Prodloužený víkend na konci září jsme se rozhodli strávit na Jadranu. Předpověď počasí sice nevypadala nijak pěkně, ale skutečnost ve čtvrtek dopoledne po příjezdu do kempu vypadala děsně. Vichr, 14 ^oC, z černé oblohy provazy vody a přes kemp tekly potoky. V pátek už nepršelo, ale na válení na pláži to zatím nebylo, a tak jsme si vyjeli na výlet do Obrovace. Má cca 1000 obyvatel a asi jedinou jeho zajímavostí je zřícenina hradu na levém břehu nad mostem.

Odtud jsem vyplul po řece Zrmanja. Řeka s průzračnou zelenomodrou vodu je zde široká asi 60 m a protéká mírným proudem městečko, které se rozkládá v údolí na obou březích. Je pod mrakem a příjemná teplota. Podjel jsem nízký most a asi po 400 metrech jsem doslova opustil civilizaci. Proplouvám hlubokým opuštěným kaňonem, tvořeným suťovisky a skalami pouze zpočátku porostlými keři či nízkými stromky. Je zde zřízena přírodní rezervace. Jediná známka civilizace je značení plavební dráhy červenými a zelenými ocelovými kůly a v jednom místě výhled na dálnici v dálce na pozadí Velebitu.

Jen na chvíli mi vítr přinese šum aut. Zrmanja míří táhlými zatáčkami k západu a nabízí úchvatné scenérie. Připomíná severský fjord, dále řeku svírají holé skalní stěny vysoké až 200 metrů, okolní krajina bez vegetace působí velmi sugestivně. Proto ji také asi vybrali filmaři v 60. letech za Rio Pecos a natáčeli zde filmy o Vinnetouovi. Kousek za Obrovacem míjím velký kamenný kříž stojící vysoko na levém břehu. Místy se řeka zúží na 40m, skály zasahují až do vody a u nich se proud znatelně zrychlí, někde jsou v řečišti širokém i 100 m při břehu mělčiny nebo dokonce plochy porostlé hustým rákosím. Přes to je ale plavba bez obtíží, řeka je v plavební dráze dostatečně hluboká a široká i pro rybářské čluny či jachty. Asi uprostřed trasy jednu z nich potkávám.

Jedu tentokrát na seekajaku, a tak cesta ubíhá docela rychle a výhledy se neustále mění. Těsně před koncem plavby míjím na levém břehu zříceninu hradu.

Tady už je voda slaná a mám štěstí, pomáhá mi odliv. Ještě asi 3 zatáčky a již před sebou vidím ústí do Novigradského moře, uprostřed je velký balvan.

Délka plavby po řece je asi 13 km a mě trvala skoro hodinu a půl. Ukončit plavbu v kaňonu je pro obtížný terén na obou březích prakticky nemožné, nehledě na nebezpečí min z chorvatsko-srbské války. Je tedy potřeba dojet po Novigradském moři buď další 3 km do jižně ležící vesnice Ribnica, nebo pokračovat severním směrem asi 5 km do Maslenice. Nezapomeňte proto na svačinku a dostatek vody sebou. Popisovaný úsek je sjízdný vždy, je vhodné si zjistit dobu odlivu a využít ji. Jachtařský průvodce udává v úseku Obrovac – ústí hloubku minimálně 3m a rychlost proudu v létě 1 uzel, v zimě po deštích až 5 uzlů.

Zrmanja pramení vyvěračkou Zrmanja vrelo mezi Kninem a Gračacem a její vodu dále posilují přítoky z jižního Velebitu. Je to typická krasová řeka a je dlouhá asi 70km. Na horním toku nabízí ke splutí divokou vodu s několika vodopády, nejvyšší z nich je Visoki buk pod vesnicí Žegar. Pod přehradou Muškovci s přečerpávací elektrárnou je pak tok klidný až k ústí do moře.

Tip: kemp Pisak ve vesničce Seline – stín pod borovicemi, sociálky čisté, teplá voda v ceně, přímo nad vesnicí vstup do Malé Paklenice, pláž oblázková, jen 9 km od exitu Maslenica na dálnici. Vzdálenost z Brna 730 km (Vídeň – Graz), poplatky na chorvatské dálnici 135,- Kun za 1 směr.

Právě na konci září byly zahájeny práce na vystrojení a zprovoznění 2. tubusů dálničních tunelů Sveti Rok a Mala Kapela.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim