| Kdo |
Země |
Řeka |
Km |
Trasa |
Obtížnost |
Datum |
Loď |
Hodnocení |
Herčus |
Česká republika |
Jizerka |
10 |
350 metrů nad Mikoláškovým mlýnem - ústí do Jizery |
WW I, WW II |
2.1.22 |
nafukovací kánoe |
 |
| Vodočet: Vodočet Dolní Štěpanice, stav: 110 cm, 4,3 m3/s (dle PLA) 111 cm, 4,5 m3/s (dle CHMI) |
Popis: Po páteční silvestrovský plavbě po Zdobnici sobotní Nový Rok trávím plnohodntným odpočinkem, ale večer už mě lákají ostatní, co s nedělí. Nakonec jsem pro, jelikož ještě je z čeho vybírat. Volíme kratší plavbu, ať jsme rozumně doma, padla volba na (krkonošskou) Jizerku, že si dáme tentokrát spodek a pokud bude voda, tak i něco ze středních pasáží a uvidíme. Od minule si pamatuju, že nad Mikoláškovým mlýnem u poslední kaskádky jsem přestal mít z plavby strach a tak bych rád začal tady, ostatní dva co jedou se mnou budou mít na Jizerce premiéru. Sraz na soutoku Jizerky s Jizerou, kde se dají strategicky nechat auta. Převlíkáme se a jedním autem se vezeme proti proudu. Vody je ve Štěpanicích dost, tak jedeme furt nahoru. Cestou zkoušíme shlížet k vodě a přijde nám, že asi budeme mít dost stromů. Klukům ukazuju potenciální místo startu v zatáčce nad Mikoláškovým mlýnem, kde se dá dobře nechat několik aut na jakémsi odpočívadle, ale jedu jim ukázat, jak vypadá Jizerka výš. Těsně pod Vítkovicemi zkoumáme kaskádu, která má evidentně míň vody, než před čtyřmi roky, přesto by asi ještě šla sjet, ovšem je v ní strom a chce prohlídnout (stejně jako chce prohlídnout i další pasáže, kde by mohl být problém zastavit, kdyby někdo chtěl jet i tyto vyšší pasáže). Vypadá to, že i od Hotelu Skála z nejvyššího možného ofiko startu by se dalo za limitní vody jet, ale vím jak záludná umí Jizerka být u Vítkovic. Kluci nemají nutkání mě přemlouvat, že jí chtějí jet už shora a tak sjíždíme zpátky k odpočívadlu, kde dáme na vodu, ale ještě předtím se jdeme podívat na poslední kaskádu. Pod kaskádou je asi po 40ti metrech blbej strom, tak zvažujeme, jestli chytneme vracák vlevo nad stromem a soudíme, že jo, tudíž foukáme lodě už u auta. Vracák pod kaskádou v pohodě, strom obnesen, následujících 500 metrů čistých, pak strom přes celou vodu, kde šel úplně vpravo u navigační zdi přejet, pak zase 500 metrů čistých, následují asi dva stromy ale i ty šli dobře objet... prostě a jednoduše řečeno vody byl už od Mikoláškova mlýna dostatek, že při 110cm na vodočtu má smysl odtud určitě vyrazit, možná i za 105 by to šlo. Stromů nakonec bylo míň, než se zdálo ze silnice a ty které byly šli většinou objet, přenášeli jsme nakonec pouze dva stromy. Cestou nás přepadla nad vodou v asi kolimetrovém úseku hustá mlha míšená s kouřem, nebo co to bylo, že bychom potřebovali mlhovky, abychom mohli poklidně jet dál. Jez nad horním mostem u Štěpanic opět přenášíme do rybochodu, ale pro nižší vodu se prakticky poplout nedá a musíme několikrát přetahovat. Na konci rybochodu opět komplikované vyjetí kvůli proudům z jezu a jejich vracákovývarům.. příště (pokud bude) si asi přece jen půjdu prohlídnout, jestli to nesjet jezem, ale asi to nebude jednoduchý. Ve Štěpanicích míjíme vodočet, kde jsme posledně končili, sjíždíme jez pod vodočtem a pokračujeme rychleji utíkající vodou WW1, kterou tu a tam protne několik WW2 vlnek. U ústí Cedronu je pod soutokem vysoký kolmý jez , v ústí jsou schůdky a nad jezem proud netáhne, takže se odvažíme dojet až ke schůdkům a po levé straně jez přenést. Pod jezem na chvíli ubyla voda, ale jet se dá. Pak ještě přijde několik hezkých vln, na začátku Hrabačova přejedeme těsně ještě jeden strom přes celou vodu a už vyjíždíme z hlavního údolí. Hned pod přítokem Jilemky je stupeň, co šel jet na oči... pouští, ale za jinýho stavu to může být jinak a proud nad stupněm nezastavuje, tak bacha. Zároveň Jilemka silnějc znečišťuje doposud čistou Jizerku. Následuje taková rychlá ZWC-WW1, někdy trochu zakroucená mezi vrbičkama, ale koryto je až na občasný větve v pohodě průjezdný a až k ČOVce jeto zábavný. U ČOVky je bohužel velký vysoký jez, co je třeba přenést - nejlíp vpravo na začátku navigační zdi zastavit ve vracáku, vyhodit loď na 1,5m vysokou zeď, přenést, shodit loď pod jezem z dvoumetrový zdi, sešplhat po zábradlí dolů a pokračovat korytem zase s ukradenou vodou - ale i tady to jde projet. Až k mostu ve Víchové je koryto sušší, zajímavě industriální a vedené navigačními zdi, ovšem bez záludností. Po návratu vody jde zase o celkem zábavnou rychlejší vodu max WW1. Poslední překážkou je vyšší jez 600 metrů nad ústím. Možná by šel sjet, nakonec ho ale přetáhneme zleva. Dojedeme až na soutok s Jizerou i přes malou nevoli ostatních, abych měl klidnej spánek, že to mám kompletní a tak mám radost. Spodní část Jizerky už není tak pohledná a vodácky atraktivní jako je výš, ale nemůžu říct, že je ošklivá, škoda jen těch několika vysokých jezů. Nejhezčí z Jizerky nabízí asi vršek nad Vítkovicemi a z odpočívadla do Štěpanic, pokud by v navigaci nebyly stromy, pak od spodku Vítkovic. Od ústí Jilemky hodnotím max na 4 hvězdy, nad Jilemkou za 5 hvězd. Ze Štěpanic by to myslím mělo být jetelný za 105cm, ale pod jezy co kradou vodu by mohl nastat nedostatek a přenášení. |
Ivis |
Česká republika |
Jizerka |
9 |
U Bradlerů, cestní most 8,2 - pěší most,u silnice č.14,parkoviště, 0,1 |
WW I, WW II, WW III |
31.3.19 |
nafukovací kánoe |
 |
| Vodočet: 97 cm , 2,83m3/s |
Popis: najeto přesně 8,5km , kilometráž místy není zrovna přesná. I udaj na startu je mírně zavádějící. U hl. silnice, kde jsem začínal je v reálu ukazatel Křížlice 1km, proto jsem se domníval že jsem na 9,7 ř. km (cestní most Rychlov -kde mimochodem myslím tento ukazatel není) a je navíc zastávka ČSAD. Navíc u mého startu je cestní most (v kilometráži psaná pěší lávka). Některé jezy v reálu pak nejsou (třeba na 3,0 ř.km). Mimochodem trasa je hezká i dál než je uváděno, i charakterem podobná,minimálně na 2,4 ř.km,kde je obtížně přenášení.Šel jsem pěšky min. 500 m. Hnus. I když se dá nastoupit hned pod jezem, když to někdo skočí dolů, jen je tam 2,5-3 m vysoká kolmá zed po obou stranách. Jinak hezké peřejky celou dobu, ze začátku až k Pile větší spád. Jen několik popadaných stromů. Min. 2 jsem musel přenášet. a byla výhoda že ostatní se daly podjet za tohoto nižšího stavu. Vody bylo v pohodě (i když of. podstav přes 10 cm),jen na jezu před Pilou 6,1 ř.km a pak na 2,4 ř.km náhon vzal dost vody a bylo lehké až střední dření o kameny.Nicméně vystupovat jsem nemusel ani jednou kvůli nedostatku vody. Před Víchovou n.J. se to krátce narovnalo, ale v závěru opět hezké peřejky až k soutoku. Zároven mám dnešním dnem sjetých v letošním roce 100 řek !!!! Za 3 měsíce !!! Do 31.3. !!!(a to jsem ještě jel pár řek jen k soutoku s další řekou...). Trošku jsem demonstroval své možnosti..-)). No a zároven i dneškem všechny řeky a potoky sjeté v Čechách, které mají zde semafor sjízdnosti. Super,spokojenost ..-)) |
Herčus |
Česká republika |
Jizerka |
11 |
hotel Skála (ústí Kozelského potoka) - Dolní Štěpanice (u vodočtu) |
WW II, WW III |
10.4.18 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: vodočet Dolní Štěpanice, stav: 119cm, 7.4 m3/s |
Popis: Limit 125cm na vodočtu v Dolních Štěpanicích je přepálený a kdo by sem jel za 125ti cm na blint, asi by koukal jak moc je tu vody. 125cm odpovídá 9,25m3/s, což v průměrně pětimetrovém potoce s velkým spádem je opravdu už dost. Dovoluju si poupravit limity, pokud většina vody teče z nejvyšších partií ze sněhu... Pro horní a střední úsek by mělo být pro splutí dostačující 110cm / 5,1m3/s. Optimální vodu bych viděl někde okolo 116cm / 6,6m3/s a velkou vodu za těch cca 125cm. Asi by se to dalo sjet i za nižšího stavu cca od 105cm, ale kontakt s kameny by byl celkem častý a stejně tak by se určitě našli borci, co by si to troufli sjet za stavu nad 125cm, ale už to bude vodnatka bez zastavení a bez pudu sebezáchovy. Zde je video z části horního úseku nad Vítkovicemi, spluto za 113cm / 5,8m3/s a je vidět pohodový vodní stav www.youtube.com/watch?v=uGNjdUVjvZw . My jsme jeli za 119cm / 7,4m3/s a proud byl cca o 2km rychlejší, než je vidět na videu a už jsme měli problém zastavovat, protože vracáků je tu fakt minimum. Rychlost vody cca 7-11km/h a i za našeho stavu se občas dno lodi potkalo s kamenem na dně v optimální stopě, ale je to dáno charakterem koryta, nikoliv nedostatkem vody.
Úsek od ústí Kozelského potoka (Skelné Hutě, Hotel Skála) po silniční most č. 294... 2,3km WW2, max WW2+ se spádem 22–31‰, průměrně 25‰, šířky 4-6m. Na úrovni penzionu Kančí Bouda je ze silnice vidět trojice u sebe padlých stromů, co je třeba přenést. Cestou jsou dva nízké stupně na oči sjízdné. Rozpadlý třímetrový jez u silničního mostu č. 294 jsem nezaznamenal.
Úsek od silničního mostu č. 294 po začátek obce Vítkovice k parkovišti u sjezdovky... 1,6km WW2 s jednou technickou WW3 kaskádou. Spád 22–25‰, šířky 4-7m v kaskádě jen 2,5m. Tento úsek je patrný z videa. Cca 250m pod mostem č. 294 je přes celé koryto padlý kmen listnáče opět od silnice viditelný a za nižších stavů se dá podjet, ovšem za 119ti cm jen v levé části se špatným zastavením (háček se dostal doleva a podjel, já středem koryta byl katapultován z lodi). U samoty v pravotočivé zatáčce je lávka uprostřed koryta podepřená. První těžké místo je na úrovni Chalupy u Horníků a pozná se podle velkého balvanu uprostřed koryta. Levý průjezd je volný a v pravém průjezdu je trčící větev. Následně proud balvan obteče a spojí se při pravém břehu, kde se veškerý proud schová pod příbřežní skalku, kde je téměř nemožné se kontaktu bokem vyhnout. Celkem nebezpečné. Výjezd ještě komplikuje plochý kámen v levé části, kdy voda teče vpravo, ale loď to vyplivne doleva. U Parkoviště ve Vítkovicích u sjezdovky je nesjízdný jez, nad kterým se dá bez problému zastavit, asi lépe vpravo u lomových kamenů.
Úsek od jezu na začátku Vítkovic – silniční most č. 286 u OÚ Vítkovice... 0,8km WW1-2 s jednou krátkou kaskádou WW3. Spád 16-22‰, šířky 4-8m v kaskádě jen 2m. Nesjízdný jez bere vodu, ale v korytě s kamennou navigací ještě trochu teče a tak pod jezem u mostku snášíme do navigace a pomalu kličkujeme mezi šutry. V levotočivé zatáčce navigace skončí a je tu krátká kaskáda, která se předem nedá moc prohlédnout, ale není tak těžká jak ta nad Vítkovicemi. Pod Kaskádou se vrací voda z náhonu a přejíždíme padlý tenký kmen. Dojíždíme k jezu, kde se opět zklidní proud a je tu krásné levobřežní místo na zastavení těsně před zdí. Jez je opět nesjízdný a náhon krade část vody. Dáváme pod jezem na vodu a zase zdrně kličkujeme až dojíždíme k mostu.
Úsek od mostu č. 286 – Mikoláškův Mlýn, odbočka na Křížlice... 2,0km WW2-3 se dvěma kaskádami WW3+, spád 17-29‰, průměrně 22‰, šířky 3-8m v nejužším místě 2m. Pod mostem hned po 100 metrech se vrací voda z náhonu a ihned pod tím je další jez schovaný za garážemi, nad kterým voda táhne přímo do něj a zastavování je obtížné narychlo v proudu u levého břehu, tak na jednu, max dvě lodě... dost blbé místo... jez je teoreticky se zajištěním sjízdný, ale přišlo nám to moc nebezpečný, tak ho trochu složitě přenášíme mezi stromy po levém břehu. Pod ním začíná úsek, kdy většinou pravý břeh tvoří zeď navigace a levý je obvykle celkem strmý svah, takže se tu nedá moc zastavit. Proud je rychlý s peřejemi a občas se vyskytne strom, který se dá podjet, nebo objet, ale kdyby se lodi nepodařilo vykličkovat, mohl by nastat problém, protože se fakt nedá zastavit. Pokud to šlo, snažili jsme se alespoň za první zatáčku prohlížet dopředu. Nejtěžší místo se nachází na úrovni dopravní značky začátek/konec obce Vítkovice, kde je kaskáda zakončená cca 1m vysokým přírodním skokem, pod kterým se tvoří šikmá vlna až váleček, co nás rozhodil a cvaknul, ale po 10ti metrech jsme se posbírali a chytli břehu. Dál jsme museli zase dávat pozor na stromy, ale projet se dalo. Druhé těžké místo se vyskytuje hned za levotočivou zatáčkou nad Mikuláškovým Mlýnem, kde je krátká strmá peřej, kde je hodně kamenů přes které se valí voda a kontakt šutru s lodí je celkem nevyhnutelný.
Úsek od Mikoláškova Mlýnu do Dolních Štěpanic k vodočtu... 4,3km WW1-2, spád 11-18‰, průměrně 16‰, šířka 5-10m. Pod Mikoláškovým Mlýnem je strom přes celé koryto viditelný od silnice, přenášíme zleva. Dál je voda čistá a až 300 metrů pod silničním mostem, kde je opět strom přes celou vodu, přenášíme zprava. Po chvilce je celkem technické esíčko, kde byl jeden strom v levé polovině toku a bylo potřeba si máknout doprava. Na úrovni vísky Zákoutí v nejsevernějším bodě toku je jez s šikmou spádovou deskou, který není vidět od silnice a který prohlížíme zleva - asi by se špatně obnášel, je pod ním trochu vývar, ale my jedeme a dobrý. Horší je jez viditelný od silnice kousek nad mostem nad Dolními Štěpanicemi, kde je taky šikmá spádová deska, ale vývar pod ním už byl větší. Přenést by šel taky špatně a nebo se dá přenést do rybího přechodu a jet jím, ale jeho vyústění končí taktéž ve vývaru, takže bacha. Pak už je plavba bez problémů až k vodočtu, kde končíme. Pod vodočtem je hned pod lávkou další jez, ale po prohlédnutí by šel jet středem.
11km nám zabralo 1h 40minut a udělali jsme přes 220 výškových metrů. I když je to potok obvykle WW2, tak svým charakterem a velkým spádem vyžaduje vodákovi zkušenosti na WW4, především všechno nad Mikoláškovým Mlýnem. Kaskády mi přišly obtížnější, než třeba kaskády na Hameráku. Za nižší vody okolo 110-115cm nemá proud takovou rychlost a jízda je určitě znatelně bezpečnější, než za 119ti cm. |
Žíďa |
Česká republika |
Jizerka |
2 |
osada Jizerky > ústí Jizery |
WW IV, WW V |
10.7.14 |
kajak |
|
| Vodočet: 4,4kb |
Popis: Plavat bolí a nošení ještě víc :D
po vydatném dešti |
stevo |
Česká republika |
Jizerka |
2 |
osada Jizerka - soutok s Jizerou |
WW IV, WW V |
29.4.12 |
kajak |
|
| Vodočet: vodočet Jizerka, 2,7 m3/s |
Popis: |
Pavel |
Česká republika |
Jizerka |
80 |
Vítkovice - štěpanice |
WW II, WW III |
18.3.12 |
kajak |
|
| Vodočet: 110 |
Popis: Většinu roku nejetelná, ale když se rozteče, stojí za to si ji sjet. celou dobu teče lesem, mnoho skalních zákrutů, perfektně přístupná od silnice |
stani |
Česká republika |
Jizerka |
13 |
Splzov - Dolánky |
ZW |
15.8.11 |
nafukovací kánoe |
 |
| Vodočet: |
Popis: |
AKu |
Česká republika |
Jizerka |
13 |
Hotel Skála - Hrabačov |
WW II, WW III |
22.7.11 |
kajak |
|
| Vodočet: 105cm |
Popis: Pěkný potok, pro pohodové splutí by to chtělo o 10 cm více vody. |