Dunajec mohu doporučit. Hodně vody, málo vodáků, krásně to teče. Takovou řeku v Čechách nemáme. Sjížděli jsme ho 9.-11.7.2009 na dvou otevřených kánoích (Vertexa a Pálava). Jeli jsme 3 dospělí dítě a pes s plně naloženou lodí (stan spacáky, vaření,... = loďák + sud) a se sjízdností nebyl problém. Měli jsme mírně zvýšený stav vody. Podle potopených travin odhaduji 10 - 20 cm nad normál.

1. den Nowy Targ - Debno.
Široká rychlá řeka měla ve zúženích větší vlny a háček občas dostal sprchu. Tábořiště vpravo na vzdutí přehrady je pěkné. Vyhovovalo nám svou nezalidněností, rozlehlostí a množstevní slevou na pivo :-) Návrat pro auto autobusem do N.Targu nebyl problém. Jezdí to z Debna každou chvíli. Hodný řidič mě zavezl až k autu na břehu řeky.

2. den Sromowce - Kroscienko
2.den ráno jsme autem objeli obě přehrady, nechali auto v obci Sromowce u kempu pod hrází a jeli po vodě do Kroscienka. V kempu od nás vybrali 10 zlotých (60 Kč) za loď za průjezd Národním parkem, ale dál to nikdo nekontroloval. Pod hrází je řeka široká jak Labe v Pardubicích a mysleli jsem, že průjezd Pieninami bude nuda. Díky velkému spádu a zúžení řeky v prielomu to nuda nebyla. Párkrát jsme museli vybrat nacákanou vodu do lodi.

Před Pieninami startují pltě, ale nebylo jich moc. Asi proto, že začalo pršet. Kemp v Kroscienku zase velký a dobrý, pokud vám stačí koryto s vodou, záchod a sprcha na žetony. Zde už bylo víc lidí než v Debnu. Návrat autobusem pro auto by byl bez potíží, kdybych si ho po hodině čekání nenechal ujet. Jel jsem druhý den ráno a ocenili jsme, že jsme vezli vše v lodi.

3. den z Kroscienka dolů
3. den jsme jeli z Kroscienka dolů s tím, že spát budeme zase v Kroscienku. Kupodivu zde řeka teče také velmi rychle. Je ještě širší, ale vody v ní bylo stále dost a dost. I když nám vodáci říkali, že minulý týden občas v tomto úseku museli vysedat. Nám se zde zase střídaly vlny s rychle tekoucími úseky. Olej nebo tiché zátočinky nebyly. Výhledy na okolní kopečky byly ještě hezčí než při průjezdu Pieninami. Zde vede souběžně s řekou silnice a autobusy do Kroscienka jezdí každou hodinu. Vrátit se dá odkudkoli. My jsem skončili u slalomové trati. Avizovaný kemp zde je menší než ty předchozí a oplocený. Byli v něm samí kajakáři trénující na slalomové trati. Mimochodem to byli jediní polští vodáci, které jsme potkali. Jinak samí Češi.

Po celé trase není problém nakoupit jídlo. V hospodě jsme byli jen v Červeném Kláštoru, protože začalo pršet.

Černý Dunajec jsme chtěli začít kousek pod obcí Czarny Dunajec v obci Wroblowka. Je zde most a ideální místo k nalodění. Přijeli jsme navečer a hned u mostu byla vhodná louka i na spaní. Pitnou vodu nám dal sedlák Štefan s jeho ženou Marií. Byli celí nadšení, že si mohou popovídat s někým odjinud. Místo vody mi do kanystru chtěli natočit mléko, předvedli mi celé jejich hospodářství, a když jsem si to mléko nevzal, dali aspoň japonský čaj od syna z Ameriky. Musel jsem slíbit, že ráno k nim zajdeme vypít kávu, než odjedeme. K tomu ale nedošlo. Se setměním jsme zalezli do stanů a chtěli se po dlouhé cestě prospat. Na mostě se začínali shlukovat teenageři. Nejdřív tam něco vykřikovali, a pak začal štěkat náš pes. Šel jsem zjistit proč a bylo to tím, že někteří kluci sjížděli z mostu na kolech na naši louku. Šel jsem za nimi a přátelsky si se mnou povídali. Takové to vzájemné vyptávání odkud jste, kam jedete, kolik vás je, jestli oni také jezdí na vodu ...

Když jsem šel spát, byl pes za půl hodiny zase celý bez sebe. Něco občas buchlo do stanu a na mostě se chechtali. Vylezl jsem ven a stany smrděly, jako bychom spali na ropném poli. Zase něco přilétlo zpoza plotu za cestou a rozprsklo se to na zemi. První nápad byl, že nás někdo chce podpálit. Šel jsem k plotu i se psem a někdo utekl do tmy. Za chvíli zase něco přilétlo a trefilo stan. Zjistil jsem, že mládež má za rohem naplněné igelitové tašky vyjetým olejem nebo něčím podobným. Vzal jsem si jejich munici a začal se psem honit po vesnici ty 3 kluky, které jsem viděl ve tmě. Byli z té skupiny, která se před tím se mnou tak přátelsky bavila. Nikoho jsem nechytil, ale aspoň utíkali, když viděli, že na ně mám jejich pytlíky s tím smradem. Z mostu se nad naším počínám docela bavili ostatní z jejich party. Po návratu ke stanům jsme se radili, co dál. Z mostu občas naším směrem přiletěla nějaká láhev, ale nedohodili. Tak jsme začali balit, i když o půlnoci se nám odjíždět nechtělo. Nechtělo se jim zjevně spát a bylo jich víc. My byli 2 kluci s jedním dítětem, jednou holkou a psem. Při odjezdu přes most, nám do očí tvrdili, že tamti utíkali přes most. Tak jsem vzal foťák, že se s nimi na památku vyfotíme. A bylo jasno. Hned mizeli za mostem.

Výsledek toho všeho byl, že jsme si nesjeli Černý Dunajec, máme 2 nové stany pokydané černým olejem a nepříjemný pocit, že někteří Poláci jsou pěkní zlořádi. Naštěstí zbytek výpravy po Dunajci jsme potkávali samé dobré lidi.

Jen mě mrzí, že jsme sedlákovi Štefanovi slíbili, že ráno zajdeme na kafe, a zmizeli jsme bez rozloučení. Promiň Štefane.

Martin Fukátko

Poznámka redakce: K výše uvedenému textu ještě jedna aktuální zpráva. Nedávno byly ukradeny v Polsku v Klodzku na Nyse Klodzke dvě úplně nové Baraky. Byly přidělány kurty přes noc na autě a ráno z toho všeho zbyly jen odřezané popruhy. Lodě byly pryč.