Vodácká akce na divoké Orlici vzbudila zájem již před svým zahájením, kdy se pod uveřejněnými propozicemi opět horlivě diskutovalo, zda-li má někdo právo vybírat poplatky za splutí. Téměř 70 reakcí je toho důkazem. Ale to není nic proti tomu, co se dělo na místě samém.
Již po 8 hodině ranní v sobotu 14.5., kdy se pouštěla voda na jednu z mála akcí ve východočeském kraji, se zhroutila doprava v Nekoři a Líšnici. Museli přijet policisté, aby alespoň nějak udrželi průjezd po hlavní silnici. Není se čemu divit, když jen na těchto dvou nástupních místech bylo přes 1000 lidí! Tomu odpovídal i provoz na řece. My jsme naštěstí vyrazili ještě před 8 hodinou z Nekoře, takže první kilometry jsme byli téměř sami. Jenže pak to začalo. Už od Žamberka se tvořil nepřetržitý proud lodí a vše vygradovalo v Liticích, kdy jste na záběr pádlem museli hledat skulinku mezi loděmi.
Nevím, jak v Nekoři u jezu, kde pořadatelé dali pásku Zákaz splouvání nad jez, protože vloni zde mělo několik lidí značné problémy, ale my jsme zasekli (a to doslova) na jezu u koupaliště v Žamberku. Madriver provedl stopku v té nejvyšší rychlosti, kdy se evidentně zasekl o nějakou schovanou součást jezu (železo?). Rána, rozjetá loď okamžitě zastavuje a překlápí se bokem. Odnesl to „jen“ prasklý šprajc, trochu poničená záda a na špici lodě prohnutý zásek. Až pojedu kolem, schválně se tam dojdu podívat, co v tom jezu bylo. Překážka vůbec nebyla vidět a mohla by být hodně nebezpečná.
Je paradoxem, že ve stejném místě pak sjíždělo dalších x lodí (evidentně začátečníků) a nic jim to neudělalo.
Pak přichází stupeň v Žamberku. U něho je již připravená záchrana a bylo jí tam hodně třeba. Klasický nebezpečný stupeň s malou výškou ale relativně silným vývařištěm. Po našem příjezdu padá bokem do stupně raft.
Naštěstí se nepřevrátil, ale to neplatí o dalších cca 3 Sambách, které do toho vjely. Lidi i lodě to tam pěkně sešrotovalo. Plastovka se holt do stupně více ponoří (nekopíruje hladinu, jako nafukovačka), čímž dojde ke stočení zádě bokem a vypadnutí přímo do vývaru.
Chvíli to tam pozoruji a se chystám odjet. Ještě nad jezem pozoruji jednu Sambu, jak vyčkává. Jdu k posádce a říkám jim, ať to nejezdí, že teď právě 2 Samby tahali. Kluci odkývli, jako že to přenesou, a pak slyším, jak si říkají: "Tak co, pojedeme? No jasně!" Raději rychle prchám pryč. Jen námět do budoucna pro záchranáře – dejte jednoho borce nad jez, který to tam bude dirigovat a navádět lodě ke sjezdu co nejblíže u břehu (budete to pak mít jednodušší s případnou záchranou než uprostřed řeky) a zároveň bude zastavovat jiné lodě, když někoho zrovna taháte.
Další jez, kde byly problémy, byl jez před Bohousovou ("Kohoutův" jez). Přijíždíme zrovna v okamžiku, kdy tam Kačeři z Chrudimi tahají někoho na házečkách. Údajně se tam stala i nějaká vážnější nehoda. A přitom jedna část jezu byla bez válce jen s vlnami, kudy se dalo bez potíží projet, ale druhá část byla s válce. Jak vyslechla jedna účastnice, tak někteří se paradoxně báli vln, a proto se rozhodli sjet to tam, kde je to „klidnější“.
Jak se pomalu blížíme k Liticím, začínají se lodě čím dál tím více hromadit. Řeka je posetá takovým množstvím lodí, že jen těžko se hledá nějaký rozumný průjezd mezi kameny. Číst vodu prakticky ani nejde. Pravda, někteří ani netuší, co to znamená, a tak každý vykukující kámen je ozdoben nějakou nafukovačkou. Takto to pokračuje až do Potštejna, kde většina lidí končí. My pokračujeme ještě dál do Doudleb, kdy cca 35 km úsek z Nekoře do Doudleb jsme dali za 6,5 hodiny.
Petr