| Diskuse nad článkem |
Roxory, Vladimír, 11/24/2022 2:51 PMna první fotce se začínají množit i u nás, s bohulibým účelem zabránit vodákům ve vysednutí. Třeba u druhého záhozu na Orlici pod Týništěm, na levém břehu. Mimochodem je to jediné místo, kde je možno zához přenést. Chápu, že pan chatař o kousek dál má rád klid, pokud sebou ale nějaký vodák při balancování na přilehlém stromě sekne a na roxor nabodne, přijde pan chatař o svůj klid na delší čas. S trčícími roxory osazenými na břehu Labe mám zkušenost i z Vodáckého maratonu, kdy jsem unavený na nuceném výstupu uklouznul a na roxor se nabodnul - naštěstí jen kalhotami, ale i tak šly do háje. No kůže by nebyla o moc pevnější.  Reply
|
|_Re: Roxory, Ivis, 11/24/2022 8:16 PMNikdy nestalo…to bohužel znám, měl jsem podobně neuvěřitelný zážitek shodou okolnosti též ve Francii (Cheran soutěska) kdy podobně při scházení k řece jsem přehlédl vyčnívající roxor těsně u řeky. A nemusí být ani roxor, stačí čerstvě pokosené rákosiny vyčnívající jen par centimetrů .. což bylo pro mě ještě nepochopitelnejsi ! Vlastně mám neuvěřitelný celkový poměr pichnuti skoro 1 ku 1 na břehu a ve vode ..-))  Reply
|
|_Re: Roxory, Dan, 11/29/2022 4:56 PMjá osobně považuji roxory jednoznačně za nejhorší způsob boje proti přivandrovalcům/připádlovancům. Vystřelený šíp domorodcův dá se v krajním případě protáhnout ranou naskrz a po vzoru hrdinných cowbojů střelbu lze nepříteli čestně opětovati. Kopí se dá železnou vůlí odlomiti a do bezpečí pak beze cti sice ale utéci. Leč hluboce do země vetknutý roxor uvězní nebohé tělo odsouzencovo jen k několika smrtelných škubnutím a je amen. Mnohý muž tak při překonávání vysokých plotů s litinovými bodci vypěstuje si již v raném dětství nejhlubší odpor proti takovým nástrahám a jejich strůjce nikdy nebere na lehkou váhu. Kdo si zavčasu neprojde trýznivým výcvikem, může dopadnout jako onen nebohý mašinfíra, který seskočil z lokotraktoru do příkopy, kde ho proklál dvoumetrový roxor. Od středu těla, až po hlavu. Myslím, že roxor by měl mít v kilometráži vlastní znak. Vingl nebo kolajnice může člověka zle pošramotit, ale z moci roxoru se nelze tak snadno vyvléci. Smrt roxorům! Reply
|
Jak jsi to vysušil a opravil? , Václav, 11/25/2022 6:41 PMTo je noční můra vzducholodí, prý to pak hnije zevnitř. Co se týče trhlin-jednou rupnul válec na Barace přímo na řece ve spoji nahoře. Chlazený zdola, ale něco bylo špatně. Rána a pak prázdný bok. Ale normálně jsme s tím dopluli (já a dvě děti, zbytek lodi stačil. A neteklo nám dovnitř. Reply
|
|_Re: Jak jsi to vysušil a oprav, Vladimír, 11/25/2022 10:16 PMJo, to je jako v bojovém filmu. Klidné slunečné odpoledne, najednou rána a lidi začnou běhat. Taky to znám. Jinak viděl jsem (na Bialce) českého bohatýra, který nafukoval ústy takový ten prezidentský žlutý člunek. Prasknul (teda, ten člunek).  Reply
|
|_Re: Jak jsi to vysušil a oprav, Eki, 12/6/2022 10:30 AMAhoj Václave a Vladimíre, dík za reakce na článek. Definitivní vylití vody a vysušení baraky byl docela oříšek. Nejdřív jsem to zkoušel to dírou po roxoru, to nešlo, byla na straně a voda se k ní z některých částí nestahovala. Vyřešil jsem vypouštěním vody přes otevřený nafukovací ventil - rozložil loď na rovině či mírném sklonu k ventilu, po(s)tupně motat z druhého konce, aby voda vytékala na nejnižším místě ventilem. Postup opakován po určitém čase postupně asi 10x až už nevytékalo nic. Pak ještě asi měsíc sušeno rozložené ve větrané místnosti. Nakonec zalepeno samodomo podle Petrova návodu s paličkou. Zatím OK.  Reply
|
Isére, Vladimír, 11/27/2022 10:55 PMNuž ale abychom se vrátili k tématu. Taky jsme to jeli, v devadesátkách, na raftech Colorado. Plavba byla charakteristickým počinem v rubrice Zapomenutelné. Nicméně čárka (za splutí řeky) je čárka. Nicméně je fajn, že je na Raftu i o takových řekách psáno. Jako každá žena má i každá řeka své milence. A vkus se v průběhu života mění. Těším se, že pokračováním této série by mohl být i popis řek francouzské Centrální vrxhoviny. Cosi jsme tam taky jeli, matně vzpomínám Lot, Aveyron, možná další. Ale to bylo v letech, kdy pro nás byla evidence na posledním místě. Takže když se mně Eki zeptá, odkud kam jsme třeba Doubs jeli (a jel jsem ho dvakrát), nevím. Přestože jsem ten zájezd organizoval. Pamatuji vápencové útesy a zlobného labuťáka, ale odkud kam, takové nedůležité prkotiny, nevím...  Reply
|
Rizika, Windy, 11/29/2022 7:28 AMAhoj toto mi napsal bratr, žijící poblíž Grenoblu: ono ne že by se nedoporučovalo sjíždět, ono se na ní i jezdí, jezdí na ní i veslice, především v klidnějších částech. Problém na Isère je ten, že na ní jsou přehrady (s vodními elektrárnami). A ty přehrady můžou z ničeho nic otevřít, když to vypadá, že by mohla přijít nějaká povodňová vlna. Což způsobí malou povodňovou vlnu, která může být dost nebezpečná. Před mnoha lety (1995) taková vlna spláchla nějakou třídu, která se pohybovala na cestičce těsně podél toku. 7 mrtvých. www.ledauphine.com/…rac Proto kolem ní všude jsou cedule, ze se v ní nemá koupat a nepohybovat se v korytě řeky. Na lodi by to asi mělo být v pohodě, ale v žádném případe bych tam nestanoval na ostrůvku nebo mělčině. To je obrovský hazard, protože obzvlášť v noci mohou ty přehrady upouštět, protože v noci tam nikoho nečekají. Reply
|
|_Re: Rizika, Vladimír, 11/29/2022 8:54 AMMy jsme zažili takovou záplavu na Drome, kde jsme spali na štěrkové lavici u řeky v takovém kaňonu (auťák jsme měli zaparkovaný na silnici tak o sto metrů výš). Ležíme ležíme, naštěstí mám fóbii z bouřek a ta tíseň překoná i spánek. Tak jsem se probudil a vidím, v dálce se blejsklo, tak jsem probudil ostatní že bychom se měli odsunout. Byly nějaké kecy ("No jo, Hejtmo a jeho bouřky"), ale sbalili jsme spacáky a než jsme došli k autu, byla bouřka nad hlavami a v kaňonu to hučelo jak pod Lipnem když pouštějí vodu. Stihli jsme to o fous. Reply
|
|_Re: Rizika, Dan, 11/29/2022 5:45 PMDíky za varování! To je velmi důležité vědět, kde přehrady jsou a hlavně jestli mají funkci špičkování. Na Isere jsem našel, Windy, pouze malou Lac du Chevril (nahoře v Alpách), a pak čtveřici na Le Drac (soutok pod Grenoblem) a další trojici na jeho přítoku La Romanche. Ta první by měla mít vyrovnávačku v Bourg-Saint-Maurice, ty zbývající jsou v kaskádách. Proto bych jen z mapových podkladů hádal jako největší nebezpečí Lac de Roselend na řece Le Doron (soutok v Albertville). Jestli špičkují, mělo by se poznat z limnigrafu a na břehu podle (absence) jakékoli vegetace. Jestli se zmíněná tragédie týká "pouze" bouřky (odkaz mi skočil na noviny, ale ne na článek?), pak je to obecná vlastnost divočících řek pod Alpami na všechny strany a cedule necedule by s tím měl člověk minimálně obeznámený s geologií počítat. Jinak pod Grenoblem je 7 velkých jezů/elektráren a jen poslední má komoru, protože už je na kanálu (koukám jen do mapy, nebyl jsme tam!). To bych považoval za daleko větší riziko pro překonání. Takový proud už by mohl být problém přetraverzovat a vysoká zeď ... nejsme horolezci. Ikdyž se Ekiho jízda týkala krátkého úseku Pontcharra - Brignout, bylo by fajn, kdyby to někdo obeznámený mohl časem doplnit. Díky Dan Reply
|
|_Re: Rizika, Windy, 11/29/2022 8:42 PMwww.ledauphine.com/…rac Z nějakého důvodu při kopírování textu od bratra se odkaz na noviny nepodtrhl celý. Takhle by to snad měl být ten článek - i s třemi tečkami a rac na konci, asi to bude třeba doplnit ručně.. Reply
|
|
|
|_Re: tragický výlet, Dan, 11/30/2022 12:23 PMDíky, Windy, odkaz je na článek (XII/2015) vzpomínající 20 let od tragické události, která změnila organizaci školních výletů v celé Francii ... 4. XII. 1995 se nevrátilo z výletu na pozorování bobrů šest prvňáčků ze 22 a korepetitor kapely. Zahynuli 15 km od domova, Grenoblu. Šest dalších spolu s učitelem ještě večer vysvobodil vrtulník z ostrova, na kterém byli uvězněni. Jen deseti dětem se podařilo utéci na cestu. A všichni rodiče čekali v jedné hale, až jim přečtou seznamy ... ... ten náš památník u Dyje se jmény 31 dětí je z 26. V. 1936 a končí stroze "... postavil T.G. Masaryk". Reply
|
|_Re: tragický výlet, Eki, 12/6/2022 10:43 AMAhoj a dík za reakce na článek a zajímavé (ikdyž smutné) informace. Dane - jakej pomník na Dyji 36 dětem a kde? Nějaká povodeň? Jinak ta francouzská reakce na tu tragédii s dětma je asi dvojího druhu: 1) U všech řek, kde jsme byli, jsou výstražné cedule s varováním od francouzské energetiky, že voda může náhle stoupnout, a to i za hezkého počasí. Dovedli to k takové dokonalosti, že je to i na řekách, kde žádné významnější přehrady nejsou. Nebo třeba u pramene Loue (viz třeba zde: www.raft.cz/Clanek-Klidnejsi-r... se kůli tomu vůbec k řece nesmí. Vzor cedule bude v následujícím článku o francouzských řekách, co chystám. 2) Dávají si s náhlým vypouštěním více pozor - to jen odvozuju, nemám potvrzeno. Ale nikde, kde jsem byli, jsem nějaké extrémní změny průtoku z přehrad ani náznaky po nich nezaznamenal  Reply
|
|
|
|_Re: tragický výlet, Dan, 12/6/2022 2:55 PMDíky Slávko, článkem je také vysvětleno, proč je na pamětní desce pouze 31 jmen ... pomníček stojí tady: 48.8572778N, 16.7264681E. Dan Reply
|
|_francouzská reakce, Dan, 12/6/2022 4:24 PMdodal bych ještě třetí druh, o kterém se mezi znalci evidentně moc nemluví, buď z přirozeného studu nebo nedostatku zkušeností: 3) Jakmile se vyskytne kombinace plavec + pracovník EdF + vhodné místo (bez ohledu na čas jak sezóny, tak vypouštění), je okamžitě volána policie. V jednom loňském případě se to naštěstí obešlo bez žaláře, ale dotyčnému pomohla ze šlamastyky pouze důkladná znalost mezinárodního značení a značná jazyková bariéra, kterou nehodlal zdolat ani google překladač. Obávám se nicméně, že už tam tu pruhovanou 'rakouskou' značku přidělali. Rozkaz zněl jasně ... Dan Reply
|
krásy jižní Francie, Dan, 11/29/2022 4:35 PMNervydrásající úvod mi v duchu hrozil tragickým vyvrcholení, ale radostný opak je pravdou! Eki, četl jsem se zatajeným dechem s obavou o pointu ve stylu "a jestli se potopená loď nezachytila za pilíř, plují v ní uvěznění vodáci až dodnes". Ale dostál jsi opět bezpečnostního standardu nejvyšší třídy, takže klobouk dolů. Musím říct, že prvek napětí je ve tvých článcích zcela zásadní nóvum (nemluvím o článcích o dědečkovi a babičce, u kterých se odvaha a riziko snoubily velmi často až pravidelně) a přidává literární části další stupeň. Co ovšem považuji za naprostou dokonalost, je obrazová část. Tu čtenáře/diváka vedeš v odpoledním horku po rozpálených mostech k chladné řece, tam ho zdrkotáš přes kamenný stupeň, aby Ti uvěřil, jak moc je to večer s posádkou nahnuté. Ale sotva co vyjde slunce (všimni si, že nepíšu ranní slunce :-), už neleníš a hladce jej provázíš dál mezi lučinami, stromovím a stěrkovými náplavy, aniž bys minul autovrak, revitalizační snahu či most, které tak přírodním divům dodávají v textu civilizační vyváženost. Jsme v srdci Evropy. Až by si pozorný čtenář začal myslet, že doznal naprosté harmonie. Jenže znakem geniální pointy je mimo jiné to, že se nachází skoro na konci, čímž udržuje diváka/čtenáře ve stálém napětí. A tak přijde ponenáhlu vrcholný snímek č. 15, kde se v nenapodobitelné mimézi doslova prolínají různě mocné vrstvy nedalekých vápencových hřbetů s téměř identickou strukturou háčkova trička. Nedosti na tom, že je barevně skoro k nerozlišení, nejen že se mocností vrstev dokonale přimyká ke štítům hor! Ono se dokonce v nepočetných vrásách připodobňuje i geologickému vývoji souvrství!!! Dokonalé ... Takto uchvácen v míhavém přelétání z horstev na tričko a zpět čtenář jen neochotně pokročí k předposlednímu snímku, aby zasněně uvažoval nad mnohoznačným popiskem "obdivujeme scenérie mohutných vápencových vrstev" pokračujíce tak bezděky ještě chvilku v míhavém prohlížení. Poslední obrázek je již pouhým echem předešlého zpola zastřeného reliéfu, ikdyž ozvěnou naprosto výstižnou. Jak těžce na člověka s koncem článku doléhá ta vzdouvající se podlaha baraky plná vody. Ale konec dobrý ... S dvěma pozdravy Dan P.S Je vidět, že geologické srdce se v tobě nezapřeš. Tak buďte radostni, roxorů prosti a piš! Reply
|