Na výpravu se vydávám v posledním srpnovém týdnu. Jedu autem střídavě přes Polsko a Německo, abych se na závěr cesty opět do Polska vrátil. Mým cílem je Kostrzyn neboli Kostřín nad Odrou. V tom městě není nic moc zajímavého. Láká mne proto, že jím protéká řeka Warta. Je to trošku absurdní, asi chtěli být světovější, tak jej někdy na konci století přejmenovali a od té doby leží nad Odrou, která ovšem teče až za městem.

Asi dvě hodiny mi trvá, než najdu bankomat a hlavně místo, kde nechám stát auto. Přístaviště, odkud chci vyplout, má sice parkoviště, ale dlouhodobé stání se tam nedoporučuje až přímo zakazuje. Tak zkouším nedaleké sportovní centrum, kde mi správce a trenér v jedné osobě ukazuje flek, na který vidí i kamery. Až se budu vracet, má u mne Wyborczu. Fouká docela vítr, teplota kolem 17 st, takže když konečně kolem 14:30 vsednu do loďky a začnou mne zalévat vlny, začínám poprvé pochybovat. Naštěstí mne před odjezdem osvítilo a vzal jsem si zimní čepici. Nesundal jsem ji 2 dny z hlavy. Po Wartě pluji jen 2 km, ale je to druhá řeka, o které se zpívá v polské hymně. Tak by bylo škoda se s ní neseznámit. Je široká tak 100-150 m a o trochu čistší než Odra, do které se za chvíli vlije. Odra je na soutoku o něco širší než Labe, když opouští Česko.

Jelikož fouká z boku, pluji podél břehu, dokud nezačne foukat zase z druhé strany. Tak se stěhuji k levému (německému) břehu, který je o poznání opuštěnější. Vyvozuji si z toho závěr, že Němce více baví chodit do práce než na ryby, zatímco Poláci raději na ryby než do práce. Posedává jich na břehu dost.

Německý břeh je zkultivovaný, v pravidelných vzdálenostech jsou tam zbudovány laguny, které jsou chráněny navezenými kameny. Docela se mi hodí, aspoň chvíli se v nich schovám proti větru. Až skončí osídlení, přicházejí pastviny, sem tam strom a později hlavně rákosí.

Mám moiru, tričko a naštěstí i pláštěnku s kapucí, kterou si utáhnu ještě vestou, takže mě i hřeje. Na nohách neoprénové kraťasy a crocsy. Při krátké pauze na břehu jsem se nechal pořádně vyfoukat a snědl něco zapékaných müsli. Až mne za hodinu začne pálit žáha, tak si na ně vzpomenu.

Asi po 20 km se začínám poohlížet po nějakém místu, kde se dá rozbít stan. Zkouším to na německé straně na písečném plácku, ale v dáli vidím ovce, tak před vidinou toho, že se položím do jejich cesty k vodě si to rozmyslím a jedu dál. Rákosí už je po obou stranách a nikde ani flíček. Stačil by mi i opravdu hodně malý, ale nic. Konečně vpravo vidím nějaká auta a rybáře před vesnicí Czelin. Začíná se stmívat a je mi už trochu zima, tak musím na břeh. Je mi trochu divné, že je tam hojně kravinců. Připadají mi ale docela tvrdé, takže vyvozuji, že tam už dlouho žádné krávy nebyly a nebudu muset ráno utíkat. S rovnou plochou je to horší, ale nakonec to do rána nějak překlepu. Teplá polívka a čaj, rybáři odjíždí a tak jsem sám.
Celkem za den 26 km.

Ráno lezu ven ze stanu až v 7:30 hod a v dáli vidím krávy. Říkám si, že ke mně snad nedojdou a vařím si snídani. Jsem zalezlý ve stanu, když zaslechnu něco jako dunění. Vystrčím hlavu a kousek od ní vidím bejka. Okamžitě uteču za stan i s ešusem v ruce. Srdce mi tluče jako buben a rozhlížím se, kudy se poběžím zachránit. Problém je, že těch bejků je snad 10 a stojí mi i v únikové cestě na strom. Zvědavý býk mi mezitím strčí hlavu do stanu. Doufám, že nemá moc ostré rohy. Když tam zevluje už minutu, nenapadne mne nic lepšího, než že zabučím nejhlubším hlasem, co dokážu. Bejk se na mne podívá, narovná se a odchází. Pak se to opakuje ještě jednou, než mne veškerý početný dobytek obejde a trochu se uklidním.

Balení stanu mi moc nejde, takže když vyrážím, je už skoro 11 hod. Pořád fouká proti mně, ale teď i nějak divně z boku, takže mi loďka točí pořád do Polska. Asi 8 km se trápím vyrovnáváním, než mne napadne, že může být něco s ploutví. Zastavuji, opravuji ploutev (byla opravdu z jedné strany uvolněná a vybočovala) a trochu se přiobléknu. Hodně se mi hodí cyklistické návleky na kolena a boty, po kterých jsem doma na poslední chvíli sáhl. Jsou sice brzy mokré od stříkající vody, ale kupodivu hřejí.

Zastavuji se na oběd ve městečku Hohenwutzen ve zrušeném kempu. Elektřina tam ale nejspíš stále proudí, protože poskytuje tradiční obrázek kempařů. Sedí před obytňákem na rozkládací židličce a koukají na sousední obytňák.

Voda docela proudí. Zjistil jsem, že když pádluji, tak pluji cca 8 km / hod, když nepádluji, tak skoro 5 km/hod. Na vodě jsem úplně sám, za včerejší den jsem potkal na loďce 2 rybáře, dnes zatím jednoho.

Večer mne čeká obligátní hledání plácku v rákosí, nakonec volím německou stranu u města Schwedt. Už jsem nějaké bivakáře zahlédl, tak si říkám, že stanování asi zakázáno nebude. Jsem v místě, kde začíná něco jako chráněná oblast, ale na ceduli se o zákazu nic nepíše. Tak se ještě alibisticky zeptám rybáře, který sedí na zídce poldru. Proti stanování nic nenamítá. Kravince střídají dneska zaječince, takže by to mělo být v klidu. Nebýt toho, že v noci pořád někdo jezdil kolem na kole, tak bych se docela dobře vyspal.
Celkem za den 48 km.

Ráno po Odře projede první menší tanker, a pak ještě jeden kanoista. Letím k němu, abych ho vyzpovídal, ale nemluví česky, polsky ani německy. Navíc voda letí, tak jsem pochytil jen to, že už brzy končí. Už dva dny (a vlastně i dlouho před započetím plavby) řeším, zdali se mám dát Východní nebo Západní Odrou. Dneska se už budu muset rozhodnout.

Východní Odra protéká přes jezero Dabie, které může mít na délku i 15 km a tomu se chci vyhnout. Západní Odra zase protéká přes Štětín a nevím, zda-li mne pustí přes město na kajaku. Děsím se toho frmolu na vodě a velkých lodí. No nic, ono se to nějak vyvrbí.

Vyplouvám opět pozdě. Po německé straně je rozsáhlé záplavové území, které je ohraničeno poldry, automatickými vraty, mnoha slepými i vedlejšími rameny, které mají zabránit povodni. Na polské straně není nic. Taky proč by do něčeho takového investovali peníze, přece stačí, že to udělá německý soused.

Zkouším se ptát všech rybářů, které potkám, jestli se smí jet přes centrum Štětína. Všichni se tváří, že ano. Tak jo, rozhodl jsem se, pojedu Západní Odrou. Na ř. km 703 km Západní Odra odbočuje. Je to jen takové nenápadné ramínko za vraty, málem jsem to přejel. Jen co do ní vjedu, už začínám litovat. Silný proud z původní Odry je fuč. Motoroví jachtaři mne uklidňují tím, že je Západní Odra hezčí svou přírodou. Je to ale boj, už to nejede a začínám být otrávený. Po 8 km dávám oběd, kdy si uvařím na lávce v docela pěkném městečku Gartz.

Po obědě je už tepleji, a tak odkládám bundu a jedu jenom v tričku a vestě. Krajina je pořád stejná. Vlevo i vpravo je už Polsko, hraniční čára uběhla někam více na Západ. Po pravé straně (tj. mezi Západním a Východním ramenem Odry) je obrovská ptačí rezervace. Nepoznám, co to je za ptáky, ale některé stromy vypadají jako z horou od Hitchcocka. Ohlodané větve bez listí a na nich sedí něco černého (Eki by určitě věděl). To, že jsem už jenom v Polsku, se pozná taky podle toho, že po obou stranách jsou všelijaké boudy a přístřešky. Poláci hold rádi rybaří a paří u vody. To se zase pozná podle množství prázdných flašek a konzerv, které po sobě nechávají. Po 17 hod se vítr a vlny zmírní. Tu dobu mám nejraději. Všechno je tak nějak tišší a klidnější a dostaví se druhý dech, takže se dá ještě něco upádlovat. Kolem 19 hod si začínám hledat místo, ale po obou stranách je zase jen rákosí. Jsem rád, že najdu plácek alespoň se vymočit. Tak nezbývá než doplout do další vesnice Dolne Siadlo.

Nejdřív zkoumám z vody místo pod mostem, ale moc se mi nezdá, proto dopluju až do vesnice. Na jejím okraji vidím malý přístav pro lodě a za ním plot. Při troše štěstí by to mohl být kemp. Lezu z vody a už se trochu klepu zimou. Sympatický majitel mě nechává za 20 zl postavit stan. Travička není žádná sláva, ale je to aspoň rovné. Za dalších 20 zl se prý mohu osprchovat. To mi připadá zbytečně moc a raději si dávám za 7 zl pivo. Tyskie – podle reklamy údajně něco jako naše Plzeň.
Celkem za den 42 km

Plavidlo: Gumotex Safari
Plující: Guma, 27.8. – 2.9.2020
Oddíl a chlebodárce: kosile24.cz