Ahoj,
tak tohle jsem zažil minulej rok v lednu na Lomnici, cca 100cm, 7 kubíků.
Skalice byla ještě zamrzlá a málo vody, tak jsme jeli Lomnici, která byla relativně v pohodě. Po příjezdu na soutok jsem viděli ty krásný vlny k přehradě a neodolali. Skalice měla asi 4 kubíky, tak to přidalo a jak jsme rozjásaný vychutnávali každej vracáček a váleček, ani jsme si nevšimli, že se řeka zařezává hlouběji a hlouběji mezi kry. Když se hladina asi po 700 metrech zklidnila, viděli jsme za zatáčkou ledovej zátaras a pak už jen zmrzlej Orlík.
Jenže ouha, jak na břeh, když všude byly kry velký jak dodávka a na břeh tak 3 metry? Po chvíli se nám povedlo najít jednu, která byla docela stabilní a udržela nás. Sotva jsme vylezli a hledali cestu nahoru, najednou místo šplouchání slyšíme takový divný šustění, tak koukneme na vodu a místo hladiny byla ledová tříšt smíchaná s kládama a bordelem. Ani nevím, jak se nám povedlo se dostat nahoru z tý chvějící se kry, ale když jsem viděl, jak se ledovej zátars zvětšoval a blížil, tak mě polilo horko. Bylo to o kousek a kdyby se ten šunt na Skalici protrh o pět minut dřív a potkalo nás to na vodě, nevím nevím.
Skalice stoupla asi o půl metru během deseti minut a ten půlmetrovej pás byl na břehu vidět až na obnažený kořeny.
Nicméně druhej den už byla Skalice volná a my si jí mohli dát při rekordním stavu 240 cm...jen dodám, že do přehrady jsme raději nejeli
