Začátkem letošního června jsem se s partou kamarádů a kamarádek vydal na krasové řeky Chorvatska. Chtěli jsme chytit více vody a vyhnout se vedrům a potenciálním davům turistů. Na Koranu jsme nasedali ve čtvrtek 6. 6. při průtoku 6 m3/s na vodočtu ve Slunji. Podle tohoto vodočtu hladina celý den dále stoupala, i když si nejsem jistý, jestli přitékající kubíky doháněly naše lodě. Za tohoto stavu tekla voda přes hrany travertinových stupňů zpravidla po celé jejich délce a najít cestu nebyl nikdy problém. Navíc se ukázalo, že Korana to nejsou jenom pověstné nízké stupínky řazené hustě za sebou, ale i četné vyšší stupně (zhruba na výšku pádla), které jsme mohli sjet či skočit.

Stupně jsme si poctivě prohlíželi – někdy ze břehu, častěji jen z lodi. Nejvyšší skok mohl měřit něco přes 2 metry. Během dne proběhlo několik cvaknutí, které ale při slunečném počasí všichni brali jako osvěžení. Háčky nebylo třeba posílat pod jez, vše jsme jezdili ve dvou. Akorát Pálavy jsme čas od času museli vylejvat. V dolní třetině úseku ubyly stupně přírodní a překonali jsme také několik umělých jezů. Nebo to dokonce byly původně přírodní stupně, které byly lidmi upraveny a využity jako jezy. Na řece se také vyskytlo několik delších jedničkových peřejí a celkově to byl velice zábavný sjezd, kdy se každou chvíli něco dělo. Tempo událostí si však drželo poklidný středomořský rytmus a tak jsme 20 km sklouzli za 7 hodin, aniž bychom se někam hnali.

Na Koraně jsme si tedy užili hromadu legrace a to i přes to, že jsme vynechali úvodní kaskádu ve Slunji. Jednak jsem se totiž někde dočetl, že je tam možné potkat v řečišti železné harampádí, jednak také proto, že jsme vyráželi poměrně pozdě, a tak se hodilo trasu trochu zkrátit. Pro všechny budoucí výletníky, co se na Koranu chystají, bych chtěl zdůraznit, že na ř. km 71,1 najdou hned pod Slunjí (a tedy i pod onou kaskádou) idylické tábořiště a nástupní místo. Je částečně vybaveno – přístřeškem s grilem, brankami na fotbal a kadibudkou. Nic se tu neplatí, nenašli jsme ani cedulku s telefonním číslem na kempaře, jak to mívají např. v tábořištích v Polsku. Ovšem pozor, z hlavní silnice sem kvůli prudkému stoupání nezajede autobus (alespoň náš 20místný Mercedes Sprinter to ani nezkoušel).

Samotná Slunj je občansky plně vybavené městečko – je zde supermarket na doplnění zásob, hospody i nějaké místní bankomaty. Také výstupní místo u nového silničního mostu ve Veljuni jsme shledali zcela vyhovujícím (ř. km 51,1). Ještě z oken autobusu jsme pozorovali, že opodál za tímto mostem stojí řada karavanů a tak je možné, že zde funguje dokonce kemp, ale to už bude muset ověřit někdo jiný.

Lasička