Historicky první doložené vánoční splutí Sázavy se uskutečnilo 21. prosince 1991 v úseku Krhanice – Kamenný přívoz. To se čtyři kamarádi vodáci z Kvasu (Spartak Praha 4 – KVS) domluvili, že vlastně vánoce jsou svátky, kdy je třeba se veselit, družit a užívat si, a ne smejčit, leštit okna a šílet z nesmyslných nákupů… a hlavně: není nádhera alespoň na necelý jeden den zapomenout na to nákupní běsnění, kterým se vánoční svátky bohužel pod agresivními komerčními tlaky staly?

Prvních 4-5 let to byla koncentrovaná romantika, jak z amerických filmů. Maximálně 3 až 4 lodě, na neopreny a další oblečení se navlékaly masky, nechyběli Mikuláš, Čerti a Anděl. Všichni přinesli vánoční domácí cukroví, které se nasypalo do škopku a posílalo kamarádům na ostatní lodích po vodě. Pil se čaj (řidiči), nebo svařené víno z termosek (ostatní). Vždycky byla sakra zima. Jednou čerti zaplavali nad Krhanicemi, a pak si sušili kožichy a ocasy u Vemenáče.

V dalších letech se akce rozrostla a přešla pod patronaci Kotvy Braník. Každý rok vyrážel před Vánoci směrem na Krhanice autobus s vlekem našlapaný vodáky všech věků i pohlaví. Jednou přijela na start v Krhanicích točit i Česká televize. Někteří tvrdili, že se těší na Vánoce proto, že zase bude plavba po napůl zamrzlé řece, někdy i se sněhem na březích a nezvykle zcela opuštěné chaty. Díky stromům bez listí bylo vidět romantické malinké chatky, o kterých jsme ani nevěděli. Největší mráz byl mínus 14 stupňů, ale zažili jsme asi před třemi lety, že bylo v cíli plavby v Pikovicích plus 15 a sluníčko. Kromě jedné dívčiny, která skončila s omrzlinami v Krčské nemocnici, není zaznamenán za celou historii jediný těžší úraz, ani snad vážnější nastydnutí, i když občas přišly i dramatické chvíle s propadáním do ledu, nebo vlečením lodí skrz houštiny po břehu, když byla řeka nad jezy zamrzlá. Nápadu na předvánoční splutí řeky se s chutí uchopily i cestovky a půjčovny, ale naštěstí romantika mrazem zkrášlených břehů a předvánoční atmosféra se nevytratily. Na vánoční Sázavě jsme si udělali i kamarády suchozemce – partu motorkářů, kteří stejně pravidelně jako my rozdělávají vždy stejný den na stejném místě oheň, opékají vuřty a neodhánějí promrzlé vodáky. Jednou ročně jsme s nimi na stejné vlně alespoň krátkodobého útěku od civilizace.

V posledních letech se akce zklidnila. Většinou nenaplněný autobus s vodáky vyjíždí z Prahy pravidelně každou poslední sobotu před Štědrým dnem. Prořídlé řady vodáků v něm doplňují pěšáci, kteří se vždy proklouzají po levém břehu romantickou Posázavskou stezkou z Kamenného přívozu do Pikovic. Z plavby se stal vánoční rituál, stejný, jako je pouštění skořápek ořechů se svíčičkou v umyvadle – jen tady jsou skořápky větší a místo umyvadla je řeka Sázava.

Je třeba připomenout, že ještě nikdy akce Vánoční Sázava neodpadla, i když občas bylo krušno. Vánoce jsou také každý rok... Před asi deseti lety nepřijel pořadatelský autobus. Tak jsme pluli z Braníka zasněženou Prahou přes jezy až do Tróje ke kanálu. Nazpátek jsme v hydru a pádly nasedli do tramvají. A před pěti lety byly takové mrazy, že Sázava zamrzla na většině své délky. Nevadilo, jela se Vánoční Sázava po Vltavě od hráze přehrady ve Vraném až do loděnice Kotvy v Braníku (s občerstvením Vánočním punčem na Zbraslavi).

Máme před sebou už 27. ročník. Jaký asi bude? Vody už tradičně není mnoho, ale to se ještě může změnit. Možná i k lepšímu.

Honza Šup