Je neděle 13. března a semaforky sjízdnosti na www.raft.cz svítí červenou barvou jako sjezd komunistické strany. Zelenou v dojezdné vzdálenosti abys pohledal. V nouzi nejvyšší slevíme z nároků, odmyslíme drhnutí a nárazy šutrů do kolen, a pohlédneme na řeky, jejichž vodní stav je na hranici limitu. Je jich jen pár. Prakticky jen jedna – Tichá Orlice z Letohradu. Sázka do lutrie – 30/30. Žlutá barva na semaforku je příslibem i výsměchem. Zavřeme oči, natankujeme za hříšnou cenu, a jedeme.

Letohrad. Řeka zřejmě teče, i když to není vidět. 2,55 kubíku za sekundu se přemisťuje nenápadně a tiše jako Číňani. Po pár stech metrů však řeka ztrácí svou línou tvář, zanořuje se do meandrů a v drobných peřejkách zrychluje. Průjezd meandry je za daného vodního stavu jednoznačný a výhradní, ale při bedlivém sledování proudnice ani nedrhneme.

Dokonce máme čas na svolání akademického vodáckého sympózia, které ve složení Mgr. et Mgr. V.H., a MUDr. S.P., na otázku, je-li Tichá Orlice za stavu 30 cm na vodočtu v Dolních Libchavách sjízdná, odpověděl expertně a jednoznačně:

„Ano“.

Což dosvědčil Mgr. et Mgr. V.H. doslova a to tak, že fyzicky, když při pořizování fotodokumentace tohoto dobrozdání přepadl po nárazu pálavy do skrytého kamene po hlavě (tedy, po objektivu) do vody, a vytvořil tak rekord čochtana v období, kdy je 99,897% českých toků pro minimální stav vody absolutně nesjízdných. Výkon hodný experta: Vody je prokazatelně po kolena, tedy více než 30 cm v Dolních Libchavách, a to je jistě pozitivní a optimistický nález pro vodáckou veřejnost, bažící po splutí tohoto toku.

Člen expertního týmu MUDr .S.P. psychicky nezvládá svou roli a závažnost situace, a zcela neakademicky se primitivně směje:

Nicméně i na MUDr. S.P. dojde: Sjezd jezu v Černovíru proti proudu se nezdaří především kvůli tomu, že smíchem vysílený háček není schopen rozhodného záběru.

Vše je však napraveno v závěru cesty v obci Václavov. Místní bezejmenný potok byl námi splut v délce cca 20 m (Vojto, trhni si) a jakožto bezejmenný byl členy expertního týmu pro potřeby Síně Slávy a na počest patrona Země České nazván „Václavka“ (proč ne, když může existovat Řeka svatého Vavřince??).

A to byl konec cesty. A protože musíme z něčeho žít (od Petra honorář za články z principu vodácké soudržnosti nechceme), ještě komerční reklama na vodáckou stravu nakonec:

Upozornění: Na silničním mostě přes řeku ve Václavově je nápis pro vodáky: „Restaurace 30 m“, Když přistanete a vylezete na silnici, dí ukazatel: „Restaurace 300 m“. Když dorazíte k ní, shlédnete nápis: „Zavřeno“. Inu, vše je relativní. Co je to proti věčnosti.

Varování: Když tamtéž vylezete na břeh, o přilehlý barák je opřena cedule s názvem „Na Tiché Orlici“. Z baráku se ozývá zpět a řev, který dokazuje, že místné obyvatelé umějí žít. Nepokoušejte se tu ceduli ukrást, můžete dostat na budku. A pak, byla by to škoda.

Váš expertní tým

Sáva Pešák & Vladimír Hejtmánek, VO Sokol Brno I