Vánoce jsou a mají být svátky klidu, ale proč si je občas nezpestřit troškou adrenalinu. Každý rok jezdíme s partou lidí Vánoční jízdu z Českého Vrbného na Hlubokou nad Vltavou a zpět. Bohužel se nám tato trasa po několika letech již omrzela, tak jsme se rozhodli pro změnu. Vyhrála právě Mlýnská stoka. Jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli právě pro Mlýnskou stoku, byla dobrá dostupnost ze silnice. Začínali jsme cca 100 metru od velkého jezu na Malši a končili na soutoku s Vltavou. Dalším důvodem byl fakt, že ani jeden z nás stoku nikdy nejel.

Původně jsme sice měli jet všichni na plastu, ale nakonec se větší část party rozhodla pro slalomy a to i z 80. let., z čehož nebyli později moc nadšeni. Pro plasťák jsme se nakonec rozhodli jen já s Milanem Š. Na poslední chvíli jsem ještě před vyjetím vyzkoušel pádlo, jestli je v pořádku. Kdybych nezlomil žerď v půli, bylo by vše super. Ještě, že jich vozíme více. Během převozu aut jsem udělali zastávku na benzínce. U obsluhy jsme vyvolali trochu zmatky, protože platící řidič v neoprenu, s vestou a helmou není asi v prosinci moc častý zákazník.

Začátek jízdy byl z Javorové ulice pod mostem, kde je stavidlo regulující výšku hladiny v korytě. Cca 2 metry široké a 50 cm hluboké koryto, které občas lemují zahradní domky, a dále pak garáže a továrny. Po přijetí do města následuje kolmá kamenná navigace. Cestou jsme potkali pár mělčin a kamenů, jedno stavidlo, které se na plasťáku dalo s trochou opatrnosti sjet, ale na slalomkách to kluci raději přenášeli. Po chvíli plavby jsme už byli pod Senovážným náměstím v tunelu, kde jsem tedy takovou tmu nečekal. Byl to docela příjemný pocit vyjet ven.

Podjeli jsme pár mostků a pozdravili jsme se s přihlížejícími a divícími se lidi na břehu. Těsně před připojením slepého ramene je ještě malý dvoustupňový jez, který není nijak náročný. Bohužel se před ním nedá ani zastavit a ani vystoupit kvůli kolmé navigaci, která je po celém městě. Není to zrovna úplně příjemný pocit, když jsme nevěděli, co pod ním je.

V druhé části od Senovážného náměstí už opravdu nebylo moc vody, takže se cesta musela mezi kameny dost hledat. Což se nakonec vyplatilo, protože jsme našli i "dárky pod stromeček" - pár mobilních telefonů. Škoda, že jsme je na dvoustupňovém skoku utopili. Poslední skok, který je přímo na soutoku, jsme po změření hloubky vody pod ním raději vynechali. Nikdo nechtěl mít na štědrý večer naraženou kostrč.

Tradiční Vánoční jízda byla příjemným zpestřením jinak klidného a pohodového štědrého dne. Snad za rok vyrazíme znovu, ale jestli to bude Mlýnská stoka či něco jiného splavného, poznáme časem.

Viktor Vácha