...., HH, 2/6/2017 5:40 PM
Do těchto končin to mám poněkud z ruky. Před nějakými - no možná už patnácti roky jsme se tam vydali s přáteli na cyklisticko-pěší dovolenou. A to by moje vodácké srdíčko nepřeneslo, kdybych si nevzal loď sebou - kdo je připraven, není překvapen. A aspoň jednou jsem si vytrucoval, že si přivstanu a sjedu si aspoň kousek, aspoň malilinký kousíček... Ve tři ráno jsem vyrážel od mostu mezi Uherčicemi a Stálkami (první most na našem území). Bylo to kouzelné ráno, jen pár rybářů na břehu se se mnou dělilo o ten zážitek a já nikam nespěchal. Vadou na kráse však bylo, že na vzdutí přehrady začal zelený humus, voda kvetla. Probíjel jsem se tou asi dvacet centimetrů silnou vrstvou břečky a za mnou zůstávala brázda jak za ledoborcem. Silueta Cornštejna pro mě pak byla sladkým vysvobozením, protože na protějším břehu už jsem jen vytáhl Igo, jehož oranžovo-červená barva se lehce ztrácela jak pod vojenským maskováním. To jsem u chaty musel aspoň setřít naškubanou trávou, abych byl vůbec připuštěn dovnitř ke snídani. Ale kvůli té chvilce štěstí na řece za ranního rozbřesku stálo za to si loď táhnout sebou z Ostravy i probít se kus přes přehradu. Ještě bych rád pár let jezdil divokou vodu, ale až mi budou síly stačit už jen na pohodovou turistiku, bude Dyje jedním z mých favoritů. Z Čech na Moravu přes Rakousko...