Mezi nejhezčí úseky v oblasti Orlických hor určitě patří horní Bělá, kde si vodák užije krásné peřeje s přiměřeným spádem. Tahle nejzajímavější část končí u Klečkova. Bohužel o kus dál pod Skuhrovem až na konec Solnice je řeka většinou sevřena do zdí. Teprve níže získává opět přírodnější charakter.

Začátek plavby v závěru Solnice tak má, co se týká okolí, ještě výrazně betonový charakter. Lemována zdmi Bělá ovšem svižně teče ve stálých vlnkách, takže se brzy z nedobrovolného sevření dostane. Drobné max. jedničkové peřejky však pokračují i za zdmi. Spád tu vyrovnávají nízké stupínky, které se průběžně starají o zábavu. Vyšší je jen jeden a snadno se pozná podle skalnatého břehu, o který je na levé straně opřen.

Ještě větší kolmý skok na vodáky čeká poté, co se dopluje k nedalekým Černíkovicím. Pokud si ho člověk chce prohlédnout předem, je dobré nechat si trochu rezervu na zastavení, protože má tendenci docela stahovat. Hned za mostem přijde další stupeň, tentokráte šikmý s hezkou vlnou. Následně se poměrně dlouho proplouvá uvedenou obcí, kde už peřejky slábnou. Na druhou stranu je tu koryto zcela vyčištěné a je možné v klidu relaxovat.

Pokud by zatím někomu chyběly meandry, za Černíkovicemi jich dostane první porci. Koryto se tu kroutí z ohybu do ohybu a člověk si užije dostatek manévrování. Přímo v jednom z nich se objeví zbytky někdejšího stavidla. Dnes jde jen o neškodnou skluzavku s vlnou dole. Zastavit se dá ve vracáku proti němu, takže rovnou z vody je vidět, jestli tu není naplavený zátaras, který by průjezd znemožnil. Se spadlými stromy a větvemi se logicky počítat musí.

Jestli tohle stavidlo už svou funkci dávno neplní, tak to další nad Ličenským mlýnem rozhodně ano. Tady také zmizí část vody v dlouhém náhonu, který odbočuje vpravo. Při mém splutí byla část stavidla nadzvednutá a pod ním teklo dost vody, aby se dalo bez drhnutí pokračovat. Nejprve to tak sice nevypadalo, ale čekal tady nejnáročnější úsek. Z počátku to bylo vyčištěné, ale časem začaly nad vodou místy vítězit břehové porosty, kterým k tomu pomáhalo zřetelně užší koryto. Tady se to manévrování posune o úroveň výše. Občas mezi větvemi žádný prostor navíc nezůstává a potoční zkušenosti z nepřehledných neprořezaných toků se rozhodně budou hodit. Docela dlouho se mi dařilo postupovat v lodi, ale nakonec mi jedna spadlá vrba vystavila stopku a muselo se na břeh.

Moje o něco pozdější radost z konce vrbičkárny a opět širšího přehlednějšího toku se ale ukázala jako poněkud předčasná a v krátké době jsem byl na břehu ještě čtyřikrát. Koryto je totiž dál lemováno vzrostlými stromy. Když se některý z nich poroučel k zemi napříč řekou, moc šancí na zdolání bez vystupování nenechával. Při tom posledním jsem si už říkal, že mne snad Bělá chce otestovat, co vydržím, ale umoudřila se ve správnou chvíli. Na dalších kilometrech mne na břeh nevyhnala ani jednou. Pravda, trochu jí k tomu dopomohli lidé, kteří evidentně část břehového porostu vyřezali. V každém případě se dál plulo příjemně.

V téhle spodní části voda není tak rychlá jako pod Solnicí, ale stále slušně meandruje. Protože hladina je na řadě míst skoro na úrovni terénu, má člověk dost příležitostí sledovat krajinu. V době předjaří, kdy okolo kvetly trsy sněženek a bledulí a nad hlavou zářilo sluníčko, to byla ta pravá pohoda. Za mostem silnice na Rychnov se ještě objevil jeden stupeň následovaný kratší peřejkou a už tu byl soutok s Kněžnou. Odsud do Častolovic to pak zabere jen chvilku.

Dolní Bělá je sjízdná ze Solnice po deštích či při tání, ale podstatně častěji než na horním úseku. Nemá-li to být jen o omlácení lodi, mělo by podle vodočtu v Jedlové stačit cca 45 cm. Případně se dá orientovat podle vodočtu v Častolovicích, který by měl ukazovat alespoň sedm kubíků. Tady pouze pozor na to, aby většina vody nepřitékala z Kněžné. I když jsem musel opakovaně na břeh, byla plavba celkem rychlá a zabrala přibližně tři hodiny. Kromě stromů se musí aktuálně přenést pouze ten jeden jez nad Ličenským mlýnem.

Popsaný úsek samozřejmě není tak peřejnatý jako ten horní, ale Bělá je tu snad až nečekaně mnohotvárná a nabídne vodákům různé tváře. Najdou se rovné pasáže s příjemnými vlnkami, relativně přehledné meandry i poctivá vrbičkárna. Tuhle vsuvku ovšem asi ocení jen ryzí potokáři… Pokud třeba výše voda již není, může se člověk zastavit právě tady. Komu nebude stačit tahle porce pádlování, může s malým přejezdem přidat ještě Kněžnou. Sám jsem to udělal také tak a k Častolovicím jsem během jednoho dne po vodě dojel dvakrát.

Vojta Brádle