Úsek: Vříšť (622m n. m.) - Jimramov (ústí) (490 m n. m.) 11,4km WW II, spád 11,5‰ při LG Jimramov 63cm (2,5m3/s)

Spanilé vodácké jízdy mohou být různé. Od těch vyloženě nepovedených, až po ty, kdy máte pocit, že jste umřeli a ocitli se ve vodáckém ráji páně Melounkově. Tahle naše velikonoční výprava se zpočátku zdála být z té první kategorie – tedy z těch nepovedených, ale nakonec to bylo docela naopak. Sobota se probudila do zamlženého a hlavně mrazivého rána. V pátek sice na Pardubicku nasněžilo dvacet centimetrů sněhu, ale Orlické hory přestaly tát a limnigrafy nekompromisně hlásily mrazivé sucho. Z naplánované Olešenky a Metuje rázem nebylo nic. Ale lodě jsou na střeše, vodáci rozpálení touhou – je třeba je zchladit. Tak co teď?

No, musím říct – nechtělo se mi tam. I když na tyhle kvaky už máme spadeno nějaký čas, přece jen je to docela dálka pro cestu jen na jeden den. Ale vášeň a láska zase jednou zvítězila nad sobectvím, rozumem a leností, a tak se za chvíli už řítíme po dálnici směr přítoky horní Svratky. Dálnice jsou dlouhé a rychlé bystřinky, a tak za chvíli už sjíždíme od evropského rozvodí do povodí Dunaje, potažmo Svratky. Meandry vymletých okresek nás neomylně donesou až k řece Fryšávce. Není to velká řeka. Ona to vlastně není vůbec žádná řeka. Fryšávka je potok, ovšem potok s velkou protekcí od okolní krajiny. Krásná krajina Žďárských vrchů mu dodává okolí, které mu závidí kdejaký český kvak. Opravdová a přirozeně „obyčejná“ krajina Vysočiny, která sice dělá svým obyvatelům mozoly v dlaních, ale na oplátku odstraňuje mozoly z duší. Spád potoka přes jedenáct promile je příslibem vodáckého skotačení, dva a půl kubíku dole v Jimranově musí stačit. Sluníčko vylezlo z roští a rozsvítilo čerstvě vymalovanou modrou klenbu do neuvěřitelné kýčovitosti. Zbytky sněhových závějí se zbaběle skrývají ve stínech. Začíná to vypadat moc pěkně.

Z osady Vříšť je to do ústí skoro dvanáct kilometrů. A začíná to zostra, pěkně s rozběhem. Peřeje jsou sevřené v uzounkém korytě, dvoumetr by stačil na změření šířky, křoví a stromy si třesou větvemi z obou břehů. V rámci Velikonoc nás napružené vrbové pomlázky švihají hlava nehlava, pohlaví a tradice nerozlišujíc. A protože zadky skrýváme zbaběle v plastu, švihance míří poněkud sadisticky do našich ksichtů. Snad proto, že omalovaných vajec se nehodláme vzdát, tak koledování nepřestává a je doplněno poléváním studenou vodou. Zpívání koled na koledníky nezabírá. Tak se aspoň oháníme pádly a zaháníme největší dotěry. Hody, hody, do pr.. vody – prcháme peřejemi v sevřeném korýtku do nepřehledných zatáček a o zábavu je postaráno.

Ale opravdu nebezpečných a bolestivých koledníků je jen pár. Jezy vyhrožují, ale plastovým kraslicím doopravdy neublíží. Sjeli jsme je bez výjimky všechny, i když pod některými jsou kameny.

Lávek je tak akorát, aby si postarší singlíři mohli (vzájemně) protáhnout ztuhlé nohy. Sluníčko se nám směje ze šmolkového balkonu, a voda je ve vypláchnutém korytě křišťálově čistá. A tak, když konečně máme čas se trochu rozhlédnout, vydechujeme překvapením – Fryšávka nám ukazuje tu nejkrásnější vodní tvář. Svátečně nastrojenou velikonoční tvář v moravském kroji pomalovaném bledulemi, sněženkami a devětsily na zeleném suknu trávy, mává nám pomlázkou upletenou z kudrnatých peřejí jiskřivé vody a jarní hojnosti. Tyhle obrázky z mrazivé jarní vody jsou tím, co hřeje na srdci u horkých kamen studených zimních depresí.

Krajina kolem Fryšávky se ovšem nelíbí jen mě. Povodí je zapsané do Zelené knihy IUCN jakožto chráněná oblast. Líbí se tu skorcům, kteří hnízdí v mnoha budkách pod mosty. Líbí se tu i chatařům, a zejména samoty Ve Smrčinách vypadají jako skanzen. Líbilo se tu i malířům a jiným podivínům. Fryšávka ovšem dříve byla hodně průmyslová – v Kadově stávaly vysoké pece, voda poháněla řadu hamrů, mlýnů, skláren i textilek. Dnes je voda svobodnější, jezy jsou většinou pobořené a koryto se vrací do přírodní krásy. Žádná zeleno-divná MVE tu zatím nestojí. A tak je jízda po jedenácti kilometrech potoku docela souvislá a rychlá. Za dvě hodinky jsme na soutoku se Svratkou a začínáme se mlsně rozhlížet, co s načatým odpolednem.

Šakal