Všechny informace o obtížnosti řeky jsou pouze subjektivním pohledem. To, že si zvolíte řeku např. ZW ještě neznamená, že pro vás bude jen odpočinkovou plavbou. Vždy je nutno získat maximum informací o řece, protože pak nebudete překvapeni nenadálými překážkami. Některé toky jsou třeba zatarasené padlými stromy, které se musí neustále přenášet. Dalším příkladem může být řeka Morava na středním toku (obtížnost ZW) – krásná plavba v opuštěné přírodě. Když toto víme o řece, neznamená to ideální řeku, kde si užiji se svoji láskou a nikdo nás při tom nebude rušit, ale je třeba se na to podívat i z druhé strany. Sice krásná a opuštěná (ne ta láska, ale řeka), kde však nemáte možnost nákupu jídla a pití, a kde v případě nenadálé nehody (díra v lodi) jste odkázáni jen na vlastní vybavení a dovednost, protože nebližší civilizace je několik km daleko. Když pak musíte každých pár metrů vystupovat z lodě a přetahovat je přes padlé stromy (pokud vás to nenamotá pod strom), může se zpočátku idylická plavba změnit opravdu v nepříjemnou zkušenost poté, co vám vaše láska řekne, že chce okamžitě domů a že dál odmítá pokračovat. A teď se snažte – sám uprostřed divočiny, když k nebližší osadě je to 10 km hustým a zarostlým lesem a na vlak ještě dál. Proto je tak důležité shromáždit co nejvíce údajů o řece a pak zvážit, zda jste schopen plavbu zvládnout. Držte se pravidla, že na čím divočejší vodu se chystáte, tím více je nutno dopředu plánovat, získávat aktuální informace a trénovat. Jestli jste v tomto sportu úplnými začátečníky, měli by jste na vodu vyrazit s někým zkušenějším a volit řeku raději mírnější (max. WW I) a postupně sbírat zkušenosti. Ovládat loď a "číst vodu" se sám jen tak nenaučíte.

Minimální počet lodí na skupinu jsou 3

Další důležitou zásadou je společná plavba se skupinou vodáků. Nikdy necestujte sami. Má to několik důvodů – v případě nehody je vždy někdo, kdo vám může pomoci, kdo zavolá pomoc, nebo kdo pochytá vás, vaši lásku a plovoucí věci z lodě v případě udělání (převržení, otočení). Já vím, že být na vodě sám se svojí přítelkyní také není k zahození, a když jí u toho budete předvádět své pádlovací figury, bude se na vás obdivuhodně dívat. Jenže pak přijdou třeba peřeje nebo jez a už se koupete. Její oči rázem procitnou do reality (obrazně), do studené vody (reálně) a najednou je po krásné iluzi. Několikametrové propleskání v proudu, několikanásobné napití se vody, zničená trvalá na hlavě, rozmazané šminky a pohroma je na světě. Pak začne hledat své věci, které měla volně položené v lodi (nejoblíbenější plyšák, zrcátko, manikúra...) a vy jen s obtížemi vysvětlujete, že je už nikdy neuvidí. Načež zase ona vám již bez obtíží vysvětlí, že s vodou je navždy konec (to budete jen rádi, když to zůstane u vody).

Abych stále jen nepřivolával černé příhody, i když na nich člověk leckdy velmi reálně pochopí, co se může stát, tak dalším příkladem, proč cestovat společně ve skupině, může být např. podělení se o společné věci (lékárnička, lepící souprava, věci na vaření, sekyra, kytara ...) a hlavně o své zážitky, společné táboráky a zpěv.

Tak, máte vybranou řeku podle obtížnosti, která je vhodná právě pro vás, máte skupinku dalších šílenců, kteří jsou ochotni jet s vámi na vodu, ale ještě nevíte, v čem se dá jet a co je nutno mít sebou na putování. Na čem můžete jet? Nebudete tomu věřit, ale těch možností je nepočítaně. Stačí se jít občas podívat na nějakou tu neckiádu a sami si uděláte přehled - od dřevěných vorů a postelí až po vory z PET lahví a jiných samodestrukčních konstrukcí. Pokud však chcete mít jistotu, že doplujete tam, kam jste si předsevzali a nechcete riskovat rozpad lodě v peřejích, pak vám doporučím několik nejčastěji používaných typů lodí:

kánoe - nepoužívanější otevřená loď mezi vodáky na mírnějších vodách pro dvě osoby. Do lodi se však vejde bagáž, děti, psi, takže je ideální i pro vícedenní plavbu.	Kanoe
kajaky – uzavřená loď většinou pro jednu osobu vhodná na divokou vodu	Kajak
pramice - otevřená většinou laminátová pro 4 až 8 lidí. Nejvíce ji používají dětské vodácké oddíly pro jejich prázdninové putování po řekách.	Pramice
rafty – poslední dobou velmi oblíbený nafukovací dopravní prostředek pro jednu, dvě i více osob, který se ale spíše hodí na rychle tekoucí řeky	Raft

Nejčastěji se používají plastové kánoe

Nechci vás dále zatěžovat dalšími podrobnostmi ohledně rozdělování lodí do jednotlivých skupin, ať dle materiálu použitého na výrobu nebo dle tvaru dna .... Těch možností je opravdu mnoho, ale pro naše vyprávění se zaměříme na plastové kánoe, které se nejvíce používají na řekách do WW I. Jsou většinou otevřené – to neznamená, že by neměly dno či bort (bok), ale že nejsou seshora nijak chráněny proti zákeřným vlnám toužících se podívat, jak to vlastně v takové lodi vypadá. Uzavřené lodě mají většinou nějaký gumový potah (špricdeka) přetažený přes boky lodě nebo, jak je to v případě kajaků, mají již konstrukci lodě přizpůsobenou tak, že vodák se do ní musí nasoukat pomocí malého otvoru (komínku) a v něm pak sadomasochisticky přetrvávat v jedné poloze po celou dobu plavby nebo než mu amputují obě nohy. Přes otvor pak přehrne opět již zmíněnou špricdeku.

Na otevřenkách máte velkou jistotu, že do lodě dáte vše potřebné a že s Vámi může cestovat i další člen posádky – tzv. porcelán, který nepádluje, ale jen přebíhá volně po lodi a snaží se jí v nestřeženém okamžiku vhodně naklonit tak, aby moc nescházelo k převržení (udělání, cvaknutí). Takovými dobráky jsou většinou děti nebo psi.

Plastové nebo nafukovací lodě?

Ještě je zde jedna vlastnost lodí, která by neměla být opomenuta. Tím je použitý materiál. Většina dnes používaných lodí je platových - tzv. nerozbitné lodě z polyethylenu nebo jiného podobného materiálu, u kterého se nemusíte bát nějakého toho zákeřného kamene. Další skupinou jsou lodě vyrobené z gumových materiálů, které se dají složit do velikosti klasického batohu a odnést na zádech, takže jsou velmi mobilní a lehčí, než klasické a navíc jsou díky nízkému těžišti dobře stabilní. Aby chvály nebylo moc, tak přidám i nevýhody – díky již zmíněnému nízkému těžišti má loď velký odpor vody, a proto je na klidnějších vodách nutno více pádlovat, než na klasických plastovkách. Navíc se to v řekách hemží spoustou drátů, traverz, hřebíků a pak stačí jedno nešťastné najetí na takovýto předmět.

V závěru dnešního dílu si ještě popíšeme hlavní části laminátové debl (dvojmístné) kánoe zvané Vertexka. Přední část se nazývá příď, zadní záď a ostatní již názorně dle obrázku.

1. smyčka z provazu na obou koncích lodě opatřená bužírkou, tzv. oko nebo madlo - slouží k uchopení a přenášení lodě
2. kýl - je na dně lodi, slouží jako výztuha dna a zpevnění
3. bort neboli bok - pravý a levý lodě
4. koňadra - provaz uvázaný na obou koncích, který slouží např. pro přivazování lodě u břehu nebo ke koníčkování - přetahování lodí, kdy jdete po břehu a loď vedete vodou
5. límec - na obr. černý výstupek okolo otvoru, přes který je možné přehrnout špricku
6. šprajc - vymezovací příčka, která zpevňuje borty a za kterou je možné přivázat třeba bagáž
7. podlážka na dně lodi
8. sedačka
9. vzduchová komora na přídi a stejná je i na zádi - ty je vhodné pro zajištění proti potopení vyplnit nafukovacími vaky, např. obyčejným nafukovacím balónem, jinak budete loď na hlubších místech řeky jen velmi těžko lovit ze dna.

Petr