Využili jsme pouštění vody na závody na Divoké Orlici. Sjížděli jsme s kamarádkou za krásného, teplého počasí krátký úsek z Bohousové do Potštejna. Oba jsme jeli na Packraftech Robfin. Vyráželi jsme chvíli za první vlnou, když natekla voda do řeky. V Litičáku to pěkně houpalo a hnědá voda pěkně smrděla. Cesta rychle ubíhala při kličkování mezi kameny a vybírání cesty.

Ke konci úseku před Potštejnem je v řece ostrůvek. Kamarádka jela první a nevšimla si, že v pravém širším rameni je padlý silný strom bez větví. V prostřední části lehce čouhal nad vodou a u ostrůvku byl asi 20 cm nad vodou. Levé rameno bylo užší, snadno sjízdné.

Kamarádka trochu zaváhala, strom najela v nižší části po špičce, zatopila zadek Packraftu a dál jsem to neviděl. Jel jsem levým ramenem a doufal….. Přes ostrůvek jsem zahlédl, že stojí ve vodě za stromem a mává rukama nad hlavou. Oddech jsem si. Dokončil jsem objetí ostrůvku a došel proti proudu ke stromu. Oranžový Packraft byl dnem vzhůru, zatlačený vodou částečně pod strom. Vody tam bylo do půl stehen. Měla dost sílu. Mohl jsem v ní stát jen bokem. Zkoušeli jsme dostat loď zpod kmene. Vůbec to nešlo. Vzhlédl jsem - blížila se k nám hnědá Pálava. Posádka jakoby čekala na zázrak a nesnažila se uhnout ke břehu mimo proud. Ten je dotlačil bokem až k nám, převrátil a nacpal Pálavu dnem vzhůru pod náš Packraft.

U nohou se mi objevil zadek lodě a hlava pod vodou, obličejem ke dnu. Hmátl jsem po ní a nadzvedl z vody. Moc to nešlo, hlava se zakláněla přes záda. Zkusil jsem vzít za ruku. Klouzala, možná byla namazaná opalovákem. Kamarádka začala pomáhat. Povedlo se nám muže trochu přetočit a nadzvednout mu hlavu z vody. Volal – mám tam nohu. Nevěděli jsme, co s tím a kde ji může mít zaseknutou. Pak mně došlo, že asi klečel a má nohu ohnutou mezi sedačkou a prohnutým dnem lodi. Začali jsme ho soukat proti proudu do lodi, on sebou mlel, a pak se noha uvolnila. Vylezl. V tu chvíli jsem uviděl raft, co se začínal balit pod naši bobří hráz. A vyděšené tváře posádky. Převrátil se a posádka proplavávala mezi loděmi, stromem a dnem. Naštěstí tam nikdo nezůstal. Raft se zaklínil částečně pod stromem. Pomáhal jsem na břeh mírně šokované ženě a to už přijížděly další dva rafty. Mávali jsme na ně. Posádky zmatkovaly, část jela dopředu, část si máčela pádlo a nevěděla. Žádné povely jsem neslyšel. Přirazily k bobří hrázi. Vůbec nevěděly, co mají dělat. Povedlo se nám je vytlačit ke břehu bez převržení raftu.

Pak někdo skočil na čouhající část Pálavy nad kmen. Výborné, jen zapomněl zavolat, že to udělá. Připravili bychom se na chytání lodí. Pomohlo to – Pálava se procedila pod kmenem, zachytil jsem ji plnou vody a táhl ke břehu. Uvolnil se i Packraft - uplavával po proudu dnem vzhůru. A blížily se další rafty. Vyběhl jsem na břeh a s plnými nohavicemi vody v originál vodáckých kalhotách jsem zkoušel loď dohonit. Projížděla kolem apatických nafukovacích lodí s posádkami a jela a jela. Až se jí jednomu singlíři zželelo a povedlo se mu ji natlačit na mělčinu. Pěkně daleko jsem se proběhl. Jak to dopadalo s raftem pod stromem netuším a radši nechci vědět, co se dělo s dalšími připlouvajícími rafty.

Všechno proběhlo během pár minut. Neměl jsem čas na nějaké zvažování. Fotodokumentaci nemám - omlouvám se – nestihl jsem ji. Nevím, jestli mám začít vozit nůž ve vestě i na pohodovou Orlici. Nevím, jestli bych měl odvahu píchnout cizí loď a nevím, jestli by se situace nezhoršila. Pokud jezdím na Barace, většinou klečím. Ale pro tenhle případ to může být smrtící past. Vím, že před padlým, neprůjezdným stromem v proudu je lepší v bezpečné vzdálenosti zastavit a přenést (pokud to jde), nebo loď opustit (pokud to stihnu). Ale někdy se to nepovede. Nevím, jak předat začátečníkům zkušenost se stromy v proudu a vyvinout u nich pod sebezáchovy s rychlou reakcí.

Ale voda je krásná a jezdím na ni rád

Mirek

Poznámka redakce: obecně se v žádném případě nedoporučuje blížit se s ohledem na záchranu lodí či lidí ke stromu po proudu. Vždy je nutné dojet ke stromu odspodu (v lodi jsem bezpečnější) či tam dojít. Je to z důvodu, abych neskončil také pod stromem, protože proud zde může být silný. Při záchranné akci je nutné zastavit provoz, aby mi nevjížděly další lodě do nebezpečného místa. Musím tedy obětovat jednoho člověka, který bude výše a bude zastavovat či usměrňovat provoz. Obecně záchrana z pod stromu je velmi komplikovaná a měl bych se snažit s maximálním úsilím strom raději přenést, než riskovat. Na kurzu vodní turistiky u Vodácké školy záchrany děláme běžně vyprošťování zaklíněních lodí a lidí z pod stromu, ale univerzální návod neexistuje. Jedná se o velmi nebezpečnou situaci, někdy pomůže pouze fyzické odstranění stromu. Některé příběhy lidí se zaklíněním pod stromem jsou uvedeny v knize Cena adrenalinu.