Po mnoha a mnoha letech, nevěda, kam se po  velkém suchu vrtnout, jsme se přeci jen vrátili na Vltavu. Jsme vodáci turističtí a klid milující. Báli jsme se tedy „starých klasických tábořišť“ jako U Nojdy v Rožumberku, Nové Spolí před Krumlovem i Zlaté Koruny.

Déšť zajistil noční klid na několika tábořištích

Ve snaze vyhnout se jim, jsme se uchylovali nebo spíš se snažili uchýlit do tábořišť nám neznámým. Nicméně se příliš nezdařilo. První tábořiště Pod Jezem v Rožmberku sice dodržovalo noční klid, ale bylo plné, takže jsme stany stavěli přímo před zahrádkou restaurace. Ta otvírala ráno při příjezdu popelářů pro tříděný sběr (bohužel sklo !-), ale i tak fajn. Další zastávkou byla Pískárna, tam díky její rozlehlosti a vytrvalému dešti byl opravdu klid. Další den jsme už skončili klasicky na Novém Spolí před Krumlovem. Opět zaplať pánbůh za déšť! Rozverný přenos koncertu Metaliky vyhrávaný na auto byl ukončen přeprškou.

Myší díra už dávno nefunguje

Podle informací na serveru iVltava měla být a skutečně byla šlajsna pod hradem v Krumlově „Jelení lávka“ ve stavbě. Protože jsme měli i posádku méně zkušenou, v rámci podvečerního výletu do Krumlova jsme šli obhlédnout situaci. Večer všechna voda tekla přes nedohrazené těleso jezu a šlajsna byla suchá, jen kartáče koukaly.

Druhý den jsme tedy učinili marný pokus pronést lodě Myší dírou. Je vidět, že jsme na Vltavě už dlouho nebyli. Pán stavící MVE na nás koukal, jako že jsme se zbláznili, že to už léta nejde a každý to ví. No, škoda. Pomalu jsme se blížili k Jelení lávce a přemýšleli, co udělat se 6 loďmi plnými bagáže v sestavě 6 dospělých a 6 dětí. Nechtělo se nám jít po šipce „přenášení lodí“, která vedla z levého břehu na most, kolem rybárny a náhonu někam do dáli.

Ale kdo to na nás v reflexní vestě u šlajsny mává? Není to stavební dělník? Záplatované, ale čisté montérky, je to stavební dělník! A že prý ať jedem, že nám pustili vodu. Držíme se zlatého pravidla každou šlajsnu si vždy prohlédnout těsně před sjezdem a jdeme se podívat. Na jezu postavená hradidla a voda teče do šlajsny! Šlajsna je tedy i při nedokončené rekonstrukci dobře funkční, jen závěrečné esíčko chtělo trochu pozornosti a před bagrem uhnout doleva.

Na některých tábořištích nás odmítají

Další cestu jsme chtěli rozložit a nedojet až do Zlaté koruny. Marná snaha. V kilometráži je vlajkované tábořiště na km 275,8 U Milana. Krásné tábořiště, stánek v provozu taky, ale byl tam i Milan. Asi jsme vypadali málo trampsky, chyběl nám liščí ocas na klobouku nebo jsme málo mávali kotlíkem. Milan nám sdělil, že tady tábořiště není. A basta!

Náhradní varianta km 271,4 Paradijs. Stejný stav, louka k táboření, stánek v provozu, ale stanovat se dá, jen když je na místě majitel a ten neměl na naše táboření čas. Nezbývala tedy než Zlatá Koruna. Přenocování jsme si opravdu „užili“. Píšu přenocování, protože spát se tedy opravdu nedalo.

Pozor na BVPčka v řece

Konec cesty jsme měli naplánovaný u našeho kamaráda, který provozuje občerstvení u Rybů. V sobotu 24.8., když už jsme se pomalu odsouvali do civilizace a zpět do pracovního procesu, nám odjezd oživila nečekaná věc. Na protější břehu probíhaly jakési oslavy (vzhledem k datu a výzdobě vlajkou červené barvy jsme usoudili, že to rozhodně není akce, kterou bychom podpořili). Najednou za řevu motorů vjelo do řeky BVP (bojové vozidlo pěchoty) s hordou lidí, které očividně bavilo rozrývání dna i břehů chudáka Vltavy. Projíždějící vodáci nevěřili svým očím.

Takže až se někdo vydáte do krásných vod Vltavy za romantickou plavbou, buďte ve střehu, nikdy nevíte, co se z vln vynoří!

Kefalín