Berchtesgadener Ache

Berchtesgadener Ache je německou řekou, která vzniká soutokem nedaleko rakouského Salzburgu. Sice máme v plánu jet řeku Königseer Ache, která vytéká z krásného stejnojmenného jezera, ale po příjezdu na kruhový objezd v Berchtesgadenu zjišťujeme, že je úplně bez vody. Pokračujeme tedy výše proti proudu druhého přítoku s názvem Ramsauer Ache, který se nám zdá sjízdný. Jedeme zhruba 5 km nad soutok obou řek, kde u nákupní zóny zastavujeme a vyrážíme. Řeka je zde široká asi 8 m a vody není zrovna mnoho. Přes občasné kondrcání se jet dá a některá místa dosahují obtížnosti WW II. Ještě před příjezdem do Berchtesgadenu nás překvapuje malý stupeň, za kterým je docela slušné vývařiště. Sjíždíme ho při pravé straně, kde to docela odtéká.

V Berchtesgadenu po soutoku s Königseer Ache je již řeka trochu lehčí a objevují se jezy. Jsou vysoké a většinou několikastupňové s dřevěným bedněním. Máme na nich málo vody a tak jeden přetahujeme přes spádovou desku, druhé jedeme. Pozor ale na kameny pod jezy nebo na hřebíky z bednění spádové desky. Problémem bývají náhony, které na několik stovek metrů odvádějí vodu z řeky. Za našeho stavu se jet dalo a nikde pod jezy jsme neměli žádná suchá místa. Zhruba 300 m pod druhým jezem je vodočet, který nám ukazoval 70 cm, což je rozumné minimum.

Pak následuje třetí jez, od kterého to začíná znovu svižně téci a obtížnost dosahuje WW II. Končíme na parkovišti před Marktschellenbergem, odkud se dá jít placenou soutěskou proti proudu potoka a zároveň je to výchozí místo na Eishöle.

Berchtesgadener Ache je hezkou říčkou, která ale v létě může mít problémy s vodou. Protéká nejprve v lesnatém údolí a pak městečkem Berchtesgaden, kde se trochu rozšiřuje. Odtud jsou vidět krásná panoramata na hory v pozadí. Sjížděli jsme zhruba 14 km úsek, jehož obtížnost byla WW I-II, za větší vody by se mohla vyskytnout zhruba 2 místa s WW III. Před jezy se dá bezpečně zarazit a prohlédnout. Jsou i označeny výstražnou cedulí dopředu na mostech.

Saalach

Saalach je rozmanitou řekou, na které lze najít úseky od lehkých po velmi těžké. Mezi nejtěžší patří 4 km úsek pod Loferem, který má obtížnost až WW VI a je sjízdný jen za malé vody. Pod tímto úsekem od mostu na Au začíná komerční úsek s obtížností WW I-II a některými místy WW III. I my zde začínáme na parkovišti před mostem. Z cedule připevněné na dřevěné boudě se dozvídáme, že se na tomto úseku platí „mýtné“ a že zde zároveň platí určitá omezení. Kromě zákazu stanování, zákazu parkování mezi 19 - 7 hodinou se platí i 2,10 Euro za loď typu kajak nebo kanoe. My jsme přijeli na parkoviště zhruba v 16 hodin, ale bouda byla zamknutá a nikdo zde již nevybíral.

Nasedáme na řeku, která je široká zhruba 20 m, a vody je docela dost. Vodočet na konci úseku ukazoval 50 cm. Začátek do Reith je velmi pěkný. Řeka svižně teče, peřejnatá místa na sebe navazují a v korytě se objevují velké kameny. Obtížnost je zde do WW III, ale postupně dochází ke snižování. Pěší turisté mohou jít do Unkenbachu po šotolinové cestě těsně podél řeky a na několika místech jdou i přímo nad řekou po visutých lávkách.

U vesnice Unken jsou po 100 m za sebou dva silniční mosty na hranicích mezi Rakouskem a Německem. Pozor si ale hlavně dejte u druhého, kde vpravo nedaleko pilíře jsou v řece hozené železné pruty pocházející ze stavby mostu. Za našeho stavu vody byly jen těsně pod vodou a při neopatrném nájezdu by mohlo dojít k poškození lodě.

Od říčního kilometru 32 se řeka na 4 km obtížnostně uklidňuje a vyskytují se jen občasná peřejnatá místa podél skal. Většinou jen pádlujete po rychle proudící řece. Na posledních 2 km před vesnicí Fronau dochází opět k větší četnosti peřejí a jsou zde zajímavější místa.

To už v dálce vidíme šikmo postavený kamenný most se dvěma oblouky, což znamená konec naší trasy. Jedeme asi 300 m níže, kdy míjíme vodočet po levé straně, a u dřevěné lávky též vlevo končíme.

Spodní úsek Saalachu má vodákům jistě co nabídnout, zvláště když je sjízdný celoročně. Začíná se v Rakousku, končí se v Německu. Obtížnost je okolo WW II, některá místa WW III, délka splutí cca 15 km, což jsme zvládli za 1,5 hodiny. Vhodný kemp je hned u hranic ještě na německé straně v Niederlandu nebo pak přímo v Lofer.

Petr