Možná to také znáte. Ve chvíli největšího vodáckého absťáku uprostřed zimy jdete s dětičkami na procházku okolo potoka protékajícího pod okny vašeho příbytku. Normálně je to vyschlá strouha, ale zrovna teď někde nahoře upouštějí rybník, a tak je vody dost. V hlavě se začnou rodit myšlenky, jestli by se to dalo, a kam to asi vede za městem.

1998 Poprvé
Místní potok v Kardašově Řečici jsem se poprvé pokusil sjet v roce 1998. Tenkrát na březích ležel sníh a teplota byla okolo nuly. Mé vodácké znalosti a výbava nebyly nejlepší a tak to byl adrenalin, který by se v létě asi těžko dostavil. Začínal jsem u vlezu do tunelu vedoucím pod silnicí a domy. Protože však byl do zatáčky, nebylo vidět konce, ani co se v něm skrývá. Žádný horor se však nekonal.

Poté jsem vjel do regulovaného koryta navigace - malé vlny, mostíky a stupně zpříjemnili jednotvárnou jízdu. Hned za městem se začal potok kroutit a vrbičky zasahovat do proudnice. Největší vzrůšo se dostavilo u Vodárny, kde byl drobet větší stupeň s jazykem. Trochu mi nahnal strach, kraťasy i beranice však nakonec zůstaly suché. U dalšího mostu jsem jízdu raději ukončil. Celý počin jsme natočili jako krátký film nazvaný Vodní hovadinky. Člověk by si řekl, že to za to nestálo a že už příště takovou blbost nepojede, ale …

1999 Druhá jízda
Další zvýšená voda přišla v době, kdy jsem měl zlámaný palec na pravé ruce, a tak jsem jen bezmocně přihlížel. V den sundání sádry jsem doktora ujistil, že budu na palec opatrný a ihned z ordinace zamířil pro loď. Plavba proběhla poklidně, jen palec jsem si musel často chladit ve vodě, pádlování mu očividně neprospívalo. Tentokrát jsem se dostal ještě o trochu dál, ale hradba křovin definitivně ukončila moje objevitelské choutky.

2000 Jízda s háčkem
Při dalším „rozvodnění“ potoka se mi podařilo neuvěřitelné. Po třech dnech přemlouvání svolila k společné jízdě moje nevodácká manželka. Pravda, dokud jsme jeli městem, klela, ať radši jedu, že tu ostudu nepřežije, jenže pak už se jen bála, jestli ji nenamočím. Opět jsme se natočili, a když se teď po letech uviděla na videu s Červeným deštníčkem, neudržela se smíchy.

2001 Noční jízda
Když po čase zase potok tekl, už mě moc nelákal. Originální myšlenka zkusit noční jízdu však zvítězila. Do tmy jsem se vydal s čelovkou, která ovšem po pár vteřinách jízdy začala stávkovat. Pozemní doprovod (tchán) zareagoval rychle. Zastavil autem na dalším mostku a pustil dálkový přímo proti mně. Zlatá tma! Stupeň u vodárny byl v noci mnohem výživnější, v okolním tichu hučel jak obávaný Pilař.

2004 Jízda s dětmi
K další jízdě mě přemluvily děti. Bylo totiž parné léto a potok walil. Chtěl jsem původně jet jen úsek v navigaci, kde je mělko, a tak jsem jim ani nedal vestu. Navíc jsem kromě svých dvou ratolestí vyfasoval ještě švagrova kluka. Dětem se to líbilo, ale zdálo se jim to krátké. Přemluvili mě a pokračovali jsme dál. Jenže brzy nastaly problémy…vrbičky! V zimě se dají lehce podjet, jenže teď se skláněly až k hladině. Kraťasy a metrové kopřivy na březích znemožňovaly přenášení. Po krk ve vodě jsem tedy protlačoval loď s ležícími dětmi pod bujnou vegetací. A ke všemu ti komáři!

Poté následoval „obávaný“ stupeň u vodárny. Děti nebylo pro bujnou vegetaci kam vysadit a pomyšlení na rozplavbu a následné lovení tří ratolestí ve věku 3-5 let mě začalo děsit. Nejradši bych si v tu chvíli nafackoval. Naštěstí jsme stupínek sklouzli bez problémů a zanedlouho uviděli výstupní místo s nervózně přešlapujícími maminkami. Ani opuštění potoku nebylo zadarmo, tentokrát jsem už do kopřiv musel.

2008 Snad naposled
Nenapadlo by mě, že se na potok ještě vydám. Kamarád,  který se nebojí vzít kameru na vodu, mi ale vnukl myšlenku na natočení akčních záběrů přímo z lodi. Voda 23.1.08 opět tekla, a tak jsme se domluvili. Já pádlo a on kamera. Vše šlo hladce až k místům, kde se musí zatarasené koryto obnášet. Okolí potoka připomíná močál, a protože kamarád nebyl vybaven neoprénem, musel jsem ho táhnout i s lodí. Plavba skončila opět u hradby křovin a my se vydali hledat silnici přes les. Takové houbaření s lodí, jenže v lednu nemáte šanci. Nevěřili byste, jak je loď v lese užitečná. Stačí narazit na širší potok a hned poslouží jako most. S vypětím všech sil jsme dotáhli loď až k silnici a po odbahnění odjeli k domovu.

Celé je to jak ze seriálu „To nikdy nejeď „ a tak se snad už pro příště poučím. Video z akce můžete zhlédnout na adrese http://picasaweb.google.cz/zralok75/ZVody.

Žralok