Poslední řeku, co jsme stihli sjet, byla jedna z nejhezčích chorvatských řek - Korana. Tato krásná řeka vytéká z Plitvických jezer a v opuštěné přírodě na hranicích s Bosnou teče neznámou krajinou až do vesnice Slunj, kde je první kontakt se silnicí. Zde jsme také nasedali dle průvodce 10 let starého a odtud jsme chtěli jet až do vesnice Veljun. Dle popisu se mělo jednat o pohodovou říčku s mnoha stupni různé výšky.

Nasedáme u staré plovárny kousek před mostem a máváme našemu autu, které uvidíme až za 23km. U plovárny je také nový vodočet a dokonce pokračuje druhým dílem na břehu, takže povodně i zde bývají asi velké. Podle hodnot starého průvodce je minimum 50cm a na vodočtu před námi odečítám cifru 26. Chvíli váháme, jaké je vypovídající hodnota starého údaje, ale když jsme už zde, tak to zkusíme.

Projíždíme pod mostem a hned za ním nás překvapuje docela obtížná kaskáda rozdělená do dvou částí. Je však vidět, že vody je opravdu málo. První s pořádným spádem a druhá část s průjezd kolem velkého kamene uprostřed. Než do toho vjedeme, chceme vystoupit na prohlídku a zároveň dofouknout loď. Blížíme se ke břehu a najednou brácha řiká: "Koukni se k tomu keři u břehu". Podívám se a tam se rozvaluje asi metrový had. Bližší prohlídku, zda se jedná o hada neškodného či naopak, si 800km od domova neriskujeme. Zastavujeme o něco níže a dofukujeme. Další pohled za kámen, na němž stojíme odhaluje další dva hady. To již v rychlosti balíme a rychle na vodu.

První část kaskády překonáváme s občasným drhnutím, nicméně za normálního stavu či velké vody to zde musí být docela solidní WW III. Zároveň po celé levé délce kaskády přitékají přítoky přepadem přes vysoké skály, takže vytvářejí krásné vodopády. Zastavujeme před posledním problematickým místem kaskády, kde je zúžení toku uprostřed s velkým kamenem. Je možné ho objet zprava, kde je místo akorát na šířku Pálavy, zatímco levá strana je na konci za skálou mírně zatarasena a proud jde do velmi ostré zatáčky. Tuto kaskádu by nechtělo moc podceňovat zvláště za velké vody, protože v ní budete jen velmi těžko zastavovat a dívat se na jednotlivé úseky. Prohlídka ze břehu je možná jen z pravého břehu a to ještě musíte dávat velmi dobrý pozor na již zmíněné hady.

Za kaskádou následují ještě asi dva efektní vodopády a začíná opět olej. Míjíme poslední možnost úniku a tou je silnice vpravo nahoře a pak nás čekají krásné malé i větší stupínky snad každých 20m. Při pohledu zpět je to krásně vidět, jak vytvářejí schodovitý tvar. Trochu nás mrzí, že se nám těžko hledají při tak malé vodě průjezdy, ale i s občasným drhnutím to stojí za to. Škoda, kdyby bylo o 10cm více vody, bylo by to krásné skákání.

Řeka má opět velmi čistou vodu a jsou zde vidět klasické krasové propadliny ve dně. Při jízdě na olejnatých místech se nám občas stává, že nevíme kudy jet. V řece je najednou spousta rákosu po celé šířce a vy jím projíždíte jako v džungli. Asi po 5km se začíná údolí trochu uzavírat a stupně jsou stále vyšší a vyšší, maximálně však do 2.5m. Je však dobré, že pod nimi je opět olej, takže případné udělání je bezproblémové. Tedy za předpokladu, že není velká voda. Doporučuji však prohlédnout si každý větší stupínek, což jsme si my za našeho malého stavu vody mohli dovolit přímo zastavením třeba uprostřed řeky těsně před stupněm a nahlédnout přes okraj.

Některé ze stupňů byly používány jako přírodní splavy a stačilo udělat jen náhon pro přivedení vody na mlýn. Všechny mlýny jsou však již opuštěné a rozbořené. Nechápu ale, jak tam mohli lidé dopravovat třeba mouku na semletí, když nejbližší civilizace je minimálně 10km daleko a ke mlýnu nevede žádná cesta.

Přibližně 8km před cílem je dlouhý olej a zde je možná cesta úniku polní cestičkou vpravo. Asi po 1km pádlování pak uvidíte zříceninu jakéhosi hradu a za zatáčkou následuje opět jeden ze mlýnů. Ten má náhon pěkně průjezdný, tak proč tudy nejet. Snad na nás pozůstatek mlýna nespadne. Pak se řeka začíná mírně zužovat a velmi mi to začíná připomínat spojenou Orlici - hlinité vysoké břehy s hnízdícím ptactvem. Ještě několik kilometrů, průjezd levým ramenem kolem ostrova, který se najednou před námi objevil a již vidíme v dálce nějaké stavby. Přicházejí poslední dva stupně s mlýny a před námi vidíme dřevěný most. To je Veljun, kde končíme.

Balíme loď a jdeme se naposledy do krásně čisté vody vykoupat. Tu vidíme na dně řeky hada, jak se tam líně vyvaluje na písku. Opatrně vylézáme, protože had se nám po chvíli schoval do trávy, a my ho ve vodě nevidíme. Konečně se dostáváme ven z vody. Jdeme pozorovat hady z mostu a jejich tam celkem dost. Jsou pod vodou na písku a někteří ve vodních rostlinách. Nejprve jsme si mysleli, že jsou to vodní hadi, ale najednou jedem začíná plavat ode dna ke hladině a prudkým pohybem se dostává na dřevěný pilíř mostu nad hladinou. Prostě vylezl na hladinu a bude nás chtít určitě uštknout. Prcháme z mostu do auta a raději odjíždíme pryč.

Opět krátké shrnutí - krásně čistá voda, množství blatouchů a rákosu rostoucích nejenom u břehu, ale kdekoliv na řece, kde je málo vody. Je tam dost volavek, ledňáčků a také i vodních želv. Za stavu 26 to bylo trochu utrpení, ale od 30 do 50 by to mohlo být velmi pěkné. Nad 50 bych to raději neriskoval. Celá cesta, tj. asi 23km nám trvala 6 hodin a obtížnost se kromě horní kaskády na stupních pohybovala do WW I+.

Petr