Hmm, čas oponou trhnul a dnešní kapesní prdítka a pidiprdítka se vejdou všude. Myslím ale, že podstatná změna je v nás, že jsme si hodně odvykli a místo obvyklé "skromnosti" máme běžně "nároky". Dříve člověk ve vlaku uhnul, když se přišinul jiný s velkým pinglem nebo košema plnýma slepic, popřípadě mu obratem nabídl pomoc s nakládáním, aby to odsejpalo. Běžně jsme si posílali i větší zavazadla mezi stanicemi "přes průvodčí", někteří i malé děti (dostali lístek a na krk cedulku s výstupní stanicí). A průvodčí si to vevnitř hezky srovnal do latě, aby všichni měli kus pohodlí (a děti bezpečí) a hlavně se dodržel jízdní řád.
Takto jsem si při jedné jízdě do školy očima změřil mezidveřní uhlopříčku lokálky (motorový vůz řady 810) a o vhodné sobotě vyhlédl poloprázdný ranní spoj, abych s kajakem (laminát ca 3,5m) hbitě naskočil a hlavně nezdržoval provoz. Paní průvodčí se jen starostlivě ptala: "A vejdeš se s tou lodí dovnitř?", protože jsem si musel nejprve otevřít dveře. Vešel jsem se akorát, tak jsme jeli. Z poslední stanice to bylo pod přehradu 7 km, takže mi určitě nestrašily v hlavě bludy "jak je to daleko" ...
No dobře, mládí bylo nejkrásnější, to má každá generace včetně válečných, ale dnes ráno stála na refýži před taneční konzervatoří spanilá slečna se záclonovou tyčí a té do 4m nechybělo mnoho (tyči, of course). A na taxi jistě nečekala 😀 asi ani na Dvojku nee. Takže problém můžeš mít, hádám, nikoli s délkou, ale kupodivu s výškou krásky skrz to všelijaký nerezový šprdlení v interiéru 😲
Ideální je k nácviku konečná, myslím obratiště :-ú
Ať se zadaří s parkingem.
Dan