Když jsem v zimě navštívil jeden vodácký obchod a uvidět tam nafouklý paddleboard, říkal jsem si, že je na čase vyzkoušet i tento druh „vodácké lodě“. Zatím jsem s ní přišel do kontaktu jen v rámci videí z vodáckých akcí, ale jaké to je stát na prkně? Kdo jiný by mě měl zasvětit do tajů jízdy, než hlavní propagátor paddleboardingu u nás Honza Rott.

Nejprve jsme si domluvili, že se sejdeme na dvakrát. Poprvé si vše vyzkouším jen na hladké vodě a po sesbírání určitých zkušeností se pak vrhneme na tekoucí řeku. Jenže času je málo, a tak jsme se rozhodli spojit vše do jednoho výukového dopoledne.

Ráno se potkáváme rovnou v Tróji a na úvod dostávám instrukce k délce pádla a teorii výběru vhodného nafukovacího „prkna“. Pádlo by mělo být délkově voleno dle typu vodního toku, na klidné by mělo být cca 15 cm nad hlavu. Je super, že paddleboardová pádla jsou délkově nastavitelná přes plastovou svorku, takže není nutné mít několik pádel. I paddleboardů je několik druhů, jen osobně doporučuji vybrat si takové, které má ploutvičky a tím pádem drží lépe směr. Více je v samostatném článku.

Po úvodu, jak se na prkně stojí, se přesunujeme nahoru nad kanál. Mé první nastupování je velmi obezřetné, ale po chvíli získávám alespoň na chvíli určitou stabilitu. Je důležité mít nohy dobře rozkročené na šířku uprostřed prkna a hlavně mírně pokrčené, tělo narovnané. Pádlování se pak jako u klasických lodí odehrává tělem místo rukou a řeší se podobné záběry, jako u kánoe – vpřed, přítahy ke špičce, i se dávají záběry přes ruku. Délka záběru je jen od přídě k úrovni těla, dále se již nepokračuje. Je to podobné, jako na háčku kánoe.

Po půl hodině si připadám dostatečně zaškolený, protože jsem zatím ani jednou nespadl. To ale za chvíli nebude platit. Přesunuji se na dolní část kanálu a vlivem jarního průtoku to i zde docela teče. Honza předvádí krásné přejezdy a znovu mi opakuje, že u výjezdu z vracáku musím udělat i náklon plováku, nesmím se zaklánět a musím stabilně stát s pokrčenými koleny.

Už nastoupit v pulsujícím vracáku je pro mě nadlidský úkon, když ta potvora neustále ujíždí pod nohama. Dobrý, stojím. Jeden záběr, druhý na rychlost, vjíždím do proudu a už letím. Studená trójská voda ve mně automaticky probudí reflexy pro plavání v tekoucí vodě. Držím prkno a vesele si plavu v pasivní poloze dolů řekou. Pak se pokouším plavání dostat do vracáku, nalézt a pokus opakovat. Znovu padám při přejezdu a zase plavu. A zase. Pak mi to dojde – proč na ten plovák nevylezu rovnou v řece a proč se s ním rvu do vracáku? To není klasická loď! Kupodivu to jde docela dobře, a tak jsem rychle zase v bezpečí. Když ke mně přijede Honza, potvrzujeme mi moji zkušenost: „No oni všichni z tvých kurzů lehnou na vodu a nechají se unášet řekou, ale já jim furt vysvětluji, že je jednodušší vylézt a pádlovat.“

Tak znovu zkouším přejezd – rychlost, vyjedu s náklonem, pár záběrů a hurá, jsem na druhé straně.

Sice se mi klepou kolena, ale dal jsem to. Tak ještě zpátky. Jenže musím najet výše, kde je silnější proud, najíždím a hup, už zase plavu. „No ty ses trochu zaklonil, propnul jsi nohy a proto jsi plaval,“ dostávám cennou radu, když už asi po desáté lezu na plovák. Dobře, tak znovu, lépe a radostněji. Po několika pokusem už docela dávám přejezdy, aniž bych musel nacvičovat naskakování na plovák. Ještě výjezd a nájezd do vracáku, ale to bude oříšek. Proud je silný, vyjíždím, jenže náklon dávám moc brzo a už plavu. Docela začínám být v naskakování na prkno dobrý, jen síly začínají ubývat. Už plavat nechci a v tom jsem na to přišel. Kleknu si a budu singlovat. Najednou začalo vše fungovat. Přejezdy, výjezdy a bez koupání. Přemýšlím, který masochista vymyslel, že má člověk na tom stát, když je to tak strašně nestabilní. Svou výškou dělá v podstatě velkou páku a jen nepatrný posun rovnováhy zapříčiní pád do vody. Nějak nechápu, že Honza to dává bez mrknutí oka.

Po dvou hodinách jsem zcela vyřízený, ale šťastný. Naučil jsme se přejezd, výjezd, ale nájezd ještě musím potrénovat. Nešlo mi se sesynchronizovat s náklony a proudem v ten pravý okamžik. No nic, učený z nebe nespadl, budu poctivě trénovat. Musím ale přiznat, že ve mně zanechal plovák s divně dlouhým pádlem hluboký zážitek a že je to fajn věc. Nejen pro vodáky, ale také na trénink stability a rovnováhy a pro mnoho dalších činností. Velkým přínosem je možnost vyfouknout a sbalit paddleboard do malé tašky a odvést ho sebou třeba na dovolenou k moři. Tam si na něm vyhraje celá rodina, jen děti to často nechtějí půjčit rodičům. Někteří to vyřešili po svém a k moři tahají paddleboard pro každého člena rodiny.

Tak nastupovat, pokrčit se v kolenou a hurá na vodu.

Petr