24. června se konal poslední předprázdninový závod Českého poháru vodáků, který se tentokrát přesunul na Moravu. Tradičním pořadatelem byla brněnská Káčata, která se své role ujala s grácií, a tak jsme si na sluníčkem prosluněné Svratce mohli užít nejen krásné počasí, ale i výborně zorganizovaný vodácký závod.

Nástrahy na trati byly názorně vykresleny

Během výkladu tratě jsme byli seznámeni s novým postavením branek, které bylo od loňského ročníku znatelně upraveno. Novinkou byly především rozdílné tratě pro dospělé a mládež, kdy dospělí závodníci jeli všechny branky, zatímco mládež vybrané (těžší) branky vynechávala. O tom, že se hraví Brňané při přípravě závodu skvěle bavili, svědčil i umělecky nadprůměrný nákres tratě.

Závod na Svratce patří k těm náročnějším, protože s výjimkou cíle jsou všechny branky umístěny na přírodním vodáckém kanále pod vodní nádrží Vír 1. Všech dvacet branek se dá v rychlém proudu projet během pár minut, což bylo atraktivní nejen pro diváky, ale usnadnilo to práci i pořadatelům, kteří mohli většinu plaváčků odlovit na jednom místě. O „dechberoucí prestiži“ závodu pak svědčili i nefalšované slzy na tvářích některých takto zachráněných vodáků.

Kanálem Víru teklo více vody než obvykle

Do Vírského kanálu se obvykle pouští 11-12m3 vody, které vytváří klidné vracáky, rychle tekoucí vlnky a na válce posadí krásné, bílé, načechrané čepice. V době závodu se ale z přehrady valilo 14,5m3, díky kterým se tvář jednotlivých vracáků a válců změnila i pro nás domácí. Horní část kanálu zůstala stále nejlehčí, některé vracáky už ale nebyly tak výrazné jako obvykle.

Horní válec voda trochu srovnala, takže už neměl tak propěněnou vlnku. Protivoda pod ním pak byla umístěna tak, že nenutila závodníky najíždět až do válce, což jedni přivítali s radostí, zatímco jiní si do něj najeli jen tak pro potěchu své vodácké duše.

Vyhrát může jen někdo

O tom, že touha zajet co nejlepší výsledek se rozhodně nevytrácí s věkem, nás už tradičně přesvědčili Zdenička s Pavlem na své Pálavě. To, že se „klidný cholerik“ Pavel mění v mladého klučinu s nájezdem do první branky, ví asi každý Brňák. A Pavel nezklamal ani letos. Zdeničku povzbuzoval mezi brankami tak hlasitě, že chvílemi nebylo slyšet ani hlasitě řvoucí vodu v kanále.

Vedle těchto zkušených vodáků si Vírský kanál vychutnávalo i vodácké mládí. Někteří projížděli rychle tekoucím korytem s hlavou vztyčenou, jiným pak tradiční pohled nestačil a v touze po nevšedním zážitku detailně zkoumali přírodní dno kanálu hlavou dolů. To už ale ke správným vodáckým závodům patří a kdo z nás někdy nezaplaval, že?

Pod kanálem, kde už se voda uklidňuje, se pak k závodníkům postupně přidávaly i skupinky turistů, kteří si užívali hřejivého letního sluníčka. Zatímco někteří závodníci do cíle nespěchali a v klidu se kochali krásou okolní přírody, jiní si chtěli zazávodit se vším všudy a kolem nás kochačů jen prosvištěli.

Občerstvení bylo na jedničku

V cíli jsme si pak s radostí vychutnali připravené občerstvení. I tady bylo vidět, že jsme na Moravě, protože k výborným špekáčkům si mohl každý přidat i nakládané okurky, kozí rohy nebo třeba cibulky, které přišly nám hladovým vodákům k chuti.

Pro většinu z nás byl cíl závodu ve Štěpánově jen zastávkou na cestě, a po vodě jsme pak pokračovali přes jezy a jízky ještě dál. Příjemné bylo určitě to, že alespoň my jsme za celý den na vodě nepotkali žádné opilce a podobné rádoby vodáky. Pořadatelům tedy ještě jednou díky za příjemně strávenou neděli a skvěle zorganizovaný závod a za rok na Svratce zase AHÓÓÓJ.

Jirka