V tomto dílu vás seznámím se základními vědomostmi, které musí znát každý vodák. Bez nich či při jejich nedodržování je vždy pro ostatní jen suchozemcem (hanlivý výraz pro všechny, kteří nemají nic společného s loděmi a vodou). Vodáci se zdraví zásadně pozdravem AHOJ a tykají si. Pokud se budete řídit tímto pravidlem, jste již skoro polovičním vodákem, který si nebude připadat divně, když přijde ke skupině vodáků a pozdraví je místo dobrý den Ahóóóój. Tím dáváte jasně najevo, že na suchu jste řádným vodákem a jen málokdo pozná vaše případné vychloubačné vodácké povídky (tedy do té doby, než si sednete do lodě).

Výběr řeky

Tak, jste již znalým vodákem (to bylo rychlé, co?) a teď se ještě naučit jezdit na vodě. Důležitým prvním bodem je nepodceňování řeky, její síly a s tím související nepřeceňování vlastních sil. Velmi na tom záleží, protože si nejprve musíte vybrat řeku vhodnou pro splutí. Pokud se budete přeceňovat a vyberete si těžkou vodu, nebudete mít z jízdy nic, protože budete stále dnem lodi vzhůru a spíše si za lodí (a za ztracenými věcmi, nehledě na možný úraz) zaplavete, než že si v ní posedíte. Pokud si vyberete vodu zase moc klidnou, budete otráveni neustálým pádlováním. Proto je nutné věnovat výběru řeky velkou pozornost, jelikož správné volba ovlivní úspěch celé akce. Rozhodnout se můžete na základě obtížnosti řeky, která je popsána ve vodácké literatuře nebo zde na webu v sekci Průvodce. V létě však nemáte moc na výběr (pokud nevyrazíte do ciziny), protože nedostatek vody dává poměrně omezené možnosti, kam se vydat - mezi nejnavštěvovanější patří řeka Vltava od Lipna II, kde nejsou žádnou výjimkou i hodinové fronty na sjetí jezů, pak asi Lužnice, Berounka, Otava, Ohře a Sázava. O trochu klidněji je na řekách Moravě, Jizeře a Orlici.

Co je obtížnost řeky

Abychom si trochu vysvětlili, co vlastně je ta obtížnost řeky. Je to jakýsi souhrn několika základních vlastností toku (spád, průtok, nebezpečná přírodní místa, přehlednost...), která mají pomoci zorientovat se v množství rozličných řek tak, aby každý mohl posoudit své možnosti na konkrétním toku. Jako snad všechna odvětví, tak ani vodáctví není ušetřeno několika různých druhů hodnocení. U nás se používá tzv. Alpská klasifikace, která je rozdělena do několika skupin. Klidné toky, na které se může vydat i začátečník, mají označení ZW a ve vodáckém slangu se nazývají olej. Dříve se používalo značení ZWA (stojatá voda - jezera, přehrady), ZWB (klidná voda - slabě proudící voda), ZWC (mírně proudící), teď je ZW. Rychle tekoucí až divoké řeky mají šest stupňů - WW I (lehká), WW II (mírně těžká), WW III (těžká), WW IV (velmi těžká), WW V (mimořádně těžká), WW VI (hranice sjízdnosti). U divoké vody se používá ještě znaménko + a – pro přesnější určení obtížnosti (+ znamená větší obtížnost než vyznačený stupeň, - pak menší). Do tohoto hodnocení se ale nezapočítávají jezy a umělé stavby nebo padlé stromy!. Více je na Hodnocení obtížnosti, kde je popis a doporučené vybavení k jednotlivým obtížnostem.

Průtok může výrazně ovlivnit obtížnost řeky

Obtížnost je ale také závislá na konkrétních podmínkách toku a může se velmi snadno stát, že řeka, ohodnocená např. jako WW I, má při povodni obtížnost o několik stupňů vyšší, naopak zase podprůměrný stav neumožňuje řeku vůbec sjíždět. A nemusí to být vždy jen povodeň. Na velkých přehradách stačí silný vítr, aby udělal z jinak klidného a často až nudného pádlování velmi namáhavý a vysilující boj o každý metr. A když se vytvoří i vlny, které začnou zalévat vaši loď, může obtížnost ze ZW opět stoupnout až na WW II. Proto si před vyplutím zkontrolujte aktuální vodní stavy a v případě vyšších průtoků raději vyberte jiný úsek, kde je vody méně.

Jen takový malý příklad z praxe: Když jsem dělal plavčíka na jedné přehradě, kde se i surfovalo, měli jsme vždy perný den, když začalo foukat. Vítr nahnal všechna šlapadla a méně zkušené surfaře do jednoho kouta přehrady a my jsme je pak museli s motorákem tahat zpět do kempu. Často byli lidé zcela vyčerpáni a i podchlazeni, jak se pokoušeli zápasit s větrem. Bez naší pomoci by se jen těžko vraceli nazpět. A to se jednalo jen o „hloupou“ přehradu.

Kilometráž řeky je důležitou součástí přípravy

Pro jednotlivé řeky (jak v Čechách, tak i v zahraničí) existují zpracované detailní popisy nazývající se kilometráže, které by vám měly usnadnit vaše rozhodování a samotnou plavbu. Zaznamenávají totiž každé nenadálé místo na řece – jez, most, rybník, město, tábořiště apod. s přesným označením říčního kilometru řeky a s jeho detailním popisem. Kilometráže jsou uvedeny u konkrétní řeky zde na webu a dle nich pak můžete poznat např.: kolik jezů vás čeká, které jsou nebezpečné a které sjízdné, na které straně nesjízdného jezu vystoupit a loď přenést, jak daleko jsou od sebe tábořiště či mosty, jak plánovat denní trasy a mnoho jiných věcí. Pokud nerozumíte symbolům, můžete si zvolit u kilometráže parametr Symbol na text, což nahradí značky textem.

Petr