14.duben 2013
Kocanda (640mnm) – Krásné (540mnm) (10:30 – 17:30) cca 22,2 km
Vodočet Borovnice 101cm, limit pro splutí od Milov 100cm

Ovlivněn vyprávěním místních, kteří jako děcka brázdili v neckách rozlité mokřady náhorní Svratky, těšil jsem se, že si jednou sjedu Svratku jak jen nejvíc shora to půjde. A vida, přišel vhodný víkend, kdy ještě tál sníh a těsně nadlimitní vodočet podtržený krásným slunečným dnem sliboval příjemné jarní svezení. Přání splněno. Kdyby nebyl den tak krátký a ranní vstávání tak těžké, podíval bych se až do Borovnice a možná ještě dál.

Tok horní Svratky až po Jimramov kdysi tvořil zemskou hranici, což dnes připomínají už jen místní názvy obcí – od Českého Herálce až po České Milovy na levém břehu, na pravém bývaly jejich moravské části. Mimochodem nejen Svratka tvořila zemskou hranici, jež vedla od Slavonic po Kralický Sněžník, ale např. též Jihlava od Batelova po Jihlavu sloužila k témuž účelu. Dle vodočtu v Borovnici jsem jel centimetr nad limitem, sem tam byla místa, kdy koryto bylo příliš široké a musel jsem hledat cestu mezi kameny (les pod Svratkou) - výjimečně (pod mostem v Herálci) bylo nutno vystoupit a tři metry popojít, ale naopak jsou dlouhé úseky, kdy je koryto úzké a krásně hluboké. Dovedu si představit, že sjet se dají úseky i s podlimitním množstvím vody a to velmi pěknými místy dokonce i nad Milovy. Překážkou na trase jsou pouze sem tam spadlé stromy, větve a nízké lávky domorodých stavitelů - experimentátorů. Můj celkový dojem je rozhodně nadprůměrný, krásné výhledy do údolí Svratky, na několika místech zachovalé klikaté meandry, jaro ve vzduchu.

Kocanda

Bylo celkem mokro. Autem se nedalo sjet Kocandou mezi domy k můstku přes Svratku, a proto jsme nechali auto na polní odbočce u hlavní cesty u jakési trafobudky naproti odbočce na Hánův mlýn. Když jsem scházel přes louku do údolíčka zarostlého loňskou trávou a solitéry stromů a vrbiček, nějak nebylo vidět natož slyšet vodu. Docela jsem začínal pochybovat, jestli tam vůbec něco teče. No co, maximálně pobavím přítelkyni a domorodce. Svratku jsem uviděl až na dvacet metrů, krásné koryto šířky jedné lodě, svižný proud, vrbičky kus nazpět naznačovaly, že výš to asi nepůjde. Vybalil jsem svůj jednomístný Solar téměř na kraji lesa, zamával (cože to už je deset pryč?) a odrážím. Jede to samo, ale s pobavením zjišťuji, že spíš než pádlem je jednodušší držet směr rukama.

Po 150m bohužel končí, následuje můstek a betonová skruž, do které se sice vleže na nízké lodi dá nacpat, ale pozor, strop lehce klesá, takže klaustrofobikům a všem ostatním doporučuju přenést. Po dalších 500 metrech

následuje zprava přítok potoka Břimovka. Rázem je tu široké koryto, následuje první stupeň na toku s přítokem do nového rybníka po levé straně. Jak zjišťuju později, není to tak úplně první dílo na toku, ještě u pramene Svratky poblíž Žákovy hory je místo zvané Sražená voda, kde mlynáři jakýmsi stavidlem s umělým kanálem převáděli vodu do Sázavy. Tedy přes rozvodí Černého a Baltského moře, úžasné.

Herálec

Následuje táhlá zatáčka a hle, jsem v Herálci. Koryto regulované, kamenné zpevněné břehy, spěchám z civilizace ven. Pod přítokem Brušoveckého potoka zprava navigace mizí, je tu zas bujná vegetace a v zužujícím se korytu proud krásně popožene loď. Stromy řídnou, vpravo opět začínají nivní louky ... podplouvám dřevěnou lávku. U cihlové budky na levém břehu je stupeň, hned za ním betonová lávka na hladině, takže pozor, vystoupit.

Toto místo je vhodné pro ty, kteří 2,2km úsek z Kocandy touží vynechat. Přístup je ze silnice vlevo, kde končí poslední budovy (ČOVka). Vyplouvám z Herálce, břehy se ještě více úží a téměř splývají s hladinou náhle hlubší Svratky. Věřím, že tudy se dá jet i když je vodočet v Borovnici pod limitem. Řečiště je tu rovné jak podle pravítka, takže se jen kochám výhledem a hřeju v jarním Slunci. Po kilometru vjíždím do lesa s posledními zbytky sněhu, proud na chvíli zrychluje a opět se tiší.

Míjím hospodářství nalevo a je tu rybník ve Svratce. Tedy obci Svratka. Tento 2,5km úsek z Herálce doporučuju nevynechat, stojí to za to. Splouvám přepadem rybníka na km 5,5 přes dvoustupňový zhup, pár kamenů a pokračuju zvolna plynoucím, úhledně srovnaným korytem skrz obec.

Zleva směrem od Svratouchu přitéká Brodek a následuje vysoká dřevěná lávka. Obloukem se stáčím kolem lesa na pravé stráni, několik zákrut ve vrbinách a pozor, je tu nízká lávka na kovovém rámu, jen tak položená téměř na hladině. Hbitě přelézám zprava a po pár metrech loukami se opět přibližují zleva rodinné domky a most. 200m před ním je ovšem stupeň a vodočet.

Kolik to tam máme, 52cm? Jak jsem zjistil v době psaní článku, nelze se na tuto stupnici spoléhat, neboť domorodci budují hrázičky a tak paradoxně po roce, za stavu v Borovnici o 35 cm nižším, byl stav v Cikánce naopak o 2 cm vyšší.

Koryto se zužuje mezi osamocené olše a vrby. Za mostem (km 7,4) nečekaně řeku překryje baldachýn vegetace a jedeme z kopce. Nečekaně silné peřejky mezi velkými kameny pohazují s kajakem asi 200 m, pak se zklidní, ale pokračují až do hloubi smrkového lesa tvoříce tak krásný kilometrový úsek vodních radovánek. Než do sebe člověk vstřebá všechna kouzla jarního lesa, řeka se přiblíží opět k silnici a je tu nízký stupeň, km 8,9.

Za lesem v meandrech přibývá překážek - padlé stromy, větve, několik zapeklitých míst tu je.

Mimochodem je tu živo, nejen zde ale na mnoha místech na trase se ze břehu vrhají do proudu celé hejna žabiček, odhadem skokanů hnědých.

Křižánky

Záhy se přiblíží domy v Křižánkách a přírodní překážky nahradí místy ty člověčí jako třeba podpěry budovy zaražené přímo do koryta říčky, lávka, nasekané klestí apod. Je tu most v Křižánkách na km 10,9 a po 500 metrech a překonání dalšího vývratu v řece si dávám o čtvrt na dvě pauzu na oběd.

Pokračuji po klikatící se Svratce skrz Křižánecké luhy, obcházím neprostupná místa a vjíždím do lesa, na jehož konci opět překážka v podobě větví a klestí. Malá zajímavost, nedaleko ve svahu lesa se nachází štola Babí díra, zřejmě pozůstatek průzkumu železných rud z konce 18.stol.

Zde se řeka vylévá do otevřené krajiny, kde jen husté ostrovy vrb naznačují, kudy se asi ubírá hlavní koryto.

Mokřad Rychtářky

Km 13,7 a je tu mokřad v plné kráse. Jak jsem zjistil při psaní článku, asi 60 hektarů plochy bylo nedávno (2012) vyhlášeno za přírodní rezervaci Meandry Svratky u Milov a to díky zachovalému ekosystému nivy s výskytem vzácných druhů rostlin i živočichů.

Odtud je to vzdušnou čarou asi 700 m k můstku a několika skružím pod silnicí na Březiny, kudy Svratka pokračuje do druhé části rezervace, a pak další cca kilometr opět vzdušnou čarou k bývalému mlýnu než je vrbičkové šílenství zažehnáno. Pokud by se člověk vydal skrz, nadře se a to velmi, navíc meandry znásobují délku toku neuvěřitelně. Neustálé obcházení neprostupných vrb, téměř nepřehledně se klikatící meandry a po překročení cesty je to to samé a ještě delší. To jaro, kdy jsem tam byl, se ovšem dalo (s občasným šlapáním pěšky) svézt v mělkém proudu po trávě zcela mimo vrby, což nabízelo obrazně řečeno nevšední zážitek jízdy lodí po rozkvetlé jarní louce.

Peřeje pod Milovy

Bez vrbiček se dá korytem Svratky jet až od ústí Blatinského (Ptačího) potoka, kde začíná oficiální kilometráž. Přístup k řece je buď 500 m po louce ze silnice od Milov nebo zleva jen kousek od bývalého mlýna. Jak jsem zjistil při průzkumu o rok později, vhodné nástupní místo je u ostrůvku o pár desítek metrů výše, tedy mezi ústími Černého a Blatinského potoka, kde řeka tvoří smyčku. Krátký vcelku rychlý úsek lemovaný statnými olšemi je záhy přerušen nízkou! lávkou o nějakých 600 m níže.

Tato lávka u malebné modrobílé chalupy čp.20 u Sochů, zhusta používaná pro nástup natěšených kajakářů je při limitním stavu tak tak průjezdná. Údajně tu byly problémy s majiteli při startech na kajaku z můstku, proto bych se vyvaroval ho takto používat.

Nechci popisovat co už psali jiní, následující úsek je docela známý, navíc 5 dní přede mnou to jeli kajakáři, což krásně sepsali Horní Svratka z Milov a zveřejnili poetické video začínající u zmíněné chalupy. I za limitního stavu to bylo krásné svezení bez překážek, svižné peřejky jsou velmi slušné a výhledy na chalupy lemující řeku jsou opojné.

Nejzajímavější úseky trasy:

Úsek kterému je lépe se vyhnout:

Celá trasa je na www.mapy.cz.

Vlasta