Už je to nějakých 20 let, co jsem poprvé splul tuto strouhu v Českých Budějovicích nazývanou místními Mlejňák. Bylo to v létě za prvního povodňového stupně na Malši, ze které odbočuje nad Velkým jezem. Očekávali jsme tudíž vysoký stav, který se však nekonal z důvodu pouštění vody stavidly spodem. Jako taková malinká obdoba Botiče mě tok učaroval a od té doby jsme ho spluli ještě mnohokrát jako přídavek na závěr při splutí odemykání Malše. Vody bylo vždy spíš pomálu. Časem však vše omrzí a už jsem tam nějaký čas neplul.

Letošní březen však připravil neobvykle teplý týden, a když mi známý poslal odkaz na akci místňáků, kteří organizují už potřetí masopustní splutí s maskama, hned mě to zase chytlo.

Musím uznat, že organizátoři to pojali velkolepě. Zajistili na akci půjčovnu, pozvánku i pro širokou veřejnost, občerstvení a v neposlední řadě puštění vody. Té teda bylo až moc, čímž se staly různé lávky a roury obtížně podjetelné. Při pohledu na některé nezkušené posádky vrhající s v proudu plnou rychlostí na podjezd mně zatrnulo. Snad vše dopadlo dobře, já radši vyrazil napřed před davem.

U přenášení nesjízdných stavidel bylo připraveno zdarma bohaté občerstvení a někteří aktéři si neodpustili excesi v podobě podplutí minimální mezery mostku se stavidlem v leže na paddleboardu nebo nepovedeným a následně povedeným alpským startem z navigace.

Další zajímavostí na trase je tunel, kde se v naprosté tmě podplouvá pod Senovážným náměstím. Bez čelovek je to mazec, ale i za jejich svitu nejsou stísněné prostory plné pavučin nic pro různé fobie.

Na závěr splutí u slepého ramene Malše ještě čekalo zpestření a pro mnohé i namočení v podobě dvoustupně se slušným vývarem, co vypláchl hlavně háčky a někteří si neodpustili i celkovou koupel.

Zde se vracejí zapůjčené lodě, ale dalo se i pokračovat po klidné hladině Malše proti proudu na start. Akorát cestou se muselo prosoukat mezerou u břehu provizorní lávky u plovárny a ke konci plavby přenést Malý jez.

Text i foto Žralok