou: "Jo, otočili jsme se. Stupeň s malým šikmým válečkem, pod jezem peřej bez velkých kamenů v řečišti, hloubka půl metru. Jeden vůdce číhal na břehu a pomohl nám bez komplikací vytáhnou loď na břeh."
Jakub Turek
Celkové výsledky testu
Hodnocení je od ***** nejlepší cestovní kancelář s téměř dokonalým bezpečnostním i organizačním zabezpečením až po * kancelář provozující nebezpečné zájezdy. Žádná testovaná cestovní kancelář zcela nepropadla.
Pramen: IDNES a RAFT.CZ
Poznámka: Známka nedostatečná nebyla udělena. Z výsledků je patrné, že doba zlatokopeckých výjezdů na zahraniční řeky (přetížené rafty, špatné materiálové vybavení pro klienty, nízká úroveň bezpečnosti) je již v nenávratnu. V současné době by úroveň bezpečnosti měla hrát při výběru klienty cestovní kanceláře důležitou roli, jelikož většina zájezdů na tradiční zahraniční řeky je velmi podobná. Dále se ukazuje, jak důležitým prvkem je systém zavádění mezinárodních licencí IRF. V hodnocení bylo přihlíženo k tomu, zda guidi je vlastní. Sice není prozatím u nás legislativou IRF vyžadována, a tak bylo její držení zařazeno jen do kladů, ale nevlastnění licence nebylo započítáváno do záporů. Ty kanceláře, které se aktivně podílejí na jeho získávání (nejvíce Adventura, CVOK a CK S.E.N), dosáhly výborných výsledků a na práci jejich vedoucích se odrážejí znalosti a zkušenosti z těchto zkoušek. Toto platí i u poslední kanceláře CVOK, kde sice neprovádějí nácvik sebezáchrany s klienty, přesto jejich odborná způsobilost a schopnost záchrany plavajících vodáků je na poměrně vysoké úrovni.
Ck se většinou spoléhají na to, že ve smluvních podmínkách nebo popisu zájezdu jsou uvedeny podmínky a znalosti, jaké od klientů vyžadují. Tím jsou sice možná právně kryti, ale nikdo již od klientů nevyžaduje přezkoušení požadovaných znalostí. A právě zde vidím velký rozdíl mezi dobrou a méně kvalitní ck, tj. jak přistupují k bezpečnosti a jak předcházejí možným úrazům. To, že klientům věnují 15 minut teorie a předvedení guidem a 15 minut praktického nácviku klientem, již není v délce zájezdu žádnou časovou zátěží. Je až s podivem, že se toto nekoná u sjezdů takových řek, jako je Kamenice, Čerťáky, horní Jizera a že se spoléhá na text psaný v katalogu. Častokrát právě na těchto zájezdech je vidět absolutní začátečníky nebo prázdninové jezdce nemající tušení o sebezáchraně.
Asi největším překvapením pro mě je výsledek CK S.E.N. Je zřejmé, že se poučili z loňské nehody na Noče, a kde jejich jak materiálové vybavení klientů tak bezpečnost nebyla nejlepší. V letošním roce již mají několik vedoucích s licencemi IRF, lepší vesty a provádějí nácviky sebezáchrany s klienty. V porovnání s předcházejícími roky si Adventura i nadále udržuje vysoký standard bezpečnosti. CVOK se i nadále spoléhá na obtížnost napsanou v katalogu, pro které klienty je zájezd určen, aniž by úroveň znalostí vyzkoušel nebo ji procvičil.
Tento test je první svého druhu. Z toho důvodu nebylo možné nikde získat zkušenosti nebo se poučit z chyb předešlých testů. Přesto věřím, že otázky byly sestaveny tak, aby vyloučily pozorovatelův subjektivní pocit a hodnocení, a aby se dle vyplněných otázek mohla posoudit snaha o bezpečnost klientů. O závěrech a vyhodnocení si budete moci udělat vlastní názor, jelikož vyplněné dotazníky budou postupně uveřejňovány. Zároveň budete mít i možnost srovnání s údaji z dotazníků vyplněnými jednotlivými ck na téma "Jak zajišťujete bezpečnost klientů na zájezdech", které jste mohli číst na podzim tohoto roku.
Petr Ptáček
Jak se testovalo
To testu bylo vybráno šest cestovních kanceláří, které na letošní rok připravily více raftových zájezdů. Z časových důvodů byly vynechány ty, jejichž první akce se konaly až koncem května.
Obtížnost vybraných toků se měla pohyboval okolo stupně WWII, což znamená, že by byly na hranici sjízdnosti pro zkušené posádky na otevřených turistických kanoích. Vůdci výprav však většinou kvůli letošnímu nedostatku vody v řekách volili spíše lehčí úseky.
Redaktoři IDNES nakoupili zájezdy pod fiktivními jmény a bez vědomí cestovních kanceláří poslali na rafty čtyři členy Vodní záchranné služby s kvalifikací Záchranář na divoké vodě a dva zkušené rekreační vodáky. Ti podle přesných kritérií vyplnili dotazníky, ve kterých se zaměřili především na bezpečnost. Tito "špioni" neměli za úkol cestovní kanceláře hodnotit, ale pouze zjistit, jaké mají vůdci raftů komerční licence, zda provádějí školení svěřených posádek, jaké mají vybavení, zda klienti dostávají neoprenové oblečení, helmy a vesty a zda nedochází k nepředvídatelným nebezpečným situacím. Na zájezdu se proto chovali jako běžní účastníci.
Na hodnocení podle vyplněných dotazníků se podílelo kromě IDNES ještě Výcvikové centrum Vodní záchranné služby, na celém testu spolupracoval specializovaný vodácký internetový server Raft.cz.
Zájezdů se zúčastnili:
- Jiří Najman, bývalý trenér vodáckého dorostu a žáků, zdravotnický instruktor, zkušenosti v záchraně na divoké vodě
- Václav Šalbaba, záchranář Vodní záchranné služby Českého červeného kříže a profesionální hasič HZS
- Marek Vašák - záchranář Vodní záchranné služby Českého červeného kříže a medik
- Dominik Horn - diplomovaný zdravotnický záchranář, záchranář Vodní záchranné služby Českého červeného kříže, instruktor potápění
- Lukáš Bludský - zkušený vodácký turista, instruktor horolezectví
- Tomáš Dzik - zkušený vodácký turista se zaměřením na rafting
(kt)
V mnohých zemích Evropské unie a mimo ni už není možné splouvat na raftech bez komerční licence. Očekává se, že během pár let to už nebude možné nikde.
Například v Rakousku zatím vydávají koncese místní orgány, v Česku organizace akreditované ministerstvem školství, ale jasný trend směřuje k celosvětové mezinárodní licenci IRF (International Rafting Federation). Ta je zárukou, že její držitel ovládá vedení raftu, řešení krizových situací na vodě, první pomoc a záchranu. Výhody celosvětově unifikovaného systému jsou zřejmé jak pro raftové agentury, které získávají jasný obraz o kvalitách jednotlivých vůdců, tak hlavně pro jejich klienty.
Licence IRF má několik stupňů, kde hlavní jsou první dva. První dovoluje být pouze vedoucím jednoho raftu, druhý vedoucím celého zájezdu. Každý zájezd komerční kanceláře dle pravidel IRF by měl vypadat tak, že na každém raftu bude minimálně jeden průvodce s licencí IRF vůdce raftu a na celém zájezdu minimálně jeden průvodce s licencí IRF vedoucí zájezdu. Celý systém se tak legislativně přibližuje horským vůdcům nebo potápěčským kursům. Při jejich aktivitách plně za své klienty odpovídají proškolení vedoucí.
(kt)