V závěru článku o splutí řeky Gacka jsem slíbil ohlédnutí za řekou Dobra. Tak prosím, ohlížejme se.

Jak to tehdy bylo?

Řeku Dobra jsme spluli v květnu r. 2001 při malé čtyřčlenné výpravě na krasové řeky Chorvatska. Snad nebudu neskromný, když budu tvrdit, že jsme byli mezi prvními, kteří se po srbsko-chorvatské válce na chorvatské řeky vypravili. Po pěkném úvodu ve Slovinsku na řekách Kamniška Bistrica a Savinja jsme se přesunuli na slovinsko-chorvatskou hranici.

Z lodního deníku

Po dopoledním splutí hraniční řeky Kupa (Kolpa) přejíždíme přes Brod do Chorvatska a dál na Čedanj Brod, Moravicu, Ogulin až k mostu přes řeku Dobra u vesnice Trošmarja. Příjemně nás překvapuje poměrně vysoký stav vody. Výš proti proudu je elektrárna a zřejmě mele. V klidu svačíme, ale najednou zpozorujeme, že voda klesá. Bleskově se dooblékáme a spěcháme k řece. Ta podle vodočtu pod mostem opadla z 68 na 50. Dobra teče korytem širokým 20 až 40 m s průzračně čistou vodou v opuštěném asi 15 km dlouhém údolí. Je to typicky krasová řeka, volej je přerušován vápencovými stupni vysokými od 10 cm do 1,5 m.

Všechny jsou sjízdné a jejich obtížnost odhadujeme mezi WW I – III. Podplouváme rozestavěný dálniční most. Dojíždíme vodu, ale je vidět, že maximum už je pryč. Závěr je docela únavný. V dálce už vidíme most ve vesnici Toplica Lešče, kde končíme. Auto je vidět z řeky, ale Míra nic nepodcenil a podle domluvy visí z mostu žlutočervené lano. Na vodočtu je 80 a je mokrý na 100 (to by byly stupně výživné). Než odjedeme, je na něm 75. Zatímco se převlékáme, k řece zajíždí náklaďák s cisternou. Jeho šofér se s Mírou zdraví jako staří známí. Dovídáme se, že za pivo vytáhl beznadějně zapadlého Formana, když Míra chtěl zajet až k řece. Odjíždíme přes Generalski Stol, Kukača, Kamenica, Primišlije do Slunje. Projíždíme vypálenými a vybombardovanými vesnicemi, okolní krajina je místy zaminovaná. Tudy fronta přešla třikrát. Cestou obhlížíme řeku Mrežnica. Tu chceme dát cestou zpátky…

A jak je to dnes?

Bohužel dnes je již tato část Dobry skryta pod hladinou přehradního jezera Lešče. Nad ní je již jen asi kilometrový úsek s 2 peřejemi, ale s problematickým přístupem končící brzy na soutoku s řekou Bistrica. Dál je jen volej. Pod hrází přehrady Lešče by se dalo uvažovat o splutí úseku z Toplica Lešče k mostu mezi vesnicemi Rešetarevo a Novigrad (19 km). Stupňů už je méně a voleje mezi nimi jsou delší. Nebo možná začít ještě o 4 km výš přímo od přehrady, pokud se tam dá zajet…

Propast v Ogulinu

I dnes a bez lodě je Dobra zajímavým cílem. V městečku Ogulin přímo v centru se nachází hluboká propast, do které přitéká horní tok této řeky. Její vody padají přes vápencové stupně, vymílají obří hrnce a skalní okna a okýnka, aby nakonec zmizely v ohromné jeskyni.

Díra jak do p..…, no do pekla.

Dalších 16 km řeka Dobra se proplétá jeskynním labyrintem kdesi hluboko pod zemským povrchem. Do jeskyně je přístup pouze pro speleogy nebo pro turisty s průvodcem, a to za nemalý peníz. Do samotné propasti se normálně nedostanete, jedině slanit. Horní tok nad propastí má v létě minimální průtok ale i minimální obtížnost. Nad městem je vysoký jez a od něj řeka rychle nabírá grády. Objevují se peřeje a spád rychle roste.

Při případném splutí je ale třeba včas zastavit. Pod dalším jezem už by mohl být problém vylézt. Jste na začátku propasti a na dohled ponoru.

Konec plavby si raději obhlédněte předem a to z pravého břehu. Je to kousek od náměstí a hradu Djulin Grad. A dejte pak vědět. Voda tu bývá, jak je vidět ze snímků na informační tabuli…

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové