Také já mám dost uřvaných pseudovodáků na přecpané Vltavě a už i dalších českých řekách, tak jsem přijal nabídku sjet si Polskou řeku Bóbr s partou, která tam již loni byla na horním úseku. Zvolena byla úmyslně návazná střední část ze Staré Oleszné za Boleslawiecem do Nowogródu ve dnech 1-7.7.2006. Na
www.imgw.pl/internet/zz/rzeki/... byl stav vody Bóbru označen jako "niska", což byla pravda a v tropických dnech stav ještě klesal.
Klady:
Řeka samotná je nenáročná, něco jako rychlejší Lužnice, poměrně čistá. Je možno tábořit ve volné přírodě, dřeva je dost. Nejsou tam žádní vodáci, skoro žádní rybáři (ale také žádné ryby). Za celý týden jsme potkali 2 lidi na kanoi s přívěsným motorem (!) a jednou místní z vesnice na nafukovacím člunu. Kromě asi dvou spadlých stromů přes celou řeku nebyly v tomto úseku žádné nástrahy a vzhledem k nízkému stavu vody šlo normálně zastavit před nimi. Nákupy ve vesnicích a městech jsou příjemné cenami zhruba jako u nás, pitnou vodu jsme sehnali také vždy, Poláci jsou ochotní lidé. No a pivo mají také docela dobré. Samotná plavba je pohodová, odpočinková. Lze to jet i s malými dětmi, lze zastavit na písčitých plážích přímo v řece na koupání. Proud vody a šířka řeky dovoluje klasické spojení lodí a ještě to samo trochu teče.
Zápory:
Tábořiště neexistují, kiosky s občestvením prostě nejsou, ve vesnicích je maximálně krámek (sklep), a žádné restaurace. Při jarním tání sněhu se musí voda valit o 3 metry výše, protože nyní byly strmé písčité břehy po obou stranách, zarostlé většinou křovím, takže nebylo vidět z lodi co je za křovím a strmý výstup znesnadňoval hledání loučky na přespání. Měst a vesnic v tomto úseku mnoho není a když tak ne přímo u vody. Je nutno tedy počítat se zásobou potravin a zejména pitné vody. Asi na dvou místech jsme měli večer potíže s komáry, které nezahnal ani oheň. Jako velké mínus ovšem jsou jezy, nesjízdné a vysoké několik metrů, někdy bez schůdků. Obtížné přenášení se dá ještě přežít, ale za nízkého stavu vody sebere všechnu vodu náhon do elektrárny a vrací ji třeba až po 500 - 1000 m! Za jezem tedy byl potůček, který jsme prošli s táhnutím prázdné lodě za sebou po písku ve zbytku vody. Na tuto skutečnost zvlášť upozorňuji, snižuje to dojem z této dovolené. Minimálně 2 jezy jsme takto trefili. Konstrukce jezu přes přepad nepouštěla skoro nic.
Tady si můžete prohlédnout polské elektrárny
www.zewdsa.com.pl/
Závěr:
Působili jsme jako exoti, např. v Žagani za jezem Poláci posedávali po břehu, opalovali se, procházeli, máchali si nohy v tom potůčku pod jezem a my mezi nimi táhli kanoe jako Burlaci na Volze. Vzhledem k těm šíleným jezům tato část řeky už není pro vodáky to pravé ořechové, jinak by to šlo. Zase na druhou stranu, už jste někdy viděli gumový jez? Voda byla skutečně zadržována obrovským gumovým válcem po celé délce jezu.
Jiří Stádník