Úterý 16.4. začínají téct známější říčky a potoky pramenící ve vyšších polohách Beskyd (Ostravice, Morávka, Čeladenka ...). Já mám ale v úmyslu využít zřejmě poslední možnost svézt se na některé z těch méně frekventovaných, na Jičínce. Její stav klesá pomalu, má solidních 4,5 kubíku, to bude stačit.

Pramení na západním svahu Velkého Javorníku v cca 700 m.n.m., teče k západu, od Mořkova se stáčí na sever, v Novém Jičíně kříží silnici č. 48 a u Kunína ústí do Odry. Na horním úseku má poměrně velký spád, který postupně klesá a navíc je mírněn kolmými stupni, které mohou být za vyšších stavů nebezpečné. Povodí má rozlohu 114 km².

Opět ji znám dobře z kola, a tak začátek je jasný, někde v Šenově, výš jsou četné stupně, do kterých se mi nechce. Auto zaparkuju u zdi fabriky na odbočce na Bernartice. Nasedám nad jedním ze stupňů. Za tohoto stavu je lehce sjízdný, stejně jako všechny další. Zřejmě i nahoře by to šlo. Následující stupeň je rozvalený,

ale ten další kolmý na dohled malebného kostela na levém břehu bude za větší vody nebezpečný.

Jičínka plyne poměrně svižně regulovaným korytem dimenzovaným na velkou vodu.

Teď už je vody míň, a tak je stažená v kynetě široké okolo 6 až 8 metrů.

Podjíždím most, kromě stupňů se říčka občas zavlní v lehké peřejce, spád je okolo 3 promile a ke konci plavby postupně klesá. Proplouvám Šenovem, na který navazuje Kunín. Za dalšími dvěma mosty překonávám poslední stupeň.

Podplouvám most, po kterém jsem přijel od Bartošovic a za mírnou zatáčkou pomalu opouštím Kunín. Buduje se tu nová navigace, ale koryto je čisté, bez překážek.

Na konci Kunína Jičínka vtéká do přirozeného koryta a meandruje ve štěrkovém korytě, které se rychle zúžilo na 4 – 6 metrů a zároveň vzdálilo od silnice, která dosud byla na dohled na levém břehu.

Po dvou kilometrech bez komplikací jsem na soutoku. Jedu necelou hodinu a mám za sebou 7 km. V Odře valí přes 30 kubíků. Je však s minimálním spádem a dostatečně široká a přehledná i přes některé ostré zatáčky, které neberou konce. Jen dvakrát opatrně podjíždím nízký strom. Mám před sebou asi 8 kilometrů. Dřív skončit nejde. Když zleva ústí Husí potok, jsem za polovinou. Míjím nízké návrší na pravém břehu a po chvíli už v dálce vidím siluetu kostelíka v Bartošovicích. Na dohled od vesnice ještě musím po levém břehu přenést šikmý jez Bartošovického mlýna. Za normálního stavu by se nechalo uvažovat o splutí, takhle je dole ohromná jáma, ke které válec vrací vodu snad z osmi metrů. Kdo by se tam dostal, je mrtvej Homolka.

Kousek za jezem podjíždím most a hned za ním zahnu doprava proti proudu Bartošovického potoka. No, proti proudu… Ušetřím si asi 150 m nesení, ale voda je nazelenalá a moc nevoní, a tak raději skončím. Celkových 15 km jsem zvládl za 2:10.

Orientační kilometáž:

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim