Topení na ČeňkárněTak mne napadá, kdo se na Čeňkárně někdy nepřitopil? Moje maličkost kdysi taky, při slalomu na horní trati jsem se na singlu prásknul a při pokusu o eskymáka mi kameny vrazily pádlo hlavičkou do břicha. Následovalo částečné ochrnutí a nemožnost dostat se z lodi. Proud mne při plném vědomí protahoval tratí k poslední brance a já si s hrůzou uvědomil, že za ní v oblouku podél silnice se v tomto stavu zcela jistě utopím. U té poslední branky pro mne skočila jakási dorostenka, jedna z těch, kterým jsme místo na výkony koukali spíše na mokrá trička. Udělala to beze slova, dnes bych řekl, s jistým despektem. Jo a proč jsem se prásknul? Dělal jsem haura a poprvé si na sebe vzal čerstvě koupený neoprén, jeden z prvních, které byly k mání, kombinéza od kotníků po ramena z materiálu tlustého půl centimetru. První pocit - absolutní ztráta kontaktu s lodí. Druhý - nemožnost otočit pro tah neoprénu horní částí trupu. Třetí - ta voda je zatraceně rychlá. Další pocity - viz výše.  |