Myslivci, Zdeněk, 10/23/2023 7:28 PM
Ano - na Otavě ve Strakonicích to patřilo k místnímu koloritu - opálená děcka tam na lodě pokřikovala a občas ze břehů, z mostů skoro vždy, házela na lodě kameny. A z dnešního pohledu užívala i rasistická hesla ... dodnes si pamatuji, jak na nás parchanti volali takovými těmi sytějšími cikánskými hlasy "bílá loď a bílá tvář" ... ale tehdy se to tak nebralo. A bylo to někdy krátce po plyšáku, určitě dlouho před rokem 2000, až takhle dolů po Otavě už mraky let nejezdím.

Ale z jiného soudku ... před dávnými časy - také to bylo krátce po plyšáku - jsme s kamarádem Frantou (dej mu Manitou věčné peřeje) někdy koncem října vyrazili na Ohři. Spali jsme v Lokti, tenkrát to tábořiště teprve začínalo, byla tam jen louka a ta prvotní malá dřevěná nálevna. A zrovna tenkrát Jarda (to je majitel, nebo provozovatel, dokonce snad i nyní) končil sezonu a byla tam pařba s nějakými jeho kamarády a kamarádkami (to uvádím v zájmu genderové vyváženosti) ... prostě tam bylo veselo. Někdy po setmění se tam objevila parta myslivců a řádně se zapojila ... tenkrát ještě po polovině října v noci již obvykle mrzlo, zrovna pod Loktem býval v tu dobu zcela pravidelně ráno šedivák ... takže se brzy přešlo z piva na kořalky ... bylo to velké.

Myslivci tam i přespali, ráno pořádně vyhnali z těla čerta ďáblem, naskákali do aut a zmizeli. My jsme se pomalu vydali na vodu - a hned kousek pod koncem chat jsme najednou vjeli do střelby, jak o císařských manévrech. Tihle myslivci šli po pravém břehu a stříleli kačeny. Když jsme si vzpomněli, jak ještě ráno vypadali, raději jsme už z dálky volali, abychom na sebe upozornili. Nebylo to nic platné a když nám začaly o lodě cvrnkat broky, raději jsme zastavili a zašli na oblíbenou skálu.

Než jsme se ze skály vrátili, palba se vzdálila, myslivci se dostali daleko za ohyb řeky ... jenže za chvíli jsme je zase dojeli a brzy opět kolem nás nejen lítaly broky, ale padaly i kačeny. Jedna mi spadla přímo před loď - a pes, co pro ní z vysokého břehu (přes křoví, asi jen po sluchu) skočil, mi dopadl na příď lodi. Kromě toho, že mě převrátil (a to bylo k nasr.ní, tenkrát se nejezdilo v neoprenech nebo podobných vodáckých oblečcích - a byla po ránu ještě zatracená zima) se také asi dost praštil a strašně zavyl ... zdáli se ozvalo "volové, vy jste mi střelili psa!!!" a střelba jako na povel ustala ...

Nakonec mi myslivci dokonce pomohli vylít loď a ve Svatoškách, kam jsme po chvíli dopluli a oni došli, potom v hospodě, kde jsem se sušil, šly omluvné panáky ... došlo k všeobecnému porozumění, odpuštění a sbratření. Ještě si pamatuji, že pes, co mě převrátil, se jmenoval Asta (a nic se mu nestalo), dostali jsme i střelenou kačenu - tu jsme pak večer udali v hospodě v Dubině. A ještě si pamatuji, že jsem se probral až před Huberťákem ... byla to slavná událost, co se potom v naší partě kamarádů ještě mnohokrát probírala.

Takže i takovéhle nebezpečí může na vodě číhat - nevím ale, zda by pomohla záchranná vesta ... možná neprůstřelná.