Jak přibývají v naší partě dětí, řešíme kam na vodu z trochu jiných pohledů než počet peřejnatých úseků, sjízdných jezů a občerstvovacích stanic. S malými dětmi jsme už absolvovali přeplněnou a uřvanou Vltavu (v sezóně nikdy více) a krásný a jen místy přeplněný Dunajec. Hledali jsme pro letošek něco bez lidí, co by trochu teklo a nebyla to z pochopitelných důvodů divočina bez civilizace. A našli jsme.

Na Bóbra a Kwisu jsme nakonec vyrazili v sestavě 3 rodinné Pálavy a jedno Safárko. Od nás ze Vsetína to bylo blíže než na Vltavu, i když časově to nakonec vyšlo skoro nastejno. Na polských dálnicích je opravdu znát, že je stavěli za Třetí říše. Akci jsme naplánovali podle informací z Internetu a od lidí, kteří tyhle řeky navštívili, nicméně kilometráž Bóbra jsme měli pouze v polštině a to z roku 1986. S Kwisou to bylo díky raft.cz o něco lepší, bylo ale nutné sehnat podrobnější mapu, hlavně kvůli převozům a zaparkování aut a vytipování míst k táboření. Sháněli jsme dlouho – nepomohla ani Hypernova v Boleslawci, sehnali jsme ji až na třetí benzince skoro za městem. Nicméně stála za to. „Bory Dolnoslazskie“ jsou naprosto skvělá mapa v měřítku 1:75000 a pokrývá oblasti obou řek včetně jezů, stupňů, mostů a hospod, takže skoro nahradí podrobnou kilometráž.

Vydali jsme se tedy vstříc dobrodružství a první slušně vypadající odbočkou za Laka (česky Louka) jsme zapadli i s auty do lesa a vydali se hledat Bóbr. Na jeho silně zarostlém břehu jsme našli skvělou pokosenou louku se spoustou lučních kobylek a v podvečerním slunci jsme chystali první tábořiště. Pak přišel čas k večeři a my jsme s otevřenou pusou zírali na Honzu, který s námi na vodě byl poprvé. Vytáhl z kapsy pečlivě složený jídelníček a začal z něj luštit, co má chystat k večeři. Když jsme se dost nasmáli a částečně jej přesvědčili, že nevyráží na moře (odkud tenhle jeho zvyk pochází) ale na řeku. V jejím okolí se vyskytne sem tam nějaké místo, kde se lze najíst, což mu plány určitě naruší. Pokecali jsme tedy a šli spát.

V noci přišla sprcha, ale ráno zase svítilo sluníčko, a tak se řidiči vydali i s drahocennou mapou hledat místo, kam jsme chtěli za dva dny dojet. Na nás ostatní zbyla maličkost – nacpat všechny krámy včetně nočníku, balónů, autíček, plyšáků, knížek a pitné vody pro děti do Pálav, což se nám kupodivu s úspěchem podařilo. Přijeli řidiči a došlo na prošlapávání kopřiv směrem k Bóbru. Za chvíli jsme byli na vodě. Ještě trochu rumu do vody – malá oběť na usmíření s řekou a vyplouváme. Užíváme sluníčka, svačíme, koupem děti a obdivujeme krajinu, meandry, ledňáčky a volavky. Děti se máchají ve vodě a pokřikují po sobě, popřípadě se dožadují stále stejné písničky nebo bonbónku. Pod mostem v Trzebieni jsme zasadili další ránu Honzovu jídelníčku, protože jsme vyrazili do hospody. Dorazili jsme ho tím, že jsme lodě nechali bez hlídky pod mostem.

Znovu jsme vypluli až po dobrém obědě a hledali vhodné místečko k táboření. Po pár kilometrech se koryto zrychlilo, zúžilo a začalo meandrovat ve štěrkových náplavách. My jsme neváhali a na jedné z nich přistáli. A už jsme byli v Kanadě. Aspoň to tak vypadalo. Rozdělali jsme ohýnek z naplaveného dříví, zcela zbytečně převlékli děti, pokecali, pojedli a popili. Přes náplavu se šla do řeky napít liška a za stany jsme našli několik prázdných račích krunýřů i s klepety. Nic zlého netuše, šli jsme spát. Ráno nás vzbudilo bubnování do stanu – prší. Tomík (3), Markétka (4) a Barča (5) z pobíhání v pláštěnkách mají spíše srandu, ale nám moc do smíchu není. Nakonec vyrážíme v dešti.

Hned za první zatáčkou vidíme jez Stara Oleszna – obrovskou stavbu s ještě většími náplavami před ní. Podle kilometráže se má vplout do náhonu vpravo, a tak tím směrem plujem. Jenže voda silně proudí a v náhonu je sucho! Naštěstí se mi to nějak nezdá, a tak velím ke břehu a to hned. Chybělo tak 10-15 m a vletěli bychom do mělké vody, která se nárazem do náplav v náhonu ostře stáčí doleva. Pak padá do ošklivě vypadající propusti, se kterou by si snad poradil raft, ale rozhodně ne naložená pálava s dítětem na palubě. No, teď už se mi o té ošklivosti tolik nezdává. Lodě vyvlečem na náplavu a zdlouhavě přenesem (cca 1 hodina). Pak jdeme ještě s prckama nasbírat kamínky. Přestalo pršet a na břehu štěrkáčů u jezu je spousta pazourků. Jedeme dál, čeká nás dnes ještě jeden nehezký jez, ale v náhonu u něj pracuje bagr co odstraňuje náplavy. Tak aspoň nějaké povyražení pro mlaďochy namísto přírodních scenérií. Zdlouhavě přenesem po levém břehu a po ostrých kamenech spouštíme lodě na vodu a nakládáme. Pak už jen meandry, nějaké ty stromy do vody a hledání místa s auty. Sprotawa - už jsme tady! Svačinka (pro nás neřidiče) a odpočinek na louce (potenciální tábořiště s výhledem na rozbořený kostel) a za chvíli už Bóbra opouštíme. Jedeme na Kwisu. Stejně už ta voda od posledního jezu nebyla moc čistá.

Ivana Jakubková