Při pohledu na vodní stavy 25.5.24 je Úhlavka těsně pod povodňovým stavem. Podle kilometráže byla spluta od Prostiboře, což se mi jeví jako optimální pro začátek. Na místě pak vidím, že to půjde ještě klidně výš. Jedu proti proudu, ve Starém Sedle žádná neprůjezdná vrbička v dohledu, vody spousta, proto pokračuji ještě výše do Bonětic. Vodočet Bonětice má 53 cm. Tolik vody… kdy se to poštěstí… a hlodá ve mně myšlenka jet ještě výš.

Úhlavka ve Stráži už je fakt malá, to už se jet nedá. Ale nedá mi to…mrknu ještě na Čankovský potok, který na mapě vypadá větší než Úhlavka. Přejíždím do Borku se zastávkou na Valše. Most Valcha nabízí pohled na pěkný potok krásně průjezdný, šířka tak 2 m. V Borku ovšem je vidět úsek dost zarostlý a průjezdnost natolik bídná, že to za to nestojí. Ještě jsem udělal jeden výsadek mezi Borkem a Valchou, ale klacků, větví a vrbiček bylo příliš mnoho. Takže Čankovský potok doporučuju pouze těm kdo, kteří chtějí prvosjezd za každou cenu.

Do Pálavy nasedám v Boněticích. Odtud do Starého Sedla je překvapivě pohodlný průjezd. Větve i vrbičky jsou tam relativně málo. Teda jsou tam, ne že ne. Ale na to, jak je to malý potok, to docela jede. Vystupoval jsem jen 2x. Tenhle úsek by možná obstál i před jinými než skalními potokáři. Své drahé parťačky můžete lákat na cválající stáda koní, nutrie s vlastním domečkem, bobrem vobobrované stromy. A na šneky. Každou chvíli se mi v lodi objevil šnek. Lámal sem si hlavu, jak je to možný. Snad zas nejedu tak pomalu, že by stihl nastoupit. A pak sem na to přišel. Povodeň minulých dnů vyhnala šneky na větve a při průjezdu pod nimi se šnek neudržel na větvi. Nebo do lodi cíleně skočil? (Pozn, reakce: šneci velmi dobře a hlavně dopředu vědí, kam až stoupne voda a vylezou zhruba dva dny předem do takové výšky, aby byli v bezpečí. Dle nich se dá spolehlivě určit, jak vysoko bude voda kulminovat.)

Ze Starého Sedla do Prostiboře je potok zarostlejší. Klády nepřekonatelné žádným z mnoha potokářských způsobů mě občas vyhnaly na louku, kde sem loď táhl hustou trávou po kolena ve vodě, která tam zůstala po povodni. Většinu zarostlých míst ale překonat šlo průjezdem rychlým nebo ještě rychlejším, průrazem překachněním, obeplutím po louce (na pár místech voda ještě byla mimo koryto), loď pod kládou a člověk přes kládu apod. Přesto všechno to za splutí stojí, i když je tento druhý úsek výrazně pomalejší. U Kečovského mlýna byl malý jízek.

Celé to trvalo 2 hodiny čistého času. Začínající déšť za mě rozhodl, jestli pokračovat. Návrat k autu v dešti na stříbrné koloběžce (v lodi je místo háčka) má taky svoje kouzlo. Pořádně jsem se namočil až při průjezdu na koloběžce zaplavenou silnicí. Samozřejmě dobrej pocit z prvosjezdu taky hraje roli. Aspoň tedy nikde jsem se nedočetl, že by tohle bylo splutý. Ale klidně mě vyveďte z omylu.

Pavel Hork